SUFFOCATION - Pinnacle Of Bedlam
Nejeden příznivec smrtícího kovu zajásal, když před deseti lety proběhla zpráva o reinkarnaci newyorských SUFFOCATION. Od té doby nám Američané složili své albové účty už čtyřikrát a právě při recenzi letošní a celkově už sedmé řadovky můžeme s klidným svědomím konstatovat, že jejich návrat na scénu, jež sami pomáhali významnou měrou formovat, byl jedním z úplně nejsmysluplnějších v historii extrémní hudby. Při pohledu do zpětného zrcátka ovšem neměli tyto brutální sympaťáci kdoví jak jednoduchou dekádu. Má oblíbená, lahůdkově temná a zvukově špinavá, ovšem také přetechnizovaná, deska „Souls To Deny“ vzbudila spíše všeobecné rozpaky a klasické úvahy ve smyslu „ještě to není úplně ono“. Hned následující robustní pěst na solar v podobě eponymního alba z roku 2006 knockoutovala k podlaze snad všechny žánrové odborníky. Slova chvály nebrala konce a situace kolem pětice se blížila časům staré slávy. Kapela navíc živila svojí deathmetalovou auru příkladně poctivou živou prezentací, jak jsme se měli možnost několikrát přesvědčit i na našich podiích. V případě těchto borců se spojení srdcařský výkon skutečně nebralo do úst nadarmo (viz. vzpomínka na jeden neuvěřitelný večer v pražském Matrixu, kdy bylo ukázkově předvedeno jak se čelí nepřízni osudu).
Silné
aroma smrdutého pižma přivábilo i velké vydavatelství a SUFFOCATION
opouštějí svou hudební farmu Relapse Records, spojujíc záhy své jméno s Nuclear
Blast. Prvním výsledkem této fůze je dosti mdlá (na poměry souboru až
vyčichlá) deska „Blood Oath“, která navzdory svému solidnímu zvukovému
zevnějšku jakoby nevěděla kudy dál nakročit. Ovzduší těžklo i uvnitř
tělesa, hlavně díky tvůrčím rozporům s dnes již bývalým bubeníkem Mikem
Smithem a také díky nevoli zpěváka Franka Mullena brázdit svět v tour karavanu.
Nebylo divu, že se kolikrát hlasitě hovořilo o druhém ukončení činnosti. Každopádně kapela letos s houževnatostí sobě vlastní představuje
desatero nových písní pod více než výmluvným názvem „Pinnacle Of Bedlam“,
neboli „vrcholek chaosu“.
Už fešná grafika obalu z dílny Raymonda Swanlanda mocně láká k poslechu a čtveřice posílená o navrátilce na bubenické stoličce Davea Culrosse, který se podílel na tvorbě „Despise The Sun“, snad nejznámějšího EP v dějinách deathmetalové hudby, nabírá další ze svých druhých dechů. Pokud jsem u předchůdce postrádal silnější energický náboj, tak z novinky temperament vyloženě tryská. V několika pasážích se kytarové sekačky chvályhodně rozjedou až na deathgrindový kvalt, např. v okamžicích absolutního pekla „As Grace Descend“ nebo „Beginning Of Sorrow“, a takto správně osvěžují resp. promazávají onu specifickou táhlost a hutnost riffingu pro tuto kapelu tolik typickou.
Hlavní skladatelský mozek tělesa Terrence Hobbs, za těmi svými mohutnými brýlemi třídního otloukánka, zkrátka opět našel na „Pinnacle Of Bedlam“ ideální tvůrčí platformu i pro ostatní členy souboru a je hodně cítit, že se do kapely vrátil onen pohodový brutálně smýšlející duch, prostupující deathmetalovým masivem jako „Eminent Wrath“, „Sullen Day“ nebo i titulní skladbu. Terrence společně s Guyem Marchaisem letos dokázali do každé z desítky kompozic napěchovat až neuvěřitelné množství technicky vytříbených, avšak posluchačsky přitažlivých, kytarových výměn, jež jsou navíc profesorsky navrstveny tak, že skladbu rozehrávají do různých temp a za asistence velmi často výrazných vsuvek rytmického tandemu Boyer/Culross, i značných intenzit.
Co je však nejpodstatnější, že i přes tyto grandiózní návaly a rozmanitě pulsující variace zůstávají všechny skladby pro posluchače maximálně čitelné. Onu agresi vřící kyseliny samozřejmě ještě stupňují hrdelní průchody výsostného growlu nepřehlédnutelného týpka wrestlingových dispozic Franka Mullena. Fanoušci určitě napjatě očekávají, zda-li Frank znovu vyslechne volání pódií a nenechá se naživo alternovat. Na novince se dá i krásně vysledovat jedna dobře známá pravda, a to že i dobrý producent neudělá zázrak se slabými podklady. Joe Cincotta, který produkoval i předchozí desku, tedy letos dostal na stůl mnohem lepší materiál a ruku v ruce s kapelou se postaral o další významný zářez do její historie.
| 13.08.2013 | Diskuse (0) | Subeer jirikubis1975@gmail.com |
 |
