TEXTURES - Phenotype

70%

Jako hudební příznivec, který se dosud tvorbou holandských TEXTURES nezabýval, můžu bez problému říct, že je velmi občasný poslech jejich metalové moderny občerstvující. Na druhou stranu budu chápat, že jedinec do jejich produkce více zasvěcený, mne může okamžitě umlátit argumenty zmlsance plného rozhledu, tedy jak je jejich novinka rutinní, nepřekvapivá a že prakticky mnohé neřeší. Vlastně je mi to úplně jedno, protože TEXTURES si budou nadále žít svůj život, ať už je někdo bude chválit nebo zatracovat, i já vím, že pro mne nikdy nebudou v centru zájmu. Jen mě nepřišlo úplně od věci, něco do poslechového deníčku zapsat, když už jsem jim dal šanci. Opravdu tedy netuším, jestli je novinka oproti prvním albům rutinní nebo není. Předem tedy říkám, stará alba vůbec neznám, ale na současnosti téhle kapely se mi líbí, kterak jsou schopni zapasovat do oné riffově hranaté kytarové smrště, podporované zde takřka strojově chladnou rytmikou, vcelku rozepjaté éterické melodie. Svým způsobem považuji TEXTURES za kapelu, která z djentu udělala poněkud přívětivější záležitost, na poslech rozhodně více vhodnou pro méně vyhraněné sledovače tvrdé hudby. Novinka značí spíše vybrušování dnes již podstatně rozvětveného stylu, než nespoutanou výpravu za poznáním a objevováním nových obzorů, asi tak nějak mohu vnímat dílo příslušící do škatulky, ve které budu vždy cizákem.

Novinka „Phenotype“, která je vlastně prvním přídělem do dvou nahrávek rozděleného materiálu (dvojka je očekávána za rok), vlastní parádní hypermoderní zvuk. Myslím, že prostřednictvím této desky mají TEXTURES znovu velkou šanci rozšířit řady svých fans, ti se dostavili zejména po minulém albu „Dualism“ z roku 2011, na kterém se poprvé objevil současný frontman Daniel De Jongh. Z mého pohledu totiž kapela stojí přesně na spojnici mezi tvorbou MESHUGGAH a jejich přívětivějších neo-thrashových krajanů ze SOILWORK, přičemž pracuje i s jinými ingrediencemi, které jejich songy dělají plynulými a více atmosférickými. Prvky skandinávské extrémní metalové scény jsou těmito Nizozemci předávány po svém a skladby kromě agresivity vlastní i vcelku pozitivní náboj, jenž se do díla promítne prostřednictvím jemných meziher nebo několika předělů a instrumentálky v poklidném provedení. Střídání brutality s kratšími momenty vyrovnanosti desku vcelku odlehčuje a dělá poněkud zkousnutelnou, skladbám rovněž prospívá onen vývoj zpěvových linek, od brutálního řvavého projevu, nejvíce prezentovaného ve slokách, až po melodičtější refrény, kterými skladby gradují. Deska tak získává na mnohonásobně větší barvitosti, což jde ruku v ruce s instrumentací, která se taky neomezuje pouze na tupý riffing, ale TEXTURES nabízí hodně vrstevnatosti. Vše umocňují parádní chaotická kytarová sóla, obohacující zde až matematicky vibrující masivní podklady. Zkrátka slušná deska moderní metalové hudby.

22.02.2016	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz