STELLARIS - Persistence

80%

V souvislosti s pražskými STELLARIS se často využívá přívlastků ambiciózní. Já osobně to slovo nemám moc rád, protože se touto nicneříkající frází kolikrát označí osoby, jejichž aktivita je v příslušném oboru až tak nezměrná, a to aniž by vykazovala cokoliv neotřelého, že se takovými nikdo nechce moc zabývat a vše se tak smázne tímto slovem. V případě STELLARIS tomu tak však opravdu není, naopak pro mne představují vůbec nejdotaženější vzorek moderní metalové hudby na našem území. Tedy pokud sečteme několik zásadních aspektů jejich celkového výrazu - od moderního vyznění, přes tvrdé i melodické složky jejich zvuku, až třeba po výslednou produkci, která představuje atraktivní fúzi metalových stylů a působí nanejvýš futuristicky. Kapelu STELLARIS ctí nejen jasná představa o vlastní muzice a schopnost dotahovat věci do konce, ale také muzikantské know-how úměrné hudebníkům z jejich generace. Zkrátka a dobře, na poli tvrdé metalové hudby třetí dekády 21.století v Čechách pravděpodobně není dotaženější a posluchačsky atraktivnější moderní metalové kapely. 

Po sérii singlů a nějakém tom EP přišla v loňském roce konečně řada na albovou prvotinu „Persistence“, kterou na ploše kratší než 35 minut utváří deset skladeb, respektive devět songů a jedno instrumentální intermezzo. Materiál se vykazuje aktuálním pohledem na moderní metal a sjednocuje v sobě řadu vlivů, se kterými kapela od začátku zacházela, a sice metalcore, groove metal, nu-metal, deathcore, industrial a rovněž také v neposlední řadě djent. Jejich crossover z několika odrůd tvrdé hudby má špičkové zvukové parametry a skladby tudíž působí vrstevnatě a po zvukové stránce aktuálně. Jde o nahrávku chytlavou, avšak i progresivní, ve které kapela prakticky zužitkovává své velké zbraně. Ty vězí ve výborné instrumentaci, kdy hutné kytarové riffy a perfektně sehranou rytmiku tu a tam doplňují samply a party keyboardů, ale také ve vokální projevu front-woman Nikol Hofmanové, která je schopná bez větších zádrhelů střídat rozličné pěvecké rejstříky, od melodických nápěvů a refrénů, až po drásavý scream a občasně i brutální growlové pasáže.

Na desce se mi líbí, že skladby jedou stále vpřed a neutápějí se v přehnané touze po progresi či složitosti, tak jako je tomu třeba v případě ukrajinských JINJER, naopak, většině z nich je propůjčen poměrně chytlavý ráz, takže jde o jakési moderní metalové hymny se širokou škálou rytmů a vrstev. Vlastně ten odrazovej můstek jejich tvorby nacházím spíše u nu-metalu počátku milénia, než abych kapelu řadil k nohsledům BRING ME THE HORIZON, na to STELLARIS není vlastní plytkost. Ostatně songy, ve kterých se jinak může pojit dravost s melancholií, tak jako je tomu u „Avatar“, „Scorpio“ či „House Of Cards“, už si mezi příznivci získaly velkou oblibu a to s určitým předstihem před vydáním desky. Na tu se vlastně pár let s napětím čekalo, neboť kapela se stran koncertních aktivit opravdu nešetřila a vystupovala na mnoha akcích a festivalech, včetně výjezdů mimo Česko. Už v roce 2021 či následném 2022 bylo z ohlasu na songy na internetových platformách zjevné, že o STELLARIS bude v brzké době velký zájem. 

Dlouhohrající prvotina vysoké ambice čtveřice jen stvrzuje, neboť se vykazuje solidním songwritingem, výtečnou zahraniční produkcí a moderní zvukovou stránkou. Pozitivní je však vědět, že tohle všechno STELLARIS dokáží přenést rovněž na koncertní pódia, kde si to dokáží rozdat i se značně známějšími jmény. Deska vlastně působí barvitě, takže v ní snadno dedukujeme nejrůznější kontrasty, jako tomu je mezi deathcoreovou a na breakdownech stojící  brutalitkou „Who´s The Target Now“ a s mystickou kytarovou vyhrávkou a melodickým refrénem operující „Divided“. Těch lákadel materiál nabízí vcelku dostatek a tak si na své přijdou jak příznivci coolových groovů a vznosné nu-metalové melodiky, stejně jako fans beroucí metalový extrém bez předsudků k okolí. Povedená moderní nálož.

31.05.2024	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz