TESTAMENT - Titans Of Creation

90%

Ofrňovat se neuspokojivě nad touhle kapelou může opravdu jen vůl! Tvrdit v případě sanfranciských nestorů TESTAMENT cosi o nepůvodnosti a o stálém opakování koncepce jejich thrash metalu je holý nesmysl, dle mého hraničící až s drzostí. Něco podobného může vypustit leda člověk, který hudbu této kapely nemá moc rád, nelahodí mu. Není totiž v tomhle žánru už dlouhá léta nic lepšího. Adoroval jsem tyhle Amíky už v časech, kdy se ještě hodně dlouho nejednalo o značkový all-stars projekt, ale šlo o partu dvacetiletých kluků ze zátoky a regulérní drtivou jednotku hrající ryzí nářez, která měla na svém kontě dvě úctyhodně silná řadová alba. Chlapcům z Bay Area totiž od začátku fungování nechyběla výrazová sofistikovanost a hlavně skvělé hráčské a skladatelské portfolio, vyjímající se široko daleko. 

TESTAMENT mají ve svém středu jednoho z nejvšestrannějších kytaristů rockového světa, který navíc tvoří neopakovatelný tandem s vynikajícím riffmistrem a duší souboru. To v krátkosti k jejich kytarovému tandemu, který tvoří pověstný jing a jang zvuku TESTAMENT. Alex Skolnick po návratu do sestavy znatelně pookřál a našel v sobě znovu chuť do pořádně tvrdé hudby, pro metalového fanouška je to pouze dobře. Nezlomný sekyrnický kumpán Eric Peterson je pro fungování téhle party naprosto nepostradatelný, neboť je to právě on, kdo kolos pohání svou energií a je schopen i v časech nepříznivých do stáje přitáhnout největší borce scény do rytmické sekce. A ačkoliv Gene Hoglan i Steve DiGiorgio skutečně patří k nejlepším tandemům mezi bubeníky potažmo basáky v metalovém ranku, pořád budu tvrdit, že hudba TESTAMENT je spíše o kytarách. Od té doby co se pětice v roce 2008 vrátila na scénu skvělým comebackovým albem „The Formation Of Damnation“ dosud nezaváhala a každé čtyři roky přišla s deskou, která oproti staré éře snese ucházející srovnání. Hlavním výrazovým znakem jejich písní je totiž mocný hlas Chucka Billyho, chlapíka schopného odeřvat takřka deathmetalový val stejně pozoruhodným způsobem jako ukázkově odzpívat epický song koketující s prostředím metalových balad. Jeho projev je stále plný síly a entusiasmu a souběžně s ním se ve skvělé formě udržuje vlastně i celá hudba a uvážlivě se vyvíjející zvuk TESTAMENT.

Letos kapele vychází již čtvrtá post-comebacková a celkově třináctá řadová deska „Titans Of Creation“, erupce té nejvyšší jakosti v americké odnoži thrashe. Nedokážu si představit, co by kdo chtěl od metalu víc. Aktuální sada je znovu produkovaná anglickým studiovým mistrem Andy Sneapem. Nečekejte tedy nic jiného než skvěle ošetřený a průrazný metalový materiál, naplněný výtečnými instrumentálními výkony a rovněž pořádnou dávkou aktuální energie. A dle předpokladů se přesně tak děje. Tahle kapela zkrátka neumí zklamat. Novinku řadím spíše k těm tvrdším albům, byť ona tvrdost nemá podobu samoúčelnosti, tak jak tomu bylo v časech nejistot, jmenovitě jediného poměrně zvláštního díla „Demonic“ z roku 1997. Tehdy se kapela dokonce ocitla na dlažbě a desku si musela vydat u nějakého miniaturního labelu. To v časech nadvlády mocného labelu Nuclear Blast opravdu nehrozí. Němečtí manažeři totiž dávají prostor i jedinečným. 

Na „Titans Of Creation“ je patrná ona bouřlivost spojená s melodikou a rozjasněností, jejíž nositelem se stala nejen skvělá souhra kytarového dua, ale celé pětičlenné sestavy. Z každé skladby je cítit pohoda a ujasněná řemeslná koncepce. Obecně si myslím, že Alex Skolnick se letos, stran svých jiskrných kytarových sól, opravdu výtečně předvedl, tyto party nesou jeho nezaměnitelný otisk a jsou plné zajímavých nápadů. V kombinaci s Petersonovou riffohrou působí jejich poslech neuvěřitelně oblažujícím dojmem. Rytmika žene materiál od začátku stále vpřed a její souhra s kytarovou vazbou je naprosto bezchybná, což je potvrzeno hned dvojicí úvodních skladeb „Children Of the Next Level“ a „WWIII“. Tyto varovné divočiny dostávají materiál do neuvěřitelných obrátek a nechají posluchače vzpomenout na časy přelomových albových nářezů „The New Order“ či  „The Gathering“. Třetí skladba „Dream Deceiver“ je naopak spíše melodičtější vypalovačkou, která svou melodiku a přímočarý nájezd na zpěvný refrén přebírá z Hard N´Heavy scény přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a dostává do ní souběžně i aktuální feeling a potřebný tlak. Skoro sedmiminutová „Night Of the Witch“ je erupcí zběsilosti. Už dlouho TESTAMENT nezněli takto nebezpečně a skoro až chorobně. Možná že jejich soundu v některých okamžicích rovněž pomáhá i využití blackově laděného screamu Erica Petersona, jenž zde svým hlasem Chucka Billyho znamenitě doplňuje. Zkrátka zabijácký a vlastně i progresivní kousek.

Asi nejzajímavější skladbou je ponurá a táhlá věc ve středním tempu „City Of Angels“, kde do popředí vystupuje nejen tajemná melodika vedená Billyho vokálem, ale i uhrančivá atmosféra a sabbathovské ladění. Sedmá „Isthar´s Gate“ je prostě skvěle našlapané číslo, během něhož kapela určitě nepodlézá vysoko nastavenou laťku. Song „Symptoms“ je speciální v tom, že jde ojediněle o autorskou skladbu Alexe Skolnicka, ovšem z mého pohledu patří určitě spíše k těm průměrnějším, neboť se její ústřední motiv točí dost často kolem krátkého refrénu skandovaného nad houpavým riffem. „False Prophet“ i „The Healers“ jsou výtečné skladby odkazující posluchače na zlatý věk této kapely, až kamsi do středu první pětice řadových desek z přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy TESTAMENT žali své největší komerční úspěchy a dostali se na scéně více do povědomí. Ozvěny alb „Practice What You Preach“, „Souls Of Black“ nebo „The Ritual“ jsou všudypřítomné, byť TESTAMENT dnes vyznávají o něco tvrdší výrazivo, to si nemusíme přiznávat, to všichni víme. 

Přes obstojnou porci zapeklitějšího thrashe „Code Of Hammurabi“ se kapela dostává k dalšímu vrcholu novinky, a sice k totálnímu přímočarému nářezu na závěr, jenž dostal název „Curse Of Osiris“. Tohle je přesně to peklo, co potřebuji od thrash metalové kapely slyšet, sice je zde rychlost, tvrdost, ale také neuvěřitelná nadstavba v podobě specifického zvuku, harmonií a pěvecké dikce velkého šéfa, mimochodem znovu podporovaného vřískotem Petersona. Celek posléze zakončuje orchestrálně laděné outro „Catacombs“, což je už jenom taková třešnička na dortu. Rázem se nacházím v rozpoložení, když jsem materiálem TESTAMENT tak  nadšen, že se akorát těším na jeho opětovný poslech. Opravdu, když nebudu počítat osmdesátá léta plná těch největších titánů žánru, hrajících tou dobou v jejich nejlepších formách, pak jsou pro mne TESTAMENT nejlepší kapelou thrash metalu. Novinku navíc zdobí i povedený, pestrobarevný obal od stále více protěžovaného mistra Elirana Kantora, který je nejen autorem obalů na obou minulých albech TESTAMENT, ale zkrášlil covery i mnoha jiným významným bandám na metalové scéně posledních deseti let.

07.04.2020	Diskuse (37)	Stray janpibal@crazydiamond.cz