STEEL PANTHER - Lower The Bar

60%

Nemám rád tyhle tzv. sranda kapely, za kterými ve skutečnosti stojí vysoce profesionální managementy a z oné srandy se velmi brzy stane výnosný a letitý byznys. Neřeknu kdyby šlo o nějakou řádně jedovatou recesi bez ambicí hudební trvanlivosti, to by byl samozřejmě jinej příběh, ale vzhledem ke skutečnosti, fakt nejsem schopen se něčím podobným bavit. Nikdy totiž nejsem přesvědčen o tom, že bych měl nad hudební stránkou něčeho podobně agresivně tlačeného jakože přivírat obě oči a jen se nad jejich produkcí smát a užívat si jí. Tihle podivní chlapci se zkrátka už před lety naparádili, ohodili typickými retro hadříky a budili možná u někoho dojem nekonečných srandistů, ale já se bohužel zdráhám jim jejich duševní čistotu uvěřit. STEEL PANTHER patří dnes, i skrze tu úvodní děsnou srandu, k těm nejúspěšnějším sleazy-rockovým partám, jaké kdy po téhle planetě běhaly a vyprodávají ty největší koncertní prostory, ale pokud se oprostíme od všech těch cingrlátek a zaměříme se opravdu jen na jejich písně a zhodnotíme na nich co asi tak přinášejí i v rámci letitého hair-metalového žánru, jde o snůšku těch největších klišé a nápady nepřinášejícího vyřvávacího balastu, na jaký bylo možné už před třiceti lety v této hudební oblasti narazit.

Druhou stránkou mince je, že tihle STEEL PANTHER opravdu nejsou zoufale podprůměrnou partou, na to je jejich muzikantská a pěvecká výbava velmi solidní, vlastně bych o téhle nové desce mohl říct, že by v pohodě zapadla do kvalitativního průměru někdejší scény z Los Angeles konce osmdesátých let, jenže tenkrát se v těch divotvorných ohozech před hromadou fanynek natřásali dvacetiletí kluci, kdežto členům STEEL PANTHER už je dnes okolo čtyřicítky. Už jen tahle anti-autentická „nedokonalost“ u mne neprobouzí zrovna nadšení a důvěryhodnost už vůbec ne. Takže si kladu otázky typu: Opravdu tenhle svět potřebuje někoho jako STEEL PANTHER? Buď se prostě rozhodnete, zda-li budete dělat chvilkově srandu a nebo tedy přehodíte a začnete působit na scéně trvanlivě a trochu seriózněji, nic mezi neexistuje, protože jak se říká, opakovaný vtip  už nemůže být vtipem. I STEEL PANTHER se postupem doby snažili mírně přehodit, ale zůstali někde na půli cesty, nicméně prostřednictvím svých pozdních alb už působí o něco lépe, ale to je právě to gro celé věci, já je prostě neberu jako do své hudby zanícené muzikanty, ale jako hudebně velmi dobře vybavené komiky, zkrátka je nikdy nedokážu brát stejně vážně jako ony původní party počínaje MÖTLEY CRÜE a RATT…konče u POISON a CINDERELLA či WARRANT. Prostě to nejde.:-)

Nová deska je sbírkou zvukově obstojně ošetřených chytlavých songů s výtečným zpěvem, přesvědčivými muzikantskými výkony a velmi dobře šlapajícím beatem a je zde, v tom závěji klišovité otřepanosti,  několik položek, které neváhám onačit za vlastně vcelku povedené - „Goin´ In the Back Door“, „Anything Goes“ a „Wrong Side Of the Tracks“, ale pouze jeden song mne zaujal mimořádně tak, že si jej plně užívám a hodnotím cedulkou „nutné slyšet znovu“ –  a ten se jmenuje „I Got What You Want“. Takže jo, STEEL PANTHER jsou stále zde, připraveni pobavit ty hromady mladých lidí, kteří kouzlu amerického Hard´N ´Heavy z osmdesátých let dříve nikdy nepodlehly.

22.04.2017	Diskuse (55)	Stray janpibal@crazydiamond.cz