SPIRIT ADRIFT - Ghost At The Gallows

80%

Realitu současných dní u Natea Garretta a jeho SPIRIT ADRIFT provází několik zásadních skutečností, s čímž souvisí i sebevědomě prezentovaná pátá řadová deska „Ghost At The Gallows“, která je díky německé stáji Century Media venku pro evropský trh od poloviny srpna. Předně, z jednočlenného projektu už je definitivně regulérní čtyřčlenný band, kdy hlavního skladatele, šéfa a zpívajícího kytaristu Garretta doprovází hned trojice nováčků, hudebníků usazených v sestavě SPIRIT ADRIFT od minulého roku. Jde o druhého kytaristu Toma Drapera, basáka Sonnyho DeCarla a bubeníka Mikea Arellana. 

S čerstvou krví ve vlastních řadách a novou chutí tedy letos milovník klasicky heavymetalových postupů a rozvolněných rockových tripů Nate Garrett vyrazil vstříc své hudební budoucnosti. Jeho aktuální materiál navazuje na melodičtější a jemnější linie předchozího alba „Enlightened In Eternity“ z roku 2020, kde stoner valivost vkusně ustoupila hard rockem nasáklé melodice a únosné epičnosti. SPIRIT ADRIFT na minulé desce zkrátka začali více skládat písničky a snažili se vzdálit hutnějšímu sabbathovskému pojetí, které Garretta charakterizovalo v počátcích dráhy. Já osobně tuto změnu vítám, protože si myslím, že v rámci reálného potenciálu této kapely, řekli SPIRIT ADRIFT již prostřednictvím alba „Divided By Darkness“ v tomto oboru zřejmé maximum.

Nová deska je tedy pokračovatelem minulého alba, na které spíše navazuje bez nutnosti výraznějších posunů, než aby styl kapely doznal nějakých obměn a odrážel se do nově vyjevených sfér. Možná byla minulá deska odlehčenější, melodická a dost pravděpodobně i zdobná, možná se poměr mezi ingrediencemi epických IRON MAIDEN a devadesátkovou METALLICOU ve zvuku SPIRIT ADRIFT letos přiblížil zas o kousek blíže k lehce nagrunglému pojetí typu Load/Reload, já osobně si však myslím, že velkým odrazovým můstkem pro tyhle Američany se dnes zjevně stávají WISHBONE ASH, anglická hardrocková grupa s vrcholem zhruba v polovině sedmdesátých let, kapela, která lpěla kdysi na osmiminutových a pozvolna se rozjíždějících kusech, a to s patřičným citem pro vyváženost mezi epikou a civilností, stejně jako akustikou a elektrizující formou. Každopádně SPIRIT ADRIFT jsou metalovou kapelou s velmi nekašírovaným přístupem a jejich projev je dalece vzdálen nějakým bombastickým aranžím a ozdobám. Zkrátka, v jejich zvuku to bude vždy příroda a taky precizní kytarová práce.

Na novince je repertoár rozdělen mezi rozmáchlejší kusy, vycházející z pozvolného tempa, v průběhu časomíry se však na úvodní akustickou fázi u nich nabalují nové vrstvy a song přirozeně graduje. Sem patří třeba první a rovněž poslední píseň novinky, jmenovitě „Give Her To the River“, jež působí jako důstojná hymna na úvod, která přes dlouhou akustickou fázi přejde k heavymetalové katarzi plné tesknosti i heroizmu, a čarovná titulní skladba „Ghost At The Gallows“, coby etalon civilního feelu této kapely, který v přirozené formě dokáže uhranout na delších plochách. Právě zde má tahle kapela nejblíže k odkazu houpavé METALLICY z devadesátek. Pak zde máme ještě duchovnem prostoupenou „These Two Hands“, což je osudový song v pozvolném tempu, který vás dokáže provést rozličnými zákoutími nálad. Dost možná právě zde se Nate Garrett letos vydal z nejlepšího.

Druhou zásadní skupinu skladeb tvoří o něco vygradovanější a dravější kusy, písně s bytelnější kytarovou výzdobou, větší mírou energie a zdobnosti, ať už se to týče instrumentace či vygradovaných melodií – sem patří heavy vypalovačky plné kytarových sól a vyhrávek jako hymna „Barn Burned“, kvapík „Hanged Man´s Revenge“ nebo kytarový rukopis někdejšího střelce Ozzyho bandu Jakea E.Leeho upomínající „I Shall Return“. Právě zde vystupuje do popředí ona klasicky heavymetalová podstata tohoto bandu a všechny ty inspirace osmdesátými roky. Desku celkově vnímám jako štempl k udržení kvality minulosti SPIRIT ADRIFT, potvrzení směru vývoje, který jde vstříc navýšené melodice a čirosti, ale také ujištění, že cesta této kapely rozhodně nebude krátká a můžeme se v budoucnu od ní dočkat ještě mnoha zajímavého. Asi ne nejlepší album diskografie SPIRIT ADRIFT, ale určitě v pohodě materiál potvrzující velké ambice.

21.09.2023	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz