SUMERLANDS - Dreamkiller

80%

Pensylvánští oslavovatelé pompézního heavy metalu, štědře zdobeného dle amerických předloh poloviny osmdesátých let, mají po šesti letech od bezejmenného debutu na svém kontě druhou řadovou desku „Dreamkiller“, která vyšla na začátku letošního podzimu u Relapse Records. I přes jednoznačný retro nádech obsažené hudby, však musím druhým dechem dodat, že se jedná o parádní jízdu, která určitě zdárně převyšuje stylově spřízněnou konkurenci a baví mě od začátku do konce neuvěřitelným způsobem.

SUMERLANDS totiž nejsou heavymetalovou kapelou v evropské perspektivě tohoto stylu, naopak, je jim vlastní určitá nadýchanost příznačná pro americkou AOR scénu, tamní pompézní hard rock a různé odnože hair-metalové scény osmdesátých let. Kapela poskládaná okolo kytaristy, skladatele a uznávaného producenta současnosti Arthura Rizka (pracoval třeba s KREATOR, POWER TRIP, SACRED REICH...), druhého kytaráka Johna Powerse a bubeníka Justina DeTora předkládá v podstatě dokonalé dílo navozující vzpomínky na zlatý věk amerického heavy metalu.

Velkou devízou SUMERLANDS se ukazuje osoba nového vokalisty, neboť Brendan Radigan jako náhrada po původním vokalistovi Philu Swansonovi má prostě styl a vlastní příjemně poslouchatelnou barvu hlasu. Ve skladbách dokáže přirozeným způsobem prohloubit jejich naléhavost a to aniž by snižoval jejich hitový potenciál. Všech osm songů si drží silně melodický nádech postavený na chytlavých momentech, silných refrénech, velkolepých kytarových sólech a nějaké té potřebné klávesové aranži.

Zpočátku, konkrétně v rámci úvodní skladby „Twilight Points The Way“, mne Radigan mírně připomenul svou barvou hlasu Tobiase Forgeho z GHOST, postupem dalších songů se již však více kloní k využití rozmáchlejších zpěvových rejstříků. Nicméně jeho zpěv celku prospívá a to ať už vdechne život titulnímu power-kvapíku „Dreamkiller“ nebo s naprostou suverenitou zabrušuje do vod dospěláckého rocku v hitovce „Heavens Above“ nebo nostalgií prostoupené „Night Ride“. Zrovna „Night Ride“ je prvotřídní ukázkou osmdesátkového AOR určeného pro někdejší rockové rádio-stanice.

Skutečnost, že deska drží ve skvělé fazóně až do svého závěru, dosvědčují i další výtečně jedoucí hymnické záležitosti jako „Edge Of The Knife“ a „Force Of a Storm“ (u obou pozoruji dokonce ovlivnění výrazem amerických alb Ozzyho Osbournea z průběhu osmdesátých let, což je zjištění, ze kterého jsem vlastně nadšen), ale také majestátní mini-epos „Saviour´s Lie“. Vlastně to jediné, co může někdo této nahrávce vytknout, je fakt, že je v ní někdy těch reminiscencí na osmdesátky až moc a u řady lidí nutně musí dojít k přechucení (nebo že by spíše znechucení?), jde zkrátka jednoznačně o album, jehož přijetí se odvíjí od individuálního vkusu poslouchajícího jedince. V rámci svého stylu je to však mistrovsky provedená práce (silných 80%).

18.10.2022	Diskuse (5)	Stray janpibal@crazydiamond.cz