TALISMAN - Talisman

90%

Za vznik kapely TALISMAN může v podstatě náhoda. Na počátku roku 1989 ji spontánně založil Marcel Jacob, tou dobou baskytarista v sestavě sólového bandu Johna Noruma. Když mu totiž John odmítl nápady na celou řadu dalších skladeb, tou dobou připravovaných pro kytaristovu druhou řadovku, neváhal a nastartoval svůj vlastní projekt, jehož smyslem bylo přijít v rámci skandinávské scény s precizním melodickým hard rockem, nejen jaký znali posluchači z počátečního období slavných EUROPE, ale jaký byl tehdy v oblibě tak nějak všeobecně.

Písně, které byly Norumem odmítnuly, neboť kytarista již tou dobou chtěl jít zemitějším a méně osmdesátkově nadýchaným směrem, vlastnily skutečně zajímavé motivy a měly potřebnou chytlavost. Jacob svůj projekt nejprve nazval GUITARS ON FIRE a jeho název změnil až těsně před vydáním debutu na TALISMAN. Osobně mám za to, že s přihlédnutím k muzikantskému potenciálu a spoustě hymnicky vystavěných skladeb je s velkým podivem, že se tomuto bandu nikdy nepodařilo napevno prorazit a odezva na jejich hudbu zůstala hodně za očekáváním.

Album vznikalo ve stockholmských studií na podzim roku 1989 a hudebníci i vydavatelství si od něho hodně slibovali. Kytarista Mats Lindfors se krátce před započetím nahrávacích frekvencí vzdal svého členství v sestavě ve prospěch pozice producenta a jeho šestistrunné party tak nakonec nahrál jistý Jason Bieler. Ten byl pro změnu v roce 1992 nahrazen Fredrikem Akessonem, který u TALISMAN setrval na dalších pět let a nahrál s nimi  další čtyři alba. Akesson je dnes metalovým fanouškům znám spíše coby kytarista aktuální sestavy OPETH, ale to už je trochu jiný příběh.

Vraťme se však do roku 1990, kdy vychází tomuto projektu ambiciózní debutová deska, která byla nakonec ponechána bez názvu. Tu původně nazpíval švédský pěvecký talent Göran Edman, mnohým krátce na to známý především ze sestavy kytarového nezmara Yngwie J. Malmsteena, ke kterému ještě tentýž rok přešel, aby byl u něho součástí etapy provázející řadové desky „Eclipse“ a „Fire And Ice“. Odešlého Edmana však na poslední chvíli zastoupil Američan s hispánskými kořeny a rovněž skvělý vokalista Jeff Scott Soto, shodou okolností šlo rovněž o pěvce, jehož kariéra byla v minulosti také svázána s Malmsteenem. Soto tedy záhy všechny skladby přezpíval a stal se pevnou součástí TALISMAN napříč celou jejich existencí.

Zvuk debutové desky byl poznamenaný vstupy bombastických kláves, módního to výstřelku rocku let osmdesátých. Není však žádným tajemstvím, že TALISMAN dlouho zvažovali, zdali tento prvek ovlivňující zvuk svého prvotního díla vůbec použít. Nakonec bylo rozhodnuto o načechranější verzi vyznění a klávesy dostaly zelenou. Debutová deska se stala ukázkou precizního stadiónového rocku nebo chcete-li dobového AOR. Vydání alba však provázely komplikace, neboť švédská pobočka vydavatelství Elektra Records zkrachovala právě ve chvíli dokončovacích prací. Došlo tedy k opoždění celého procesu realizace o několik měsíců, naštěstí během té doby odkoupila práva na vydání alba menší společnost Airplay.

Už mysticky vyznívající rozjezd skladby „Break Your Chains“ opatřený klávesovými party dával tušit, jak působivý příběh se s touhle prvotinou, jdoucí za odkazem turnerovské etapy britských RAINBOW, začne psát. Mistrovská instrumentace, klenutě vystavěná melodika každé ze skladeb a nad vším mimořádný pěvecký výkon Jeffa Scotta Sota, to byly hlavní atributy díla. Song „Standin´On Fire“ reprezentuje spíše to světštější, co hudba TALISMAN nabízí. Mimořádně chytlavá hymna prezentovaná s úderným stadiónovým refrénem budí nejen dojem nadpozemské okázalosti, ale také rockové jízdy hrané zgruntu od podlahy. Za pilotní singl byla nakonec zvolena zpěvná píseň „I´ll Be Waiting“, synonymum melodického hard rocku z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jestliže DEEP PURPLE měli tou dobou song „King Of Dreams“, pak vězte, že nejvýraznější položkou nohsledů Blackmoreovy popovější stránky se stala právě rozjařená píseň „I´ll Be Waiting“.

I euforicky vybuzená „Dangerous“ se mohla ucházet o post další hitovky. Tak trochu macho Hard N´Heavy stylizace vrcholící v grandiózním kytarovém sóle zde výsledku pouze prospěla, navíc následována mou nejoblíbenější zdejší písní - „Just Between Us“, která se pro změnu klonila spíše na území teskných nálad a melancholie, dokázala parádně vybalancovávat prostor a to tak, že každý kdo si dnes debutovou desku TALISMAN poslechne, má dojem střetu s dílem, které je prakticky od začátku do konce svěží, rozmanité, opatřené životodárnou energií a chytlavostí. „Just Between Us“ upoutá nejen svou posmutnělou náladou, ale i bravurní aranžérskou stránkou, kdy je v podstatě trochu tišší song zdoben závojem kláves a vše tak nerušeně spěje k srdceryvnému refrénu schopnému dojmout. 

Velký potenciál hitovosti měla také hymna „Day By Day“, stvrzující bezzádrhelový hudební profil počáteční tvorby TALISMAN, která v sobě tehdy dokázala spojit heroický naturel hard rocku s nadýchaným prostředím uhlazeného AOR let osmdesátých. Ve výsledku tak tvrdím, že jde o geniální album atakující místa, na které z mnohem úspěšnějších dosahují ty nejlepší dobové věci počínaje krajany EUROPE, konče třeba u německých PINK CREAM 69.

09.03.2024	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz