STEVEN´S - Runnin´Man

70%

Pokud se kapela českých dvacátníků prezentuje vymazleným pop/rockem, inklinujícím skrze prvky funky, blues a country k dospěláckému muzikantskému projevu, příslušícímu svou formou spíše ke konci minulého století, působí to v současnosti dosti neobvykle. V jejich koncertních performacích však není ani stopa po nějaké póze, za vším je poctivý přístup a vyhranost. Kdybych karlovarské STEVEN´S naživo nezažil v posledním roce hned dvakrát, neuvěřil bych. Tvrdím tedy, díky za každý podobný band, kde je prvořadá hráčská a skladatelská dovednost, nikoliv schopnost ovládání nejrůznějších softwareů. 

STEVEN´S mají americké rockové cítění doslova v krvi a působí natolik autenticky, jako kdyby snad za svůj život nikdy neposlouchali žádnou jinou hudbu, než tu vycházející zpoza Atlantiku. Jejich bílé popové blues je o to zajímavější, že mu nechybí muzikantská vytříbenost, zajímavé aranže a hlavně celková lehkost. Jde v podstatě o přímočaré, anglicky odzpívané rockové písničky, které staví na bezproblémové poslouchatelnosti a vyrovnané souhře všech nástrojů, zejména pak určující kytary a kláves.

Pro docílení více zaobleného, plnějšího a atraktivnějšího zvuku, se v jedenácti skladbách na jejich debutu objevují i ženské back-vokály a dechové nástroje. Žádná ingredience zvuku STEVEN´S si však nenárokuje dominantní postavení, takže i když se v podstatě jedná o kytarový band, nemáte pocit, že by šestistrunka na sebe strhávala pozornost, naopak pracuje pouze pro pohodovou poslouchatelnost všech písní. Z tohoto důvodu debutová deska „Runnin´Man“ (k poslechu zde) doznává, aniž by na to bylo hudebníky poukazováno, poněkud dospěláčtějšího charakteru. 

Jde o velmi kultivovaný, americký pop/rock, jaký byl v USA v oblibě zhruba od konce sedmdesátých let do přelomu milénia. Hlavní představitel kapely Štěpán Kordík je vlastně takovým českým Tomem Pettym, muzikantem, který přesně ví, jak vést svůj hudební rukopis a kam se svým bandem cílit. Je rovněž člověkem, který se dokázal obklopit partou sice mladých, ale do teamu výborně padnoucích a hráčsky schopných lidí.

Za projekt STEVEN´S hovoří především dobré skladby. Těch je na prvotině nakonec jedenáct a všechny vlastní zajímavé momenty utvářející různorodý celek. Kapela skrze ně osciluje na hranici mezi hned několika žánry, navíc na každém z těchto území operuje s devízou výtečné záživnosti a s pop/rockovou melodikou, jež se ukazuje být pro jejich zvuk stěžejní. 

Máme zde skladby se silnou inklinací k funky, upomínající na zlaté časy dospěláckého pop/rocku osmdesátých let - viz třeba smyslně gradující „Lost Haven“ nebo groovovější a lehce najazzlý titulní kus vlastnící skvostné saxofonové vyhrávky, dále pak písně, které nezapřou důležitost koncertních aktivit - což se týká s předstihem vypuštěné vyřvávačky „After the Show“ (připomínající nějakou jižanskou klasiku sedmdesátých let určenou pro řidiče dálničních tahačů), či věci s přirozenou dominancí bluesového cítění, klíčové to vlastnosti zvuku STEVEN´S - viz třeba „Enough“, jež plná dechových nástrojů a ženských doprovodných zpěvů, nebo hned úvodní parádička „Yes/ No“. Nachází se zde však i nějaký ten country úkrok stranou, jmenovitě „Down to the Valley“ s výtečným zvukem slide kytar, hammondů a foukací harmoniky. Velmi zajímavou položku představuje „Cobra“, netradičně postavená na zvucích indických nástrojů a psychedelickém blouznění v duchu exotické hudby odkudsi z orientu.

Celkově tak „Runnin´Man“ působí jako promakaná, vyzrálá a i k věku muzikantů samotných v podstatě zázračně starosvětská nahrávka, která si vůbec na nic nehraje, neboť ani samotní aktéři příliš netlačí na pilu, jen se ukazují být velmi dobře sehraným teamem vyznávajícím staré hudební pořádky v duchu rocku a popu poslední čtvrtiny 20.století.

15.09.2023	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz