SYLOSIS - Monolith

70%

Britští SYLOSIS vpadli na evropskou scénu moderní metalové hudby díky EP „Casting Shadows“, to bylo již v roce 2006 a od té chvíle na sobě pilně zapracovali. Zaregistroval jsem sice jejich debutové album „Conclusion Of An Age“, nicméně v té době pro mne byli pouze jedni z mnoha kapel vezoucích se na vlně opětovně vzkříšeného thrash metalu a jeho epičtějších mutací. Zbystřil jsem až vloni, krátce po vydání „Edge Of The Earth“, kdy nebylo možné přeslechnout a ani ignorovat zjevný potenciál, kterým si řekli o zaslouženou pozornost ze strany médií a nových fanoušků. Nyní vstřebávám úvodní tóny novinkového alba "Monolith", díla, jehož stopáž sedmdesáti minut mne sice zpočátku naplňovala pocitem jisté pochybnosti a obavami, to aby se nekonala nějaká sáhodlouhá nuda. Přeci jen necelé dva roky po předchozím počinu vydávat další dlouhohrající fošnu musí být zápřah, který ne každý interpret ustojí se ctí, ale proč ne?

Hned úvodní „Out From Below“ začínající kytarovou vybrnkávačkou mne však navnadí a je mi jasné, že tady se nějaké zklamání konat nebude. SYLOSIS rozehrávají strhující představení, ve kterém hlavní roli hraje patřičně nabroušené kytarové duo Middleton/ Bailey. Vokály prvně jmenovaného, doprovázené brilantními sóly, utvářejí prapodivně melancholický, místy až zlověstný ráz alba, které ovšem na posluchače nepadá jako negativní závoj mlhy, ale dovoluje v každé skladbě vydechnout a vydat se dál skrz temnotu. Každý krok jde blíže ke světlu. Putovat stíny však po celou dobu neskutečně baví a někde u čtvrté skladby „Behind the Sun“ si konečně uvědomíte, že se do toho zdánlivě temného příšeří, plného nálad a bludišť znovu s chutí vrátíte a celou cestu absolvujete znovu. 

Instrumentálním schopnostem obou kytaristů sekunduje výborný bubeník Rob Callard, k jehož cti budiž přičteno, že ač je zjevně schopný zahrát cokoliv a v jakékoli rychlosti, hraje přesně to, co je ve skladbě potřeba a nepouští se do nějakých zběsilých arytmických stoptimů. Jeho hra dodává SYLOSIS potřebně úderný tep, tak aby organismus fungoval a neúnavně ( jako masožravá bestie) se do vás zakusoval. Jde tak o moderní thrash metalovou nahrávku, která naštěstí, byť čerpá z původních kořenů stylu, přidává spoustu vlastních ingrediencí a bravurních kytarových nálad, které se po celou dobu zarývají pod kůži a vlévají do žil pocit něčeho neotřelého. Jedná se o vyvážené a nesporně vyzrálé muzikantské řemeslo. Energické album končí netradičně oddechovou „Enshrined“, kterou zdobí hlas Joshe Middletona doprovázený pouze akustickou kytarou. Závěrem je tedy nutné dodat, že „Monolith“ je zatím nejvyzrálejším počinem v diskografii SYLOSIS.

18.01.2013	Diskuse (0)	TomB