TESLA - Simplicity

70%

Velká sláva polní tráva, říká se. Přesně to platí o vynikající americké hard rockové partě, která si (kdysi dávno v hloubi metalových osmdesátek) pro sebe vybrala název inspirovaným osobou známého podivína, vynálezce a elektro-inženýra Nikoly Tesly – tedy TESLA. Ta na přelomu osmdesátých a devadesátých let plnila za oceánem největší arény, sklízela obrovské úspěchy v nejrůznějších anketách a patřila ve svém ranku k nejuznávanějším. Jejich první tři alba, jmenovitě „Mechanical Resonance“, „The Great Radio Controversy“ a „Psychotic Supper“ , patří dodnes do zlaté pokladnice americké Hard N´Heavy scény své doby a talentovanému kvintetu ze Sacramenta prakticky zajistila nesmrtelnost, nemluvě o platinových prodejích prvních dvou nahrávek. Za jejich obrovskými úspěchy však nestála jen práce mocného managementu Q-Prime, který se kromě nich tehdy staral rovněž i o velké kapely jako QUEENSRŸCHE, DEF LEPPARD nebo METALLICA, ale skutečnost, že TESLA na rozdíl od mnohých hair metalových souputníků kladla důraz nikoliv na image, ale především na muziku, a tak se jejich tvorba zdaleka vyhnula nějaké póze či vyprázdněnosti. Zkrátka kumšt byl u nich cítit s každého detailu.

Ústup z pozic přišel pozvolna a byl spíše ovlivněn problémy vnitřního charakteru než vnějšími okolnostmi, jakými tehdy byla kupříkladu nemalá změna hudebního klimatu v průběhu období grunge. Problémy s vydavatelstvím Geffen, později i managementem, stejně jako drogová závislost Tommy Skeoche, tedy jednoho z dvojice tehdejších kytaristů, v devadesátých letech výrazně zbrzdily jejich dráhu, nicméně se i přes svá těžká období kapela postupně zotavovávala a nadále prokousávala až do současnosti. Jejich novinka „Simplicity“ je opět kvalitní porcí hard rocku, byť je zřejmé, že onen dříve tolik okouzlující odér bombastu a stadiónové velkoleposti vystřídala v dnešní době poněkud úspornější a po všech stránkách přirozená cesta.

Na novince „Simplicity“ naleznete většinu z toho, co jste měli na nich doposud rádi, přestože vše působí o dost méně nablýskaně (a je tudíž logicky vytvořeno z nižšího rozpočtu) než v oněch slavných dobách. TESLA opět potvrzuje zanícenost do své hudby a nové skladby určitě všechny pamětníky potěší, byť je zjevné, že ti se tváří v tvář s jejich oblíbenou kapelou střetnou spíše na nějakém klubovém turné než ve větších prostorách. TESLA jsou zkrátka rockovou stálicí, která nehledí na to, jak početná je audience na jejich koncertech a jak moc lidí si jejich současné nahrávky kupuje. Zkrátka existují a hrají. Prostě zde je novinka realizovaná díky italskému vydavatelství Frontiers Records, které si klade za úkol udržet v dění legendy melodického rocku minulosti, berte jej nebo nechte být.

Zpěvák Jeff Keith pěje stále ve vynikající formě a jeho nakřáplý hlas neztratil své původní kouzlo a charisma. Ostatně tento frontman patřil ve své době k nejlepším lídrům a jeho divoký pódiový projev platil za velkou devízu. Za materiálem je znovu podepsána většina kapely, přesto všechno je jasné, že kytarista Frank Hannon v jejich řadách vždy patřil k nejaktivnějším skladatelům. Rytmická sekce Brian Wheat (baskytara) a Troy Luccketta (bicí) je rovněž spolehlivou stálicí a zejména party piána, odehrané prvním jmenovaným, některé z letošních skladeb obohatí. Trochu mi zde chybí výraznější hitovka (snad dojemná „Burnout To Fade“), ale něco podobného, znajíc jejich postupný muzikantský vývoj, bych vlastně ani nečekal. Jde o spolehlivý hard rockový materiál s celou řadou slušných skladeb, z nichž žádná vlastně ani moc nevyčnívá. Na problematické pozici druhého kytaristy už se před osmi lety ustálil šestatřicetiletý Dave Rude, který je zde o dvanáct let staršímu Franku Hannonovi dobrým spoluhráčem do tandemu. Zkrátka TESLA jede dál. 

20.06.2014	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz