STEVEN WILSON - The Overview

80%

Transformace - vhled první: Krátká a intenzivní signalizace čidel jej konečně probrala z dlouhého spánku. Ze své kóje se několika tempy dostal ke dveřím řídící kajuty. Na stav bez tíže si nadobro zvykl. Ne že by mu však vůbec nečinilo problémy přivykat nové realitě vlastní existence. Teď když tu byl jen on a hluboký vesmír, ten děsivě temný nekonečný prostor, kde čas po určité době zastává jen podružnou roli, sváděl často svůj vnitřní boj se vzpomínkami. Prostor raketoplánu mu sice poskytoval alespoň zdánlivé bezpečí, ale představa nekonečné samoty v něm probouzela stále nové kognitivní procesy. Ten fakt byl nezměnitelný, od Země se již bude stále jen vzdalovat. 

Při přehrávání pohyblivých obrázků z úložiště dat najednou pociťoval ohromující docenění a vnímání pozemské krásy a také spjatost se všemi lidmi na domovské planetě. Věděl, že ti, které znal, již v tuto chvíli dávno nežijí. Když jako malý kluk shlédl v kině film Robinson Crusoe, představoval si a snil o tom, jaké by to asi bylo, strávit celý svůj život na pustém tropickém ostrově někde v Atlantiku – naslouchat z pláže večernímu šumění vln a u ohníčku při západu slunce a s pralesem za zády, kdesi na pláži, konzumovat ten den ulovenou pečínku. I tento druh izolace však působil kouzelně proti stavu, ve kterém se zrovna nacházel. Byl si jist, že svou účastí na tomto kosmickém projektu své dávné představy překonal, rozhodně si však nebyl jist, zdali je to pro jeho dříve tolik dobrodružnou povahu dobře...

Vlastně mám pocit, jakoby si Steven Wilson prostřednictvím alba „The Overview“ plnil dlouholetý sen - tj. alespoň jednou za život nahrát album, které by mohlo být považované za jeho vlastní verzi čehosi, co se svou formou blíží slavné pinkfloydovské desce „Darkside Of the Moon“. Materiál tvořený dvěma zhruba dvacetiminutovými songy je jednoznačnou oslavou starého přístupu k uměleckému vyjádření rockové hudby. V rámci poslechu tak může docházet u příznivců sedmdesátkového art-rocku takřka k nadšenému vybuzení smyslů a uhranutosti. Deska vydaná u Fiction Records má všechny předpoklady zařadit se mezi to hodně zajímavé v rámci Wilsonova portfolia, a co je možná ještě zásadnější, ta hudba ke své perfekci vůbec nepotřebovala žádné podpůrné prvky moderního zvukového rázu. Album je vlastně srdečnou poctou hudbě, jakou tento britský hudebník již dávno obdivoval.

Transformace - vhled druhý: Chladné ševelení ventilátorů jej přimělo k monitorování hlavních funkcí obřího kosmického plavidla. Každý moment bdělosti byl u něho doprovázen podprahovou snahou o citové popření vlastního nitra. Čas jakoby ubíhal v nekonečně se opakující smyčce. Mířil totiž kamsi, co se vymyká lidskému chápání. Jeho, jako již tradičně namluvený, záznam myšlenek z poslední doby, velmi pravděpodobně žádná lidská bytost nikdy neuslyší. Se strojovou přesností tak dál plnil rutinní úkoly. Jedině tímto způsobem si totiž mohl ještě nějaký čas uchovat alespoň nějakou příčetnost. Z té ohromné, černé a chladné vesmírné tlamy před řídícím pultem na něho doléhalo všechno, jen opravdu ne život. Vnitřní odolnost kdysi dokázal upevňovat skrz četbu knih o buddhismu - Umění fungovat mimo fyzično, umění zkrotit nitro, umění potlačit city. S každým dalším ulehnutím k spánku tušil, že to možná bude naposled. Mise umocněná vdechováním umělého dopaminu se stávala nekonečnou. Pátrání po nové perspektivě vlastního osudu...

Starosti o mezilidské vztahy svých blízkých, školní docházku dětí, nestabilitu nálad přítelkyně, náhle nefunkční nové domácí spotřebiče, či poškozené auto stojící pár dní v garáži jeho domu, se nyní zdály tak nicotné. Právě uvnitř hlubokého spánku zažíval ty nejsladší chvíle, kde nebylo ani stopy po čemkoliv negativním. Že toho docílil až v odlehlých místech naší galaxie, by jej dříve nenapadlo. Vzpomínky a tužby, ty jediné střípky světla, ty nitky spojující život s něčím, o čemž v našem pozemském fungování smýšlíme také jako o naději, dostávaly stále více matných a vzdálenějších obrysů. Stála zde nová realita - každá z těch duší minulosti byla skrze perspektivu všehomíra jen jednou z miliardy, každá z hvězd jen jednou z bilionu. Už nerozlišoval mezi snem a bdělostí, upadal do světelného spektra, omámený, avšak s vybuzenými smysly. I pozemské moře necítí smutek, natož pak to kosmické. Není to zvláštní? Opravdu nevěděl, proč jej zrovna tahle věc napadla. Tam u nás se aspoń kyslík recykloval. Další neočekávaná myšlenka. Co se to jenom...? Beznaděj už vnímal jako bezbolestnost. Tak krásné nekonečno, existenciální mystérium. Bdělost či sen? Sen, kde pro nic není důvod. Je to jako vězení, které funguje navždy. A tak míří dál unášen ve vakuu vlastní vypěstované blaženosti... a cítí svůj všeobjímající PŘEHLED.

K podobě a vyznění skladeb se přistupovalo hezky po staru, jakoby se chtěl Steven zbavit přebytků modernity - jinak řečeno, v pravém slova smyslu progrese, a tak zde dostáváme skutečně krásně opracovanou porci hudby, kde nic není tuněno samoúčelně. Naopak se ve skladbách klade důraz na co nejpřirozenější a velmi plynulý feeling. Skladby mají krásný zvuk a jsou znamenitým vyústěním spolupráce muzikantů s citem právě pro tento druh retro-hudby. Slyšíme dojemné vokální harmonie, umocňující u posluchače pocit nostalgie, odloučení, a ano, také všeobjímající nádhery, jež se může běžnému smrtelníkovi vyjevit jen ve chvílích skutečně nadzemských. Kytary se svým poloakustickým nastavením umocňují bytelný 70´s zážitek, dochází často na krásná znělá sóla, kde je lpěno spíše na táhlý silný tón, než na jazzový aspekt věci. Vkusně stavěnou vrstvu ve skladbách okysličuje i piáno, dále pak mellotron, různé historické sekvencery, klávesové prvky, dobové hammondy, ale i široká paleta rytmických nástrojů. 

Obě na poslech příjemně a mírně koncipované skladby se sice skládají z několika proměnlivých částí, ale působí na posluchače, jakoby ten sledoval stále kupředu plynoucí dokumentární film z oblasti přírodních věd a sci-fi. Vlastní jim je střídmá melodika a vkusná nepřeplácanost. Celkový vintage ráz této kosmické nahrávky působí natolik přirozeně a profesionálně, až se zdá zcela mimo mísu, myslet si, že tvorbě této desky předcházel nějaký předběžný plán. Krásné album evokující již dávno zaniklé art-rockové časy!

27.03.2025	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz