TAYLOR HAWKINS - Kota

70%

FOO FIGHTERS jsou opět na zaslouženém odpočinku a tak bubeník Taylor Hawkins přispěchal s dalším počinem, který je tentokrát vůbec jeho prvním čistě sólovým albem. Samozřejmě se nabízí otázka, copak že jeho alba vydaná pod hlavičkou TAYLOR HAWKINS AND THE COATTAIL RIDERS a THE BIRDS OF SATAN nejsou čistě sólová? Já si tedy myslím, že jsou, ale to je nepodstatné, máme zde v pořadí čtvrtou desku, respektive EP, které pod svou nicneříkající zkratkou „Kota“ údajně skrývá název „King Of The Assholes“. V první řadě je nutné říct, že stylově se jedná o stále ten stejný rock silně vedený jako pocta sedmdesátkovým kapelám. Taylor tímto odkazem vyloženě žije, a tak ho v poslední době nelze vidět jinak, než s knírem á la Freddie Mercury. Kdykoliv má volno, opráší svou kapelu hrající covery, CHEVY METAL, a brázdí pódia jako zpěvák a bubeník v jednom. Holt když se něco dělá od srdce, dostaví se i kvalita. Nejedná se zde tedy o nic objevného, protože v každé písni lze nalézt odkazy na největší jména žánru, jako jsou QUEEN, THE WHO, EAGLES, THE POLICE a opravdu velkou spoustu dalších legend. 

Z šesti položek má každá píseň svůj hitový potenciál a i se zpracováním si dal na všech Taylor velmi záležet. Třeba první song „Range Rover Bitch“ je taková punkově laděná zasekávačka. Taylor Hawkins již v řadách FOO FIGHTERS několikrát prokázal, že oplývá charismatickým hlasem, který se velmi příjemně poslouchá a jeho drsný chraplák splňuje ta nejpřísnější rocková měřítka. Občas si člověk až řekne, proč ten chlap ztrácel tak dlouho čas jen za bubenickou stoličkou? Když jsem zmínil, že si dal Taylor záležet zejména na instrumentální složce, odkáži se na druhý song „Bob Quit His Job“ s naprosto idiotským textem. Dave Grohl o něm ve srandě mluví jako o nejblbějším songu všech dob, který ale funguje. Trochu větší odvaz lze nalézt v písni „Rudy“. Odvaz nikoliv rychlostí, ale doplněním piána, které slouží jako postupně gradující prvek. Těžko uvěřit, že za touto skladbou stojí šest let práce, ale melodický refrén, který by z fleku vyplnil hlavní špičku rádií 70. let, prostě také funguje. Poslední song „I’ve Got Some Not Being Around You To Do Today“ by se mohl velmi lehce objevit i na desce FOO FIGHTERS, ale v podání Taylora znějí všechny písně mnohem řízněji a na tohle je nutné nezapomínat. Tyhle bokovky jsou totiž pro zaryté fanoušky zajímavým koření, kterými lze ochutit mnohdy uniformní projev Davea Grohla. Nepochybuji o tom, že existuje spousta lidí, kteří těmito projekty prostě neztrácí čas (například já, pozn. Stray) a raději se věnují těm největším jménům. Já jsem ale fanatickým zastáncem toho, že pokud má člověk oblíbeného hudebníka, dokáže si užít každý jeho projekt, který je dělán s poctivostí, nikoliv touhou po velkém výdělku (a to je fakt, nikoliv pouhá domněnka). Tihle lidé jsou již za vodou, tak si ve volném čase mohou nahrávat, co uznají za vhodné. Vlastně mi přijde takové řešení mnohem rozumnější než na truc odcházet ze zavedené veličiny pro nedostatečné ukojení ega.

04.01.2017	Diskuse (8)	Kropis kropacekmichal@gmail.com