SOULFLY - Archangel

50%

Smysl nezadržitelného Maxova chrlení stále průměrnějších alb pod hlavičkou SOULFLY sice neznám, ale třeba nějaký skutečně existuje. Chápal bych, kdyby šlo o hudebního maniaka, který by se s každým svým dalším dílem posouval a klestil by zároveň průkopnickým způsobem cestičky druhým, když se však nad Cavalerovou tvorbou zastavím, je evoluce to poslední, co mne při poslechu jeho písní napadne. Letošní zásek „Archangel“ se navíc vyznačuje vcelku krátkou stopáží a obsahuje pouze deset skladeb, navíc v naprosto typickém pojetí. Již dávno je známé, že Max Cavalera není žádný perfekcionalista a přesně tohle novinka také potvrzuje, protože punkově sází na neučesanost a přímočarost, což jsou vlastnosti, jenž vlastně zdobí valnou většinu nahrávek SOULFLY. Nebýt některých spletitých kytarových sól Marka Rizza, působila by nová deska velmi monotónně.

Jde ve všech směrem o naprosto typického Cavaleru – tedy znovu dostáváme rozohněný groove-metal, kde hřmí neučesané kytary souběžně s Maxových typicky neurvalým hlasem, vše jede agresivně kupředu a naprosto bez zádrhelů valí před sebou tu hromadu nakupené energie. Úsečné krátké slogany se zabodávají do zvukové hmoty, ze které občasně vyjede nad baheními kytarovým riffem nějaká ta vyhrávka či dokonce sólíčko. Zyon vše jistí od bicích a není v tom marný, horší už je to se samotnými nápady.

Vcelku mne zaujala ponurá titulní věc, která se vyžívá v pomalejším tempu a ozdobí jí strašidelné náboženské chóry případně kvílivé zvuky kytary Marka Rizza. Agresivní morda s houpavým riffem ve stylu „Roots“ má zde jméno „Sodomites“ a vsaďte se, že určitě nejde o nějaký láskyplný popěvek. Každopádně je to položka zařazující se zde mezi největší klišé, na jaká už musí být každý posluchač u Maxe tak nějak dopředu připravený. Následná „Ishtar Rising“ není o moc jiná. On je prostě stále stejný, jednoduše se vyjadřující, přímočarý, oblibující hrubé vyznění a primitivismus v hudbě. Když ve skladbě „Bethelem´s Blood“ zazní dechové nástroje, jedná se zřejmě o nejvýraznější osvěžení celého alba. Pravým opakem je však „Titans“ s naprosto patetickým, rádoby dramatickým (klávesami nasimulovaným) chórem nebo také punkově upalující výplach „Deceiver“. Vlastně dostáváme album SOULFLY přesně takové, jaké jste je prostě museli čekat – neurvalé, metalové a agresivní, ale na nápady poměrně skoupé. Holt jde o formaci, která dává přednost kvantitě a dostatečnému provedení před absolutní výjimečností.

18.08.2015	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz