SODOM - Persecution Mania

90%

Tříčlenná legenda teutonského thrashe vešla ve známost zejména v době, kdy kapele vycházelo právě tohle druhé řadové album, psal se prosinec roku 1987 a do té doby měli za sebou SODOM už celou řadu zkušeností, včetně těch hodně negativních, týkajících se problémů s nespolehlivými kytaristy, ale i zvukové stránky jejich dlouhohrajícího debutu „Obsessed By Cruelty“, který nevyšel příliš podle představ. Založeni roku 1982 v Gelsenkirchenu obdivovali hudbu nespoutanců z MOTÖRHEAD a s nástupem nových rychlých a tvrdých metalových formací, motajících se okolo okultních běsů, začali svou hudbu posouvat právě tímto směrem. Dobré bylo, že jim materiál umístěný na demáčích posloužil k získání nahrávací smlouvy u tehdy ještě stále nové značky Steamhammer, kde brzy vyšlo jejich debutové EP „In The Sign Of Evil“ (1985), což byl ve své době ten nejzlejší a nejdémoničtější black-metalový nářez, jaký si jen doba, ve které současné verze black metalu neexistovaly, kdy dříve sotva dokázala představit.

V sestavě Tom Angelripper (zpěv, baskytara), Chris Witchhunter (bicí) a Grave Violator (kytara) bylo zhotoveno ze současného pohledu kultovní a vcelku dobře ceněné mini-album postavené na temnotě, okultismu a obdivu k VENOM, SLAYER a BATHORY, kterému dominovaly skladby jako „Outbreak Of Evil“ nebo „Blasphemer“. Kytarový post byl však u SODOM tak trochu problém, takže záhy naskakuje místo Grave Violatora jistý Destructor a s ním nahraný dlouhohrající debut „Obsessed By Cruelty“ (1986) dopadl zvukově opravdu katastroficky, člověk dnes musí být opravdový fajnšmekr a sběrač kuriozit, aby něco podobného se zájmem poslouchal, deska se sice držela nasazeného směru, ale kvalit minialba nedosáhla, byť si to velký počet příznivců už tehdy velmi přál. Pro SODOM bylo tohle období plné frustrace, protože kapela moc chtěla hrát a posouvat se, cítila v sobě potenciál, ale dlouho nemohla najít adekvátní persony na post kytaristy. Povedlo se až na začátku roku 1987, kdy do kapely nastoupil Frank Blackfire, kytarista, který je dodnes spjatý s dvěma nejlepšími alby jejich diskografie - „Persecution Mania“ (1987) a „Agent Orange“ (1989), než byl v roce 1990 zlanařen slavnějšími KREATOR.

Nicméně, zde se stále ještě nacházíme u opancéřovaných válečníků SODOM, jež právě v té době opouštěli od satanského hudrování a nové písně umně přetransformovali v bojovné thrash metalové nářezy vypovídající mnohé o hrůzách válek. Řev motorů stíhaček, zvuk vrtulníků, hvízdání střel, pach spáleniny, poryvy vlhké zeminy, výbuchy nástražných pum, ševel vysílaček, monzun v asijské divočině, řev raněných, neustálá bdělost, to byl svět SODOM v jejich nezapomenutelné éře a „Persecution Mania“ byla do této kapitoly vstupem, zatímco „Agent Orange“ jejím vyvrcholením. Za maskota kapela přijímá postavu vojáka v plynové masce a v plné zbroji. Předzvěst obstaralo na jaře 1987 mini-album „Sodomy And Lust“ a oproti staré tvorbě šlo o snadno rozpoznatelné zlepšení, kapela působila jako politá živou vodou, Blackfiereova kytara měla konečně ten správný drive a vše jelo v duchu typického německého thrashe své doby. Vyšší rychlost, vyšší tvrdost, agrese a naprostá civilnost projevu byli zkrátka změnou oproti archaickým počátkům a nadpřirozené auře ranné tvorby.

Skladby jako titulní „Sodomy And Lust“, „Conqueror“ nebo „My Atonement“, které platily za první vlaštovky, slibovaly mnohé. Na pozdějších vydáních „Persecution Mania“ je právě toto EP dodatečně umístěno. Nicméně původní verze vychází až půlroku po EP a způsobuje v Evropě doslova Sodomanii. Z kapely se přes noc stává velmi horké zboží na metalové scéně a SODOM si získávají značné množství fans napříč celým Kontinentem. 

Přejděme tedy k popisu skutečností nacházejících se na albu „Persecution Mania“. Hrozba jaderných válek a celkově politické téma v sobě vlastní „Nuclear Winter“. V době konečné fáze studené války a nastalého oteplování vztahů mezi Západem a Sovětským blokem to bylo zkrátka téma stále hodně aktuální. „Electrocution“ se naopak zabývá trestem smrti, konkrétně pak je v centru dění proces vsazení do elektrického křesla. Jako třetí přichází na řadu velmi zdařilá předělávka klasiky od MOTÖRHEAD „Iron Fist“, musím přiznat, že verzi od SODOM jsem tenkrát znal dříve než originál a aniž bych věděl, že jde o cover, jsem jí považoval zkrátka za skvělý song. Titulní „Persecution Mania“ se zabývá znovu politickými procesy, které nebyly známy jen v zemích Východního bloku, ale rovněž i ve Spojených státech (např. v padesátých letech anti-komunistická hysterie). „Christ Passion“ je jednou z nejvýraznějších položek na desce a jejím základem je zřejmý anti-křesťanský postoj, naopak válečné téma je opět přítomno v hitovce „Bombenhagel“, kde se nachází i dobře známý Blackfirem hraný fragment německé hymny. Deska si celkově drží ucelenost a od začátku do konce nenudí, byť skladby jako „Enchanted Land“ nebo „Conjuration“ trochu působí jako temnota, co zbyla z dřívějších časů. Album však dodnes platí za neurvalou thrashovou klasiku staré školy, které dominuje výborná hra Chrise Witchhuntera, žhavá kytara Franka Blackfirea, ale také vychlastaný chraplák Toma Angelrippera. Nezapomenutelný milník thrashe z osmdesátých let.

02.06.2016	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz