SLAYER - Reign In Blood

100%

Asi vůbec nejvlivnější metalové album historie žánru se vřítilo na scénu náhle - 7.října 1986 a způsobilo mnohým doslova šok. Kalifornská čtveřice SLAYER se na něm totiž předvedla natolik koncentrovaným a co se týče nápadů nahuštěným způsobem, že tehdy ostatní vysokorychlostně se vyjadřující neurvalci jen zaraženě kroutily hlavou. Už na jaře slibně rozjetá metalová úderka podepsala smlouvu s Def Jam Recording. Label patřící jistému Ricku Rubinovi, specialistovi na rap a hip-hop, chtěl vnést do svého portfolia trochu razantní energie a od SLAYER si hodně sliboval. Právě Rick Rubin, jinak také vášnivý fanoušek amerického blues, se pro hudbu SLAYER natolik nadchl, že je vzal jako první metalovou kapelu pod svá křídla a ještě se chopil úlohy producenta, možná to byl tenkrát z pohledu kapely riskantní tah, ale z dnešního pohledu, a vlastně i z pohledu těsně po realizaci díla, bylo jasné, že vyšel dokonale. Def Jam spadající pod koncern Columbia poskytl slibně rozjeté kapele potřebnou publicitu a prostor k realizaci, navíc zájem o metalovou hudbu v polovině osmdesátých let strmě kulminoval. Album vzniklo hodně spontánně a Rick Rubin v tvorbě SLAYER vypíchl to podstatné. Když ještě dnes poslouchám „Reign In Blood“ a srovnávám jej s předchozími alby, rozdíl je od prvního momentu nápadný.

Třetí album SLAYER je totiž natolik nápaditou a spontánní záležitostí, že před ním blednou i aktuálnější díla mnohonásobně tvrdších kapel. Rubinovi se podařilo dostat ze SLAYER to nejlepší právě díky tomu, že nebazíroval na nekonečném perfekcionalismu a repetetivním opakování studiových nahrávek, a tak právě verze skladeb, které slyšíme z finálního záznamu, jsou nejhůře třetími pokusy. Práce tedy v létě roku 1986 probíhala velmi rychle a byla z ní cítit přirozenost a snaha natlakovat co nejvíce strhujících momentů do co nejkratších časových útvarů, není tedy divu, že devětadvacetiminutové album nakonec obsahuje více legendárních momentů než obě o zhruba deset minut delší alba předešlá. Rubin se zkrátka nezdržoval přebytečnostmi a i nosné a sebevíce úderné momenty neprodlužoval více než na dobu nezbytně nutnou. Skvělou práci odvedli znovu všichni čtyři členové a oněch deset strhujících skladeb, které stvořili během několik týdnů, si dodnes drží kultovní status a nesmrtelnost. Zvláště Jeff Hanemann se ukázal být skvěle připraven a jako textař a skladatel se právě zde vyhoupl nad ostatní. 

Ať už to bylo kvůli temnému o něco níže položenému kytarovému soundu, celkovému odpichu skladeb poháněných hrou skvělého Davea Lombarda, nebo naprosto emotivní zaníceností bolestně řvoucího Toma Arayi, „Reign In Blood“ se stalo velmi přirozeně bezkonkurenčním milníkem extrémní metalové hudby. Na desce není jediná minuta navíc, která by jakkoliv výsledek brzdila nebo jinak dehonestovala, zkrátka všechno si tenkrát sedlo a SLAYER se nadechli k dlouhé kariéře, která vlastně trvá přes několik krizových momentů až do dnešních dnů.

Není náhodou, že většina skladeb vznikla z pera kytaristy Jeffa Hanemanna, protože tento sběratel všeho týkajícího se Třetí říše prokázal svůj cit pro skladbu přinést již na dvě alba předchozí, zde však bylo vše posunuto ještě na vyšší level, okultní témata a bezmyšlenkovité satanské hudrování bylo nahrazeno obrazy popisujícími skutečná válečná zvěrstva nebo činy zločinců nacházející se svou podstatou daleko za hranicí chápání zdravého jedince. Skladby na „Reign In Blood“ jsou vlastně taková malá mistrovská díla, která nejenže položila základy extrémnímu metalu, ale jde o bytelně uzavřenou skládačku, jejímž výsledkem je thrashové absolutno. Nikdy předtím ani potom nezaznělo tolik fenomenálních riffů a kytarových motivů během doby kratší než pouhá půlhodinka. Jeden strhující moment střídal druhý a nad vším Tom Araya chrlil slovy jako smyslů zbavený šílenec vyvržený z ponuré atmosféry válečných běsů či pouliční kriminality.

Nejslavnější položkou je velmi pravděpodobně hned úvodní song s památným Arayovým výkřikem, tedy „Angel Of Death“. Song vypovídající o válečných hrůzách, konkrétně pak o experimentech na lidech páchaných doktorem Josefem Mengelem v koncentračním táboře Osvětim v průběhu Druhé světové války. Ze zhoubných Hanemannových veršů této písně musí každému normálnímu jedinci nutně mrazit. Ani Kerry King však nezůstává o nic pozadu a kontruje masakrem „Piece By Piece“. Třetí na řadu přichází nejkratší a nejzběsilejší skladba desky, hororová „Necrophobic“, což je řež trvající necelé dvě minuty, která je napěchována gore výjevy. Její tempo a vlastně i tempo celé desky, ve které se řada skladeb přelévá z jedné v druhou bez jakékoliv pauzy, bylo na svou dobu doslova šílené a všem kritikům SLAYER na dlouhou dobu zavřelo ústa. Jsou zde i nadpřirozená témata týkající se náboženských kultů „Altar Of Sacrifice“, odpor ke křesťanské víře je zmíněn v „Jesus Saves“, témata masových vrahů pro změnu v „Criminally Insane“ - skladba, která proslula svou proměnlivější strukturou, kdy se začne pozvolným rozjezdem, aby napětí sílilo a tempo pozvolna rostlo, aby to celé znovu skončilo bláznivou kakofonií v rychlém tempu hvízdajících kytar. Pak přijdou znovu na řadu nadpřirozené nechutnosti v podobě zombíků („Reborn“) a šíření nemocí v zemích tzv. třetího světa („Epidemic“), které se děje na pozadí chudoby, převratů a válečných rozmíšek. 

Vrcholem desky je patrně závěrečný dvojblok „Postmortem“ a „Raining Blood“, skladby vypovídající o nadpřirozených jevech, které působí hodně fatalisticky a zmiňují i anti-náboženské symboly, obě tyto položky charakterizuje celá řada legendárních riffů a postupů, jenž si postupem doby získaly místo v nesmrtelné zlaté truhle metalové hudby. Ať už jde o hromovládné riffy v „Postmortem“ a Arayův vypravěčský styl přednesu, který pluje nad onou démonickou masou a nebo Lombardovi bicí, zde vysekané mezi práskanci hromů a blesků apokalyptické bouře, co se na zem řítí odněkud z jižního nebe, aby další památné riffy hnaly „Raining Blood“ do finální změti morbidity a šílenství. Už jen Arayův výkřik „Raining Blood“ nepůsobí jako hlas z tohoto světa. Jedna z nejzásadnějších metalových nahrávek všech dob.

21.11.2015	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz