TESTAMENT - Low
Období těsně před vydáním alba „Low“ se z dnešního pohledu zdá jako první velká zatěžkávací zkouška pro stabilně působící thrashmetalovou grupu, která do té doby působila velmi semknutě a zdravě, ať už co se týče personálních věcí, nebo tím narážím na plynulé stylové posuny. Albový předchůdce („The Ritual“) byl pokusem najet na komerčněji postavený metalový směr, jaký, především díky čitelnějším strukturám, středním tempům a do popředí vypíchnutým zpěvovým linkám, už nějaký ten pátek provázel veleúspěšnou tvorbu kapel jako METALLICA nebo MEGADETH. Což o to, i v případě TESTAMENT se jednalo o zdařilý zápis a skvělý kus zaoceánské metalové hudby, jenže v porovnání s oběma slavnějšími bandy se zas až tak velký úspěch nekonal. Pod taktovkou Tonyho Platta vzniklo v roce 1992 silné heavymetalové album, které řada lidí z dnešního pohledu vnímá jako úlitbu Skolnickovým tužbám po mnohem melodičtějším výrazu. Z mého pohledu je „The Ritual“ skvělou deskou, nicméně na dlouho dobu poslední, na které byl k slyšení právě nástroj tohoto božského kytaristy. Poté, co s ním ze sestavy odešel i bubeník Louie Clemente, začalo období proměn. TESTAMENT totiž rázem otáčejí kormidlem a tvoří dosud nejtvrdší své album, které i přes čitelné inspirace v moderním metalovém pojetí, jakým vešla ve známost kupříkladu texaská bruska PANTERA, neztrácelo nic z jejich pověstné síly.
Zbylé trio Chuck Billy, Eric Peterson, Greg Christian k tomu přibralo posily opravdu těžkého kalibru, jakými bezesporu byly: kytarový světoběžník James Murphy, který proslul díky účasti na deskách DEATH, OBITUARY a CANCER, ale také vynikající bubenická mlátička John Tempesta, který právě odcházel z řad EXODUS, aby se zakrátko na pár let usadil u WHITE ZOMBIE (dnes je již zhruba deset let u THE CULT). TESTAMENT byli pro Johna vždy pouze mezizastávkou (následné turné odjezdil už John Dette), ale jeho vklad desce „Low“ určitě prospěl. Ta se vykazovala skvělým čitelným a zároveň hutným soundem, stojící na neo-thrashových riffech a zásecích, dost často spestřených vynikajícími sóly a vyhrávkami právě Jamese Murphyho. Už ani tak nešlo o rychlost a divokost, tak jako tomu bylo na prvních, ryze thrashových albech, podstatný byl prožitek, síla vyznění a organický groove. A Eric Peterson s Chuckem Billy to dobře věděli, takže počali kormidlovat svůj ansámbl směr modernější tvrdé metalové styly, čemuž se přizpůsobil i vokální styl Billyho, ten trochu ztěžkl a zhrubl a operoval v nižších polohách, tak kytarový zvuk, který měl tendenci vše rozválcovat. Deska tak platí za jakýsi protipól předešlé.
Producentem úplně posledního alba TESTAMENT nahraného pro Atlantic Records se stal Kanaďan Garth Richardson, chlápek všestranný a velmi zkušený, k jehož nejslavnějším pracem do dnes patří debutová deska od ukecaně revoltujících komunistů RAGE AGAINST THE MACHINE. Albem „Low“ si TESTAMENT jednoznačně zachovali svůj typický způsob projevu, jen zkrátka songy přizpůsobili měnící se době, která si libovala v masivním zvuku a agresivnější rytmice. Dost fanoušků tehdejší neo-thrashové obrody album nadchlo a dodnes jej počítají mezi to nejlepší, co od kapely kdy vzešlo, naopak příznivci rockovějších alb z přelomu osmdesátých a devadesátých let byli nadšení o něco méně. Zpětně na „Low“ hledím jako naprosto skvělou záležitost dobové metalu, která si nic nezadá s tehdejšími alby od kapel jako PANTERA, SEPULTURA, BIOHAZARD, MACHINE HEAD nebo FEAR FACTORY.
Přes veškerou brutalitu a tvrdost totiž TESTAMENT nikdy nechyběly zajímavé nápady a typická melodika, která dozdobila šlapající groove. Titulní skladba na úvod, druhá „Legions (In Hiding)“ a třetí „Hail Mary“ jsou toho důkazem, všechno to jsou nadupaná čísla, kterými TESTAMENT svůj styl zmodernizovali a definitivně převedli do devadesátých let. Epická balada „Trail Of Tears“ plná Murphyho kytarového kouzlení potvrdila, že podobné skladby tahle kapela vždy uměla a to, ať už u nich hraje na kytaru kterýkoliv z virtuózů, jednalo se o skvělé pokračování skladeb jako „The Ballad“, „The Legacy“ nebo „Return Of Serenity“. Líbí se mi potemnělá vypalovačka začínající orientálním kytarovým motivem „Chasing Fear“, hutná a patřičně šlapající „Shades Of War“, naopak moc nemusím první ukázku growlu od Chucka Billyho v sypačce „Dog Faced Gods“, ale ani prapodivnou instrumentálku s japonským názvem „Urotsukidoji“. Celkově „Low“ ve zkoušce času obstálo, ať už kapela v období jeho vzniku procházela hodně divokým obdobím personálních proměn, ale i zvukových a stylových přístupů. TESTAMENT se v roce 1994 nacházeli na počátku nové éry modernizace a tvrdosti.
11.12.2015 | Diskuse (3) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
Zetro | 11.12.2015 19:31 |
Vyborne album ,aj po rokoch! 90% |
Stray | 11.12.2015 17:14 |
Dík, opraveno. Měl jsem už z minulosti v hlavě zakódováno, že jde o finský název. Nevím proč. |
Valič | 11.12.2015 17:12 |
100% Moc nechápu rozporuplné reakce fanoušků na tohle výborné album - někteří ho řadí k nejlepším v diskografii, jiní naopak k nejslabším, další jej dokonce označují za neposlouchatelné (to už mi vůbec hlava nebere). Kapela se sice trochu nechala ovlivnit některými v té době populárními skupinami, ale na desce pořád zní jako Testament a ne nějaká trendová kopie Pantery. Mám jen drobnou připomínku k názvu instrumentálky Urotsukidoji, který není ve finštině, ale jedná se o japonskou manga sérii: https://en.wikipedia.org/wiki/Urotsukid%C5%8Dji |