STEVEN´S - Necílíme na konkrétní generaci (rozhovor)

V rámci dvou let existence rockové kapely se v Čechách ne každému mladému muzikantovi podaří dostat své písně do vysílání Radia Beat, vydat velmi ucházející a autentickou debutovou desku, poměrně často koncertovat a rovněž zvítězit v prestižní hudební soutěži, pořádané zavedeným bluesovým festivalem Blues Alive. To vše se podařilo mladé karlovarské formaci STEVEN´S, s jejichž lídrem Štěpánem Kordíkem jsem vedl tento rozhovor.

Můžeš nejprve představit vaši kapelu? Odkdy fungujete? Kdo tvoří STEVEN´S apod.?

S kapelou jsme vylezli na světlo v srpnu 2021, předtím jsme strávili zhruba rok ve zkušebně a průběžně ve studiu. Na počátku to měl být pouze sólový projekt pod mým jménem, ale první demo nahrávky ukázaly, že bude potřeba sound plné kapely. Příchozí členové poté rychle dali dohromady skvělý kolektiv a přirozeně tak bylo lepší tvorbu prezentovat jako dílo celé kapely. Původně jsme byli 4 kluci. Honza Řehák na bicí, Miki Kopecký na klávesy, Honza Donda na basu a já jakožto kytarista a zpěvák. Později jsme sestavu rozšířili o dvě vokalistky, Kristýnu Gubišovou a Martu Novákovou. Myslím, že právě hlasy vokalistek nás v lecčem odlišují od jiných kapel. Martu později vystřídala moje ségra Majda a v této sestavě vystupujeme nyní. Na některé koncerty přibíráme dechovou sekci Horny Hornz, kterou vede Vojta Polej na saxofon, na trumpetu hraje Honza Prokop a na trombon Tomáš Hykl.

Na svém stylovém zaměření jste se vždy shodli? Rock s vlivy blues, funky, ale i country a popu považujete za přirozenou volbu všech, nebo dochází k určitým kompromisům? Chci říct, že na svůj poměrně nízký věk hrajete konzervativní a staromilskou hudbu, vycházející z klasického pojetí popu/rocku, jaký se hrál v posledních třech dekádách dvacátého století. Co je toho příčinou?

Prvotní nápady většinově pocházejí z mé hlavy. Materiál na desku začal vznikat v době covidu a de facto to byla moje první větší zkušenost s vlastní tvorbou. Možná proto je deska tolik různorodá. Standardně to probíhá tak, že do kapely přinesu demo nahrávku, kde je základ bicích, kytary a nástřel basové linky, kláves a zpěvu. V tu chvíli se zapojí ostatní a vnesou do jednotlivých partů kus ze sebe. Jelikož jsou v kapele muzikanti, kteří se neleknou skoro žádného žánru, tak se nás sáhodlouhé diskuse o stylovém zaměření v podstatě netýkají. Postupem času už mám jasnější představu o tom, co se do kapely hodí a řešíme tedy spíše konkrétní specifika aranží. Zatím jsme vždy nalezli kompromis. To, že hudba vychází z klasického pojetí pop/rocku bude tím, že interpreti, kteří mě inspirují, úřadovali přesně v dekádách, které zmiňuješ.

Máte za sebou debutovou desku „Runnin´ Man“, která vyšla vloni na podzim, můžeš přiblížit její realizaci. Jestli písně na ní vznikaly pozvolna a vyvíjely se po delší časový úsek cizelovány koncerty, nebo naopak šlo vše ráz na ráz?

Písně vznikaly pozvolna, ve studiu se natáčelo ve třech blocích s poměrně dlouhými časovými odstupy. Původně mělo být na desce více hostů a písně ještě více žánrově různorodé. Nakonec jsme se rozhodli přidat ještě nějaké novější kousky a vyměnit je za původní skladby, aby bylo album více sjednocené. Mezi novějšími byla například skladba Runnin‘ Man, která se stala titulkou desky. Nyní už víme, že další desku bychom chtěli mít více připravenou a natočit jí naráz. Na druhou stranu, to hození do vody, když ještě není kompletní materiál, má taky něco do sebe. Člověka to pak žene vpřed.

Jak bys vaši nahrávku charakterizoval?

Runnin‘ Man je nahrávka pro posluchače, kteří se nebojí stírat rozdíly mezi hudebními žánry a mají rádi hudbu v tom nejširším slova smyslu. Necílíme na konkrétní generaci, čemuž také odpovídají průběžné statistiky. Podle nich si nás pustí stejně lidí ve věku 20-30 let, jako ve věku 40-50 let. Za to jsem upřímně rád. Producent, u kterého jsme nahrávali, Dan Škrášek, říkal nahrávce moderní retro. To je vcelku výstižné.

Co na „Runnin´Man“ považuješ za nejnáročnější k docílení?

Z hlediska kapely je u nahrávání alba vždy nejnáročnější organizace. Muzikanti musí písničky umět, časově se sladit a vlítnout do studia, pokud možno v tom nejlepším rozpoložení. V tom exceloval Miki, klávesové party byly nahrané v podstatě z fleku. Pro mě osobně bylo nejtěžší nahrávání hlavních zpěvů. V tu dobu jsem se potýkal s hlasovými obtížemi pramenícími z refluxu a nedomykavosti hlasivek. To způsobovalo, že jsem se velmi rychle hlasově unavil. Operaci jsem se nakonec vyhnul a desku nazpíval. Přiznávám, že nahrané zpěvy jsou často kompromisem. Zároveň je pro mě zpěv stále něčím novým, jelikož nezpívám dlouho. U většiny textů si ale nedovedu představit, že by je zpíval někdo jiný, jelikož k nim mám hlubší vztah a mnohdy zaznamenávají strasti a radosti z mého osobního života. Nebudu říkat které, abych se moc neodhaloval. :-) Na zpěvu pracuji a teď už vím, že další nahrávky budou zase o kus dál.

Jaké skladby na albu považuješ za stěžejní? Mají nějaké výsadnější postavení? Ptám se, protože máte na kontě teprve debut a logicky tak nahrávku naživo prezentujete většinou celou.

Jako zásadní určitě všichni vnímáme skladby Runnin‘ Man, Enough, What Who Why When How, nebo After the Show. Ty nechybí v žádném setlistu. Z kraje koncertu často vypalujeme Yes/No, to je taková naše jistotka. Za stěžejní pak považuji zavírák Meaning of Your Life. Je to takové filozofické zamyšlení o životě a smrti, ze kterého je ale cítit určitý nadhled. Nemohu se ubránit myšlence, že je to to nejlepší, co jsem doposud napsal.

Máte v zásobě již nové věci? Pokud ano, pozoruješ na nich již nějaký vývoj při srovnání s těmi na desce?

Nových věcí máme spoustu a tvoří vždy minimálně polovinu koncertního setlistu. K posunu určitě došlo, skladby působí uceleněji a je v nich slyšet větší vyhranost. Skladby z nové tvorby se více drží žánru blues-rock. První deska zachycuje určité období, takové seznámení se světem psaní vlastních písniček. Je to místy jako na horské dráze od jednoho žánru k druhému. Toho ale rozhodně nelituji, znázorňuje to začátky kapely, a to bude ve větším časovém horizontu rozhodně cenné. Snad to budeme moci brzy srovnat s další deskou a pozorovat posun.

Jaké momenty považuješ za dosavadní největší úspěch kapely STEVEN´s a proč?

Zpočátku nenápadným, ale důležitým momentem bylo, když nás vybral Michal Novák jako tip týdne na bandzone.cz. Tam si nás všiml Standa Rubáš a naše skladby poprvé zazněly v éteru v rámci vysílání Radia Beat. To byla velká čest. Prozatím největším úspěchem bylo vítězství v soutěži Blues Aperitiv pořádané festivalem Blues Alive. To nám vyneslo spousty dalších koncertů po celé republice a nové kontakty. Také nám to dodalo sebevědomí a odvahu pokračovat v tom, co děláme. Naposledy jsme prezentovali naši tvorbu na soutěži Czech Blues Challenge, kde jsme skončili druzí. Výborná zkušenost.

Co ti udělá na pódiu vždycky největší radost?

Největší radost mi udělá, když to kapele šlape a publikum reaguje. To je nejvíc. Investovaná energie se několikanásobně vrátí a člověk uvízne v přítomnosti. Přál bych každému tohle zažít.

Máte v nejbližší době v plánu nějaké aktivity, ať už přípravu nových skladeb či koncerty?

Připravujeme nový singl, skladbu už máme vybranou, teď to „jen“ nahrát a vydat. Také by to mu slušel nějaký pěkný klip. Koncertů na podzim nebude příliš, abychom se mohli soustředit na nové skladby, zkoušky a taky si trochu odpočinuli po náročném létu. Nových skladeb je v zásobě tolik, že by možná daly dohromady i dvě desky. Múza si nevybírá.

Kdybys chtěl popsat vaši hudbu někomu, kdo ji nezná, jak bys mu jí přiblížil a na co bys jej nalákal?

To je těžká otázka, jako autor nemám takový odstup. Nejspíš bych lákal na rockovou přímočarost, různorodost a dvě vokalistky. :-) A nenechte se mást nahrávkou, naživo je to jiný kafe. Ostatně studiové nahrávání a živé koncerty jsou v našem žánru naprosto odlišné věci. Všechno hrajeme živě a rychleji. Tak přijďte.

Ohledně hudebních vzorů, máte nějaké? Můžeš zde zmínit nějaká jména z české scény a nějaká ze zahraničí?

Máme spoustu hudebních vzorů. Z české scény třeba FLAMENGO, KRAUSBERRY, nebo i J.A.R., kterým neskutečně šlape rytmika. Z jednotlivců pak Michal Pavlíček, nebo Vladimír Mišík. Převážná většina naší inspirace pochází ze zahraničí. Jsou to THE WHO, STATUS QUO, SPIN DOCTORS, OASIS a spoustu dalších. Pokud bych měl zmínit sólového interpreta, tak to bude Joe Bonamassa, u kterého mě paradoxně nejvíc baví jeho aranže a prokomponovanost skladeb, které ale drží v mantinelech blues. Dlouhá kytarová sóla nikdy nebyla mým šálkem kávy. Z dalších jednotlivců je skvělý ex-kytarista DEEP PURPLE, Steve Morse. Ten umí nádherně a výstižně vystavět melodickou linku.

03.10.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz