STRATOVARIUS - Nemesis
Finští STRATOVARIUS opravdu nepotřebují příliš představovat. Do konce
letošního února měli na svém kontě třináct dlouhohrajících desek, jež jim s
přehledem zajišťovaly čelní pozice v pelotonu power metalových kapel. Bez pochyb
jde tak o výraznou veličinu žánru, která ovšem posledních pět let tak trochu
zápolí se svojí vlastní minulostí a neustálými odkazy na léta, kdy souboru
(spolu)řediteloval kytarista (a původně rovněž zpěvák) Timo Tolkki. Ten se v
roce 2008 definitivně rozhodl formaci opustit, takže srovnávání éry STRATOVARIUS
s Tolkkim a éry post Tolkkiovské mohlo vypuknout a posléze do nekonečna
pokračovat.
Čtrnáctá řadovka „Nemesis“ je zabalena do přitažlivé, i když malinko
kýčovité, grafiky obalu, která však do puntíku splňuje všechny požadavky na tento
druh muziky. Nejinak je tomu i s hudebním obsahem. Helsinští titáni byli minulý
rok nuceni hledat náhradu za dlouholetého bubeníka Jörga Michaela,
odcházejícího z ryze soukromých důvodů. Němce, který letos oslavil padesáté
narozeniny vystřídala o pětadvacet let mladší finská mlátička Rolf Pilve, který
báječně zapadl do současných skladatelských ambicí kvintetu, lpících především
na energickém vyznění. Novinka je skutečně živena velmi vznětlivým metalovým
palivem, ženoucím soubor do dosti vysokých temp a k větší hudební přímočarosti
než jsme tomu byli svědky v době nedávno minulé.
Po všech stránkách vitální kolekce, mající stopáž něco málo pod šedesát
minut, nemá menších vad na kráse a s rutinním přehledem v podstatě rozvíjí
veškerá pozitiva, která kdy byla s power metalem spojována. Dokonce i obligátní
klasický ploužák „If The Story Is Over“ celkový dojem, tak jak tomu většinou bývá, nekazí. Tento song
je právě naopak vokálně výtečně ošetřen, a to včetně doprovodných sborů, a ani
míra podkreslujících orchestrací nezanechává pachuť přepáleného patosu. Ostatně
i jeho zařazení na předposlední místo opus ideálně nadechuje pro pompézní a
prvotřídně zvládnuté finále v podobě titulní skladby, kde ve svých partech
excelují úplně všichni zúčastnění muzikanti.
Dalším velkým kladem je nepřeplácanost materiálu, který je sice dosti
různorodý i skladatelsky patřičně košatý, ale všechny kompozice shodně kladou nemalý
důraz na již výše velebenou přímočarost. Tato je téměř vždy nazdobena poutavou
melodikou, prezentovanou různými způsoby. Ať okázalým gradováním refrénů v
„Stand My Ground“ nebo „Fantasy“, dále pak častým krátkým vypíchnutím
netradičních až techno-tanečních klávesových linek, jako je tomu v případě
„One Must Fall“, nebo jiným stylem v „diskotékové“ vichřici „Halcyon Day“. Bleskové
ataky kytarových zápřahů a vyhrávek (např. hned v úvodní „Abandon“ nebo titulce)
dávající vzpomenout na britské trysko-myši DRAGONFORCE. Na celkovém značně
dynamickém rozletu opusu má zajisté svůj obří podíl i síla vokálu Timo
Kotipelta, který si přímo libuje ve vykreslovaní své barvy na různých polohách.
Timův hlas tak náramně slouží pro potřeby ráznější tvůrčí filozofie kapely, jež
ho tak zbytečně netlačí do nejvyšších „operně-uměleckých” sfér.
Nejdůležitějším poznatkem však zůstává holý fakt, že se letos Finům podařilo přinést nadmíru vyrovnanou a pro posluchače svěží desku, z níž doslova přetékají chytlavé skladby, které spolu navíc velmi dobře fungují, a to včetně, i dosti odvážného, ale nutno říci vhodného, zařazení bonusových „Fireborn“ a „ Hunter“ do nitra standardní rozpisky. Album „Nemesis“ je zkrátka schopné vyvolat pocit oné omračující euforie z půvabů heavy metalové muziky a to není na kapelu okupující scénu téměř třicet let zase tak málo.
| 18.04.2013 | Diskuse (0) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
 |
