SOILWORK - The Ride Majestic
Už víc než deset let se netajím obdivem k švédské kapele SOILWORK, která si hodně dlouhou dobu udržuje skvělý skladatelský potenciál a každé dva roky zásobí fanoušky novou sadou skladeb. jejich alba ctí dobře známé vlastnosti göteborské větve melodického thrash/death metalu a tento styl s dobou posouvají do dalších a dalších dimenzí. SOILWOK ve své hudbě spojují takové vlastnosti extrémní metalové hudby, jako jsou drive, tvrdost, natlakovanost, a sice s moderními zvukovými postupy a širokou škálou výrazných melodií. Novinka „The Ride Majestic“ je dalším povedeným albem, díky kterému si parta okolo Björna Strida i v roce 2015 stále udržuje vynikající potenciál a dílo vlastně naprosto dokonale naplňuje svůj název, jde totiž opravdu o majestátní jízdu. Po poslechu novinky mne ihned napadá, že chutě, vyvěrající po celá léta z jejich písní, se zde staly ještě nápadnějšími. SOILWORK zkrátka nepolevují a vybrušují svůj styl do další dokonalé moderně uchopené podoby. Vlastně už se v průběhu let po několikáté přistihuji v situaci, kdy považuji jejich aktuální dílo za jedno z jejich vůbec nejlepších. Musím vás tedy ujistit, že pokud znáte byť jen třeba jedno jejich album z posledních cca deseti až patnácti let, a líbí se vám, novinka vás rozhodně nezklame. Právě naopak platí za vygradovanou a ucelenou směsku toho nejlepšího, co kapela doposud složila. Představte si tedy nejdůraznější skladby z „Natural Born Chaos“ a spojte je s melodickými momenty alba „Stabbing The Drama“ (nebo také z minulého „The Living Infinite“) a dostanete aktuální výsledek, ten je však posunut zvukově do současnějšího, více natlakovaného vyznění.
Jak už jsem výše zmínil, zaujme zde celá řada skladeb, jejich různorodost či proměnlivost, takže je opravdu těžké vyjmenovávat všechny zdejší pozoruhodnosti, každopádně materiál je i přes svou tvrdost hodně chytlavý. Začne se titulním songem, který v pozvolném úvodu poznamená dominantní kytarová vyhrávka, zde posmutněle lkající. Skladba se po chvíli zlomí do drtivého tempa a heroický refrén ji ještě dodává na atraktivitě. Ten jakoby posluchače připravit pro věcí příští. Jsou zde nekompromisní riffovité výpady po vzoru „Petrichor By Sulphur“, ultrarychlé smrště plné blast-beatů „Alight In The Aftermath“, „The Phantom“ nebo „Shining Lights“, které však zároveň mají do nějaké tupé monotónnosti daleko a dokáží bez zaváhání balancovat ve spleti kytarových kejklí a ještě se vykázat smysluplnými refrény a melodiemi. Nechybí však ani parádní hitovky trošičku rozvážnějšího tempa a uspořádání (i když tohle je zaváděcí, protože každá skladba prochází fázemi mírnějšími, ale i zcela opačnými), ty považuji za jedny z nejlepších skladeb historie SOILWORK – jmenovitě tedy „Death In General“, „Enemies In Fidelity“ (snad nejlepší refrén) a pozvolna se rozjíždějící „Whirl Of Pain“, která má ohromný potenciál a rozpíná tvorbu Švédů do širokého pole působnosti. Otevírá ji tak i lidem dosud nezasaženým fenoménem severského melodického death metalu. U zmíněného songu „Whirl Of Pain“ zaujme kontrast mezi hutným nabasovaným groovem, riffy a honosnými zpěvovými linkami Björna Strida, zpěváka, jenž se zdá právě v životní formě. Otevřenější charakter má i závěrečná „Father And Son, Watching The World Go Down“, kterou kromě jiných věcí, a stejně jako je tomu v případě zuřivé dokonalosti „The Ride Majestic (Aspire Angelic)“, zdobí naprosto dokonalé asi minutové kytarové sólo, velmi dobrodružné na poslech, neodfláknuté, nápadité, přecházející mezi mnoha rozličnými fázemi. Nahrávka je dokonalá i v podobných zdánlivých detailech a já se hodně vážně zaobíral s myšlenkou dát jí známku nejvyšší.
Kdo čekal, že se SOILWORK začnou stahovat ze scény, nebo snad že začnou plodit alba z povinnosti, ten se šeredně mýlil, protože tahle kapela to stále v sobě má a dlouhodobě překvapuje svou schopností napsat výživný a patřičně moderní materiál v tom svém obvyklém. Další parádní jízda opatřená kovovým erbem: made in Sweden - drtivá, ale i melodická, metalová a zároveň ostrá jako břit, to všechno lze říci o nahrávce, jenž se zastavila jen velmi nepatrně pod známkou 100%.
21.09.2015 | Diskuse (6) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
zdenos | 22.12.2018 14:04 |
nová ukázka SOILWORK Full moon shoals - zní velmi dobře, zajímavě po zvukové i skladatelské stránce :) |
Meresz | 20.03.2016 21:03 |
Po predošlom nemastnom a neslanom diele "The Living Infinity" je táto novinka opäť šťavnatá ako má byť, Death in General a Enemies in Fidelity sú perfektné pecky. Ale tých je na doske ešte viac :) Zo stajne sériovo vyrábaného metalu (a balastu) od Nuclear Blast si SOILWORK držia našťastie solídnu úroveň |
Myší chlap | 24.09.2015 15:24 |
Mě tahle kapela nějak od svého přelomu v roce 2002 míjí. Predators sem mi líbilo, ale to bylo stylově dost jiné než to kam se nakonec přerodili. Neříkám že ta kapela je špatná, ale mnohem víc si užiju každou novou desku In Flames. Na poslední řadovce jsem našel jen jednu zajímavou skladbu a to šlo o 2CD. Na novince už nic. Nula. Samotného mě to mrzí, protože ten vokál je výtečný. Ale Geoffe div se...kapela bohužel nejsou jen vokály. |
gin | 24.09.2015 15:15 |
Naprosto souhlasím s recenzí. Soilwork natáčí alba v hodně krátkých intervalech, ale na rozdíl od jiných mají stále co říct. Poslední tři záseky dokonce řadím k tomu nejlepšímu, co bylo v rámci žánru za posledních deset let vytvořeno. Svou formu nakonec potvrdili i na skvělém DVD Live In The Heart Of Helsinki. Dávám 95%. |
Valič | 23.09.2015 21:04 |
90% Melodický death metal mi nikdy nic neříkal, ale zrovna Soilwork je jedna z mála kapel z tohoto žánru, kterou si občas rád poslechnu (zejména album Natural Born Chaos). |
Smolik | 21.09.2015 23:52 |
Velice dobrá recenze a jsem rád, že to někdo vidí podobně jako já, další ze stálic, která letos vydala nadprůměrné dílo i v kontextu tvorby minulé. |