SPIRIT ADRIFT - 20 Centuries Gone

60%

Dříve regulérní čtyřčlenná kapela z texaského Austinu se postupem doby vyvinula v projekt, za kterým trvale stojí pouze jediný hudebník - všeuměl Nate Garrett. Letos jej doprovází pouze bubeník Mike Arellano, zatímco sám Nate nahrál ve studiu všechny ostatní nástroje. Po čtveřici řadových alb přichází volnější režim v podobě EP „20 Centuries Gone“. Novinka obsahuje pouze dvě zbrusu nové autorské písně a hned šest předělávek skladeb od světově proslulých kapel, které Garretta nějakým způsobem ovlivnily.

Stylový záběr SPIRIT ADRIFT nese visačku heavy/doom a mám za to, že jde o označení velmi trefné. Plíživě pojaté, ale jinak klasicky heavymetalové party hrají prim. Jsou však občasně zhutňovány osudovou zádumčivostí. Skladby SPIRIT ADRIFT se zrovna nikam neženou a ve výsledku se tím hlavním těžištěm písní stává především prožitek. Což o to, hudba SPIRIT ADRIFT zrovna nerozněcuje divoké emoce, poslouchá se příjemně a je za ní určitá vytříbenost vyznění. Její plynulý ráz působí přehledně a nepřeplácaně, tak jako je tomu u stylové škatulky obvyklé. Švédští GRAND MAGUS by mohli potvrdit.

Souhlasím s Pekárkovým postřehem u recenze jejich poslední dlouhé řadovky, kdy mu ona neuspěchaná nátura tvorby SPIRIT ADRIFT připomněla IRON MAIDEN v nevlídných časech s Blazem Baileym u mikrofonu. Garrett totiž rozhodně není žádným velkým vokálním akrobatem a do komplexnosti a živosti Dickinsona má hodně daleko. Přejděme k aktuálnímu EP.

SPIRIT ADRIFT jsou možná o trochu blíže klasickému Hard N´Heavy než americké kapely, s nimiž je pojí podobné táhlé a neuspěchané nastavení skladeb - mám na mysli o dost zkušenější krajany jako TROUBLE, CORROSION OF CONFORMITY, DOWN a jiné. Zatím jsem však nepřišel na důvod, proč místo jmenovaných poslouchat právě tuhle partu. Jak úvodní autorská věc „Sorcerer´s Fate“, tak následující osudová dumka „Mass Formation Psychosis“ platí za solidní dusárny ve středních tempech, vycházející z předobrazů klasik sedmdesátkového hard rocku, případně rané etapy heavy metalu. Obě jsou obstojné, byť ne nevyhnutelné záležitosti spíše konzervativního pojetí heavy/stoner hudby vycházející částečně z blues.

I v rámci coverů si SPIRIT ADRIFT dokázali vybrat velmi zajímavé skladby z portfolia jejich slavnějších a starších vzorů. Sice „Everything Dies“ nemám příliš vysoko ani v rámci tvorby TYPE O NEGATIVE, ale myslím, že se zde poměrně náročně uchopitelný originál povedlo zahrát s grácií. To samé lze říci o „jediné baladě“ nesoucí název „Hollow“. Song uzavírající nejslavnější řadovku kapely PANTERA byl přehrán se skutečným zápalem, ačkoliv bez přílišných zásahů do struktury. Garrettův chlapsky usedlý vokál zvuku SPIRIT ADRIFT prostě sedí. Asi nejpovedenější předělávkou je „Escape“ z repertoáru METALLICY. Nejpodceňovanější a v podstatě nejmelodičtější skladba počátečního období kalifornské legendy byla zde zaznamenána ve velmi důstojném provedení. Opravdu potěšila „Waiting For An Alibi“, jedna z mých nejoblíbenějších položek v rámci repertoáru irských THIN LIZZY, zatímco „Nasty Dogs And Funky Kings“ od ZZ TOP a „Poison Whiskey“ od LYNYRD SKYNYRD mají spíše údržbovější charakter.

Nahrávka s posluchačsky vděčnými předělávkami klasiků se může stát mým přemostěním k starší tvorbě SPIRIT ADRIFT. Tu totiž prozatím znám jen zběžně. Na tuhle kapelu je třeba opravdu klidný poslech. Možná by SPIRIT ADRIFT prospělo trochu více melodiky a odlehčenější, o něco svižnější naturel skladeb, ale k tomu všemu se Nate Garrett může prokousat postupem vlastního skladatelského vyzrávání. Zatím na jeho tvorbu nemám definitivní názor.

02.09.2022	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz