TESTAMENT - Souls Of Black

80%

Méně skladbově vyvážená a méně zvukově vydařená nahrávka než předchozí „Practice What You Preach“. Kámenem úrazu byla samozřejmě také produkce Michaela Roséna, který nahradil po třech albech Alexe Perialase. Na desce je poznat, že se TESTAMENT snažili o příklon k zpěvnějšímu pojetí a o upřednostnění všech těch Skolnickových sól a sólíček před zbytkem instrumentace. Což o to, všechny indicie vedoucí k melodičnosti skladeb jsou zde v pořádku, Billy pěje parádně a stává se z něj velká rocková osobnost a Alex Skolnick ten je v tom svém také nadmíru nápaditý, horší už je to se zvukem té masy, která ústředním prvkům tehdejších TESTAMENT dělala křoví. Riffy působily totiž ve valné míře jaksi rozkřáple, což od začátku budilo dojem, že jim bylo věnováno podstatně méně pozornosti než kdykoliv dříve. Celkově se už kvůli zvuku a rovněž kvůli jisté schématičnosti či vzájemné podobnosti některých skladeb produkce nepovedla, byť šlo znovu o obstojnou desku, kde bylo k nalezení několik opravdu mimořádných songů.

Zkrátka úkol pro TESTAMENT byl jasný, co nejrychleji nahrát konkurenceschopného nástupce úspěšné desky „Practice What You Preach“, protože se železo má kout dokud je žhavé. Pokud možno vychytat všechny mouchy a posléze rychle vyrazit ve společnosti SLAYER, MEGADETH a SUICIDAL TENDENCIES na putovní klání „Clash Of The Titans“, které se na podzim roku 1990 přehnalo Evropou. 

Od úvodního kytarového intra „Begining Of The End“ a nástupu praskavých kytarových riffů „Face In The Sky“ až po závěrečnou „Seven Days Of May“ působí album tak nějak suše, bez překvapení, a až na pár výjimek téměř bez osobitých míst. Nebýt vynikající balady „The Legacy“, ve které se kromě Skolnicka blýskne zejména Chuck Billy, řekl bych, že je album sbírkou průměrných či lehce nadprůměrných a vzájemně si podobných metalových skladeb od kapely, která sice stále měla co nabídnout, jen si však ten rok potřebovala část své produkce někam ulít. Pokud budu hledat dál, objevím čtyři písně, které stojí za zmínku – titulní „Souls Of Black“ s poměrně netradiční melodikou, důraznou riffopalbu „Falling Fast“ a „One Man´s Fate“, která upoutá výbornou zpěvovou linkou a hustými riffy v závěru ozdobenými skvělým sólem Alexe Skolnicka. Pak je zde ještě rocková tancovačka „Love To Hate“ s kolovrátkovým refrénem a uřvaná „Malpractice“. Za připomenutí stojí ještě závěrečná skladba „Seven Days Of May“, která se zabývá tragicky potlačenými studentskými bouřemi na náměstí Tchien-an-men v Číně. Pořád tedy ve srovnánmí s jinými velmi dobré, ale oproti předchozím věcem neobstojí. Nápadná je snaha vyvázat se z thrashmetalové škatulky a upoutat něčím hudebnějším.

07.12.2015	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz