SOLFERNUS - Neoantichrist

70%

Boční projekt Igora Hubíka z ROOT si do cesty neklade žádné velké bariéry a prostě hned od začátku najede na nekompromisní blackmetalovou notičku. Igor zde platí za vrchního kapelníka a obsluhuje tentokrát všechny kytary a ještě je zodpovědný za klávesové aranže, nutno přiznat že to celé obsluhuje velmi dobře, protože tu a tam se dokáže, v tom apokalyptickém masakru, poprat i s nějakým tím zapeklitějším sólem. Strhující rychlá tempa opanují prostor hned po akustickém úvodu a songy tak posléze pádí vpřed na vlně thrashoidních riffů a temnoty. Šakalí vokál Khaabluse umocňuje všudypřítomnou atmosféru zla a pohrdání, aby rytmické duo Parambucha/ Paul Dread (druhý zde zastal - spolu s Pavlem Kolaříkem - dokonce roli producenta) bylo zodpovědné za natlakovanost nahrávky.

Pro „Neoantichrist“ je velmi příznačná ona vítězná nálada a jistá dávka nicneřešení, jakoby si kapela řekla - prostě to tam narveme a jdeme dál. Nenechte se však mýlit, deska neplatí za nějaký narychlo spíchnutý a odfláknutý šunt, ale naopak vlastní naprosto skvělé zvukové ošetření a působí po všech stránkách vysekaně, dynamicky, zkrátka zvukově dotaženě. Chtěl jsem spíš říct, že si SOLFERNUS nehrají na žádné převratné umění. Zkrátka jen zhudebnili svoje metalové srdce a sestavili divokou a nespoutanou nahrávku, jakých není v tomto ranku v tuzemských luzích a hájích v současné době zrovna přehršel.

Zatímco úvodní nápal „Ignis-Dominion“ představí severskou bouři a nahrávka se vlastně jeví jako smrtelně rychlá, postupem doby je materiál různorodější, takže když pak dojde na devátou a vlastně i titulní skladbu „Neoantichrist“, výsledkem jsou houpavá tempa, atmosféra nejlepších alb BATHORY z druhé poloviny osmdesátých let i potřebná dávka dekadence. Vše pak korunuje jako žhavné sirnaté magma se valící závěrečná bažina „Stone In A River“. Zdařilé album.

12.01.2018	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz