THE MARS VOLTA - Noctourniquet

100%

Tahle dvojice hispánských kudrnáčů patřila bezesporu k nejvýraznějším zjevům na poli progresivní rockové hudby uplynulé dekády. Záměrně užívám minulý čas, protože je to zhruba měsíc, co THE MARS VOLTA ohlásili rozpad. Pokud jste se tedy v minulosti setkali s některou z jejich starších nahrávek, je jedno jakou, víte o nich prakticky všechno. Jejich surrealistické umělecké vize byly všechny oslavou nabubřelého multi-žánrového soundu sedmdesátých let, protože v sobě kromě rockových vlivů pojily i vlivy latinské hudby, jazzové šmodrchance a různé psychedelické fáze. Mám však pocit, že právě jejich poslední deska „Noctourniquet“ byla v určitých věcech odlišná od jejich předešlé tvorby. A nemuselo to být jen díky neúčasti jejich dlouholetého klávesáka Issiaha Owense na tvorbě zdejších písní.

Jak tedy tuhle závěrečnou a zřejmě nejlepší řadovku THE MARS VOLTA rozebrat? Asi takto. Největším kladem nahrávky je fakt, že se konečně skladby nerozvalují do bohapustých čtvrthodinových délek a nepřekypují bezútěšně nekonečnými jamy a samoúčelnými bublaninami - tedy souboji mezi kytarou Omara Rodrigueze-Lopeze a jazzovými exhibicemi odešlého klávesáka. Maká se poprvé výhradně ve prospěch písniček a synťáky letos fungují spíše jako vykreslovače  soundu. Vytvářejí zde různé moderní ruchy, loopy a podkresy, prostě jakési abstraktní křoví fungující jako bytelný podklad. Skladby vyznívají komorněji, ale není to vůbec na škodu. Výrazné momenty totiž ještě více vyniknou. Zpěv Cedrica Zavaly se stále zlepšuje a vyfiltrovanější projev kapely mu dává více prostoru.

„Noctourniquet“ je konceptem postaveným na inspiraci dětskou staroanglickou říkankou o Salomonu Grundym, smíšlené postavičce žijící pouze jeden týden, každý den věnující jedné významné kapitole lidského života. Rozebírat dadaistické texty THE MARS VOLTA byl ostatně vždycky nadlidský úkol, ale věřte, že letos se do příběhu začnou přimotávat ještě určité prvky starořecké mytologie. Přesto všechno považuji novinku za zřejmě nejpřístupnější a nejchytlavější nahrávku v jejich dosavadní kariéře. Většina songů sice na první poslech budí dojem určité ospalosti, což ještě podtrhne Cedricovo sténání na pozadí široké palety psychedelických pazvuků (ty novinku doslova okupují a v mnoha případech zcela nahrazují jak kytaru tak klávesy), počínaje jakýmsi elektronickým vrzáním („Emptry Vessels Make The Loudest Sound“) až po užití celé řady samplů („Imago“) a exotických nástrojů („Lapochka“).

Silnou stránkou „Noctourniquet“ je skutečnost, že nabízí celou řadu opravdu výtečných skladeb bez toho, aby deska otravovala únavnými exhibicemi tak jako tomu bylo v minulosti. Ať už jde o komorní drahokam „Aegis“ nebo melancholický triumvirát  „Imago“, „Trinkets Pale Of Moon“ nebo „Vedamalady“, atmosférické - „Empty Vessels Make The Loudest Sound“ a „In Absentia“ (zřejmě vrchol alba, tahle skladba nás vyloženě zavádí do jakéhosi království ozvěn), vždy je co obdivovat a čemu fascinovaně naslouchat. Překvapí dřevní singl „The Malkin Jewel“ připomínající tvorbu Jacka Whitea, zde jaksi deformovaného odkazy na RADIOHEAD. Dočkají se i příznivci neurotičtějších poloh, které se blíží starší tvorbě THE MARS VOLTA – „The Whip Hand“, „Dyslexia“ a „Molochwalker“.

Nejlepší album THE MARS VOLTA za celou dobu jejich existence. Ti se sice drží svého kopyta, avšak při důkladnějším zkoumání zjistíte, že se řada věcí celkem hnula. Výsledku je dosaženo úplně odlišným způsobem – tj. samoúčelné kytarové a klávesové jamy jsou rázem nahrazeny paletou umělých zvuků, kterými se zde akorát vystýlá jejich nejvysekanější písničkový formát. Plný počet.

19.02.2013	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz