TARJA - Brno, Sono, 28.října 2022

Se svou kapelou do Brna poprvé přijela v našich krajích velice populární TARJA TURUNEN, kterou snad netřeba širšímu publiku představovat. Takže jen v základních bodech – jedná se o bývalou zpěvačku NIGHTWISH, jedné z nejpopulárnějších pop/symfo-metalových kapel posledních, řekněme, 25 let, zpěvačku, která se v podstatě stala synonymem operního zpěvu v metalu. Jde tak o interpretku, která již navždy bude mít významné místo v dějinách tvrdé hudby a pro metalového příznivce, jako jsem já, by tedy v mělo být takřka povinností zhlédnout ji alespoň jednou naživo, zvláště když mu přicestovala v podstatě pod nos.:-) Vypravil jsem se tudíž do brněnského Sono Centra a byl jsem zvědav, co TARJA předvede.

Ani se mi nechce věřit, že finské „disney“ metalisty opustila skoro už před 18 lety. Měla tedy dostatek času a příležitostí vymanit se ze stínu své bývalé kapely a dokázat, že už není jen „ta z NIGHTWISH“. Myslím, že se jí to docela povedlo, a byť její bývalé působiště od ní asi nikdy úplně odpárat nepůjde, její sólová kariéra obstojí sama za sebe a zaslouží veškerý respekt. Respekt zaslouží i zatím její poslední studiový zářez „In the Raw“ z roku 2019, který TARJA v rámci současného turné stále propaguje a který byl ostatně příznivě hodnocen i na zdejším webu. I mně se zmíněná deska líbí, byl jsem proto zvědav, jak vyzní v živém provedení. Ale popořádku – než se tak ale stalo, bylo nejdříve nutné něco málo „vytrpět“.

V první řadě, na koncert se čekalo dva roky, původně plánovaný termín konání (říjen 2020) byl totiž opakovaně přeložen z dnes již obvyklých „covidových“ důvodů. Došlo tak k situaci že se TARJA po dvou říjnových koncertech (ten druhý se konal následující den v Pardubicích) do České republiky vrátí ještě letos v prosinci na dalších 5(!) vystoupení v rámci svého komorního vánočního turné. I tak nepochybuji, že všechny tyto koncerty budou hojně navštíveny, ne-li vyprodány, k čemuž ostatně došlo i v Sonu. Popularita TARJI v našich končinách zdá se být nezměrná.

V druhé řadě, v sále bylo třeba přečkat více než hodinu a půl bez důstojného programu, mnou očekávaný začátek vystoupení samotné TARJI se totiž v avizovaných 20 hod. nekonal. Až na místě jsem se dozvěděl, že nejdříve mají vystoupit ještě dvě předkapely, a to norské rockové trio ABAKAS a angličtí folk-metalisté SERPENTYNE. Bohužel, zhruba kolem půl deváté promotérka z pódia ohlásila, že SERPENTYNE nedorazí z důvodu poruchy motoru a že vystoupí jenom zmínění Norové. A aby těch „jobovek“ nebylo málo, zpěvákovi ABAKAS pro změnu odešel hlas, tudíž svůj zhruba půlhodinový set odehráli jenom instrumentálně. Jistě uznáte, že po takovém začátku a po další půlhodinové pauze TARJE nezbývalo, než s o to vetší energií vtrnout na pódium a diváky odměnit stoprocentním výkonem.:-) Naštěstí ty tam jsou časy NIGHTWISH, kdy zpěvačka platila za ledovou královnu a „netykavku“. Sólová dráha ji totiž velice rychle naučila, že o popularitu (a s tím související důstojnou obživu) je třeba se rvát. Tudíž se rvala i v Brně.

Úvodní aplaus publika patřil skladbě „Serene“, z posledního alba, zpěvačka se ve vkusném kostýmu vzorně pohybovala po pódiu a poctivě udržovala oční kontakt se všemi částmi sálu. Za léta koncertování v Česku se taktéž naučila několik frází v češtině, což diváctvo nemohlo neocenit. TARJE prostě její Češi rozumějí.:-) Poté následovaly skladby „Demons in You“ z alba „The Shadow Self“ (2016) a „My Little Pheonix“ z alba „My Winter Storm“ (2007). TARJA má z čeho vybírat, ale nejvíce jsem byl vděčen za skladby z posledního alba, kterých bylo nakonec odprezentováno celkem 7, což je více než slušná porce, svědčící o tom, že se poslední album opravdu povedlo a že se jeho kvalitám věří.

Zvuku dominovala razantní kytara Tarjina dlouholetého souputníka Maxe Scholppa (taktéž mj. SINNER) spolehlivě podporovaná bicími Alexe Holzwartha, známého např. z kapely RHAPSODY OF FIRE a jejích dalších mutací. Klávesové plochy pak dotvářel další „veterán“ v sestavě Christian Kretschmar, s jednoduchými basovými party neměl problém Ralf Botzenhart (škoda, že s kapelou nepřicestoval Doug Wimbish, basák výborných funk-metalistů LIVING COLOUR, který TARJU taktéž občas na koncertech doprovází). Německou jednotu v sestavě narušil pouze další zasloužilý člen doprovodného bandu, finský cellista Max Lilja, bývalý člen legendární APOCALYPTICY – věčná škoda, že až na jedno sólo jeho nástroj ve zvuku kapely nijak zásadně nevynikal a v podstatě jen dokresloval symfo plochy kláves nebo podporoval kytarové linky. V žánru symfo-metalu jsou samozřejmě nezbytné vícehlasy, ale berte s sebou na turné doprovodné zpěváky či celý pěvecký sbor, že? Kdo by to zaplatil? Proto došlo na takřka nezbytné samply. Nemám to rád, raději bych uvítal jednohlasý zpěv, ale chápu, doba si to takto žádá.

Zhruba ve třetině koncertu se TARJA na chvíli odebrala do zákulisí, což kapela vyplnila obligátními, byť ničím zvláštním zajímavými sóly na kytaru a na bicí, aby se vrátila přeoděna do dalšího vkusného kostýmu, ve kterém odezpívala zbytek základního setu (ještě jednou se pak převlékla na přídavky). Zřejmě největší aplaus (celkem pochopitelně) sklidila vzpomínka na její působení v NIGHTWISH, skladba „Wishmaster“ z jejich stejnojmenného (a dle mnohých nejlepšího) alba z roku 2000 (opravdu je to už 22 let?). Po zmíněné odpichovačce se dostavilo několik minut zklidnění. Hlavní hvězda večera zahrála na klávesy a přezpívala další dvě skladby z posledního alba, jmenovitě „Loputon Yö“ (ve své rodné finštině) a „You and I“. Po opětovném potlesku vděčného publika následovaly další tři skladby včetně „Tears in Rain“, asi největšího hitu z „In the Raw“ (a pro mě osobně nejzajímavější skladby večera), poté se celá kapela odebrala do zákulisí.

Jak jsem již výše naznačil, publikum si vytleskalo i obligátní přídavky, které byly celkem čtyři, což je třeba ocenit. Po definitivním odložení nástrojů se TARJA s obecenstvem dlouho loučila, úsměvy a neustávající potlesk diváků naznačily, že přítomní byli s více než devadesátiminutovým vystoupením finské umělkyně nadmíru spokojeni. Srdce, které svými dlaněmi vytvořila a posílala jej do sálu, pak dávalo tušit, že spokojenost byla oboustranná. Pozorný čtenář si možná všiml, že jsem se zatím vyhnul hodnocení pěveckého výkonu – to jsem si ponechal až na závěr, protože nebudu chválit a nechtěl jsem od čtení reportu odradit ty, kteří TARJU naživo znají nebo ji viděli přímo v Brně a její živou interpretaci si bez výhrad užívají (ti ať raději dále nečtou).

Během koncertu jsem si totiž vzpomněl na film „Božská Florence“, který pojednává o rádoby operní divě, která je přesvědčena, že zpívá skvěle, ale opak je přitom pravdou. Tedy, ne že bych ten večer v Brně poslouchal tak otřesný výkon, to bych TARJE dost křivdil, ale podle mě velice špatně intonovala, s kapelou prostě neladila. Dotyčná již dávno nezpívá jen čistě v operním rejstříku jako za časů NIGHTWISH, nezřídka využívá klasické popové postupy a možná právě v tom tkví problém. Jakoby se nemohla rozhodnout, jestli zpívat tím či oním stylem, výsledkem byl pak mix obojího přístupu, mající za výsledek intonační nepřesnosti, které, alespoň na mě, nepůsobily vůbec dobře.

TARJINA muzika je v zásadě tvrdším popem, resp. melodickým metalem pro širší publikum (což je na prosto v pořádku!), nevyžívá se tudíž v komplikovaných písňových strukturách ani ve virtuózních instrumentálních výkonech, vše slouží především jako podpora písňového celku, jehož dominantou jsou výrazné melodie – a právě v dobré prezentaci melodií TARJA selhala. Nebyla schopna melodie pořádně vyklenout, udržet rovný tón. Škoda. Koncert jako celek se mi docela líbil, ale po lepším pěveckém výkonu bych býval Sono opouštěl mnohem spokojenější. Přes výše uvedené výhrady jsem nicméně rád, že jsem slavnou „ex-Nightwish“ naživo viděl, její budoucí vystoupení ale již patrně vyhledávat nebudu.

08.11.2022	Diskuse (4)	Honza H.