SLUT, ARROGANT TWINS - Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 5.června 2024

Na albový návrat SLUT, jedné z našich kultovních hardcore kapel devadesátých let, se čekalo prakticky skoro čtvrtstoletí. Deska „Spirit Of Brotherhood“ nakonec dopadla nadmíru dobře a nevykazuje se nejen snahou o navázání na staré proudy, ale přidává a udržuje v sobě aktuální feeling a novou nespoutanost. Skladby na ní zachycené jsou opatřeny mocnými groovy, hlukovými stěnami kytar, vřeštivými sóly a v neposlední řadě také nahalovaným hlasem, zataveným hluboko do kytarové hmoty, který jakoby proklamoval nástup temnějších epoch. Nešlo tedy jejich koncertní plzeňskou zastávku vynechat. Jen škoda, že se ve středu do Divadla Pod Lampou dostavilo přesně 29 lidí, což na kapelu s odkazem, která právě prožívá povedený albový comeback opravdu není mnoho.

Jako předskokané v Plzni vystoupila garážově rock´n´rollová dvojice ARROGANT TWINS, kterou tvoří Jirka Nedvínek alias Binman (dříve ANYWAY a SLAVES OF STADIUM ROCK), zde coby kytarista a zpěvák, a Benjamin Daniels (rovněž ex-ANYWAY, DIRTY BLONDES a jiné), ten pro změnu řeže do bicích a rovněž trápí svoje hlasivky. Tahle poměrně humorná dvojka se vykazuje přístupem srdcařů a neváhá mezi svými krátkými a punkově rozrachocenými songy své působení na pódiu diskusí s diváky, ptát se jich na jména, na to jak se mají, případně jim pochválit třeba tričko. Když Jirka svou hlášku, že ten Budvar co zrovna pije, není až tak dobrý, což poté osvětlil, že zkouší pouze naši bdělost, šlo o moment, kdy mne ARROGANT TWINS dostali na svou stranu. Každý Plzeňák přeci ví, že ve městě není jediná hospoda s Budvarem. Jedním z hesel dvojice je - kašlat na všechny basáky - protože právě s nimi v minulosti v rámci ANYWAY údajně zažili spousty problémů. Během čtyřiceti minut tak zaznělo nějakých patnáct svižných, sekaných songů zhruba v módu uštěkaných švédských voříšků THE HIVES, mezi kterými se v závěru vyjímala pravěká klasika z dílny THE WHO – píseň „My Generation“.

Na SLUT se posléze nemuselo ani dlouho čekat a hned po deseti minutách spustili svou masivní bouři. Valivá tempa, noiseově bouřlivé kytarové zvuky, překrývání hlukových stěn s vřeštivými chaotickými sóly, dráždivě se vzmáhajícími z repetitivně vedených grooveů, to všechno dělalo z vystoupení SLUT neskutečně sugestivní a špinavou seanci. Kapela samozřejmě hrála skladby z posledního alba a v podstatě se ani nezdržovala s nějakými prodlevami a odehrála vše takřka naráz. Od úvodu varovné „We Are One“, předznamenané několikaminutovým úvodem, přes sugestivní jízdu „Keep Going“, strhující „I´m On Fire“, až třeba po závěrečný proud metalové robustnosti „Falling“ nebylo hodinové vystoupení k zastavení. Šest týpků, ať už pokročilých čtyřicátníků či v několika případech padesátníků, se zkrátka do svých manter hodinu klátilo po pódiu, přičemž zvuk jejich apokalypsy krom kytar, silné basy a nesmlouvavých bicích, vkusně avšak nepřeplácaně dotvářely klávesové plochy. Tohle byla zkrátka hodinová jízda peklem. Člověk zkrátka v závěru, když nástroje pomalu utichaly, pomalu čekal, že se začne ozývat takové to radioaktivní praskání... mocná jízda. Po koncertě jsem tedy neváhal a novinkové cd jsem si šel koupit, na trička totiž postupem věku už nejsem a nosič je pro mne lepším stvrzením účasti na akci kapely, která stále má hudebně co nabídnout.

09.06.2024	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz