THE BIRDS OF SATAN - The Birds Of Satan
Předpokládám, že při vyslovení jména Taylor Hawkins napadne každého především výborný bubeník FOO FIGHTERS. Bicí jsou u něho samozřejmě převládajícím prostředkem vyjádření, ale byla by chyba opomenout také jeho vynikající cit pro skládání hudby a hlavně charismatický rockový hlas. Ty znalejší hned napadne druhé CD rozsáhlého alba „In Your Honor“, kde si Taylor prohodil pozici s Davem Grohlem a pěvecky debutoval v písni „Cold Day In The Sun“. Těžko říct, jestli to byl prvotní impuls vyzkoušet něco nového, ale v roce 2006, tedy pouze rok po vydání výše zmíněné desky, se objevilo na trhu album „Taylor Hawkins And The Coattail Riders“ následované v roce 2010 dvojkou „Red Light Fever“, kde tento výjimečný bicman také zpívá. Přiznám se, že mám pro multiinstrumentalisty velkou slabost, on totiž tento ostřílený rocker ovládá také piáno a kytaru a může tak hrdě stát vedle svého mnohem slavnějšího kolegy Davea Grohla. Není náhoda, že pro mě byl Taylor v sestavě FOO‘s vždy takové želízko v ohni, které všechno zezadu jistilo a tak jsem se pídil po jakékoliv jeho aktivitě.
Považovat tedy mistra Hawkinse za pouhého bubeníka, ač světové třídy, by značilo hrubé nedocenění nadaného muzikanta, který letos přišel s novým projektem THE BIRDS OF SATAN. Vskutku zajímavé jméno, pokud by se ale někdo domníval, že Taylor si chtěl vyzkoušet nějakou brutální metalovou odbočku, tak se bude mýlit. Jedná se opravdu jen o značně odlehčený název. Pravděpodobně vznikl tak rychle jako samotná deska, která podle slov hlavního aktéra zabrala zhruba týden. Ostatně aby ne, když se kolem nahrávání motala celá parta FOO FIGHTERS a celý proces probíhal ve velmi přátelské atmosféře. Nutno říct, že kromě Hawkinse je členem skupiny kytarista Mick Murphy a baskytarista Wiley Hodgden, jedná se tedy o údernou trojčlenku, z nichž nejtěžší pozici má Taylor, protože bubnovat a do toho ještě zpívat asi nebude žádný med. Na druhou stranu ve studiu je to jedno a potenciál nějakého celosvětového turné tady asi také není.
Nové album je takový tribut rockovým legendám zejména z období 70. let, takže zde uslyšíte AEROSMITH, QUEEN nebo třeba THE POLICE. Tak například hned první „The Ballad Of The Birds Of Satan“ je rozmáchlá směsice všech možných vlivů, čemuž také odpovídá její stopáž přesahující devět minut. Přesto song ani chvíli nenudí a právě tato položka mi nejvíce připomíná raná díla AEROSMITH nebo sólová alba Joea Perryho. Druhá „Thanks For The Line“, která byla zvolena jako propagační singl, je svou náladou zase úplně jinde, jde totiž o hravější věc, jejíž atmosféru vkusně dokreslují klávesy. Tam, kde nestačí zpěvákův chraplák, se do toho velmi umně vloží sbory, které tvoří snad celé osazenstvo nahrávacího studia. Plynule navazující „Pieces Of The Puzzle“ střídá rychlejší momenty s odlehčenými a dává větší prostor kytaře. Song tvářící se jako balada „Raspberries“ rozsekne po chvíli úderný refrén, který symbolizuje klasické rockové hymny. V nejkratší skladbě „Nothing At All“ zase dominuje akustická kytara. Předposlední „Wait Till Tommorow“ je svižná úderka, ve které můžete slyšet jistý odkaz na domovskou kapelu FOO FIGHTERS a ten dále pokračuje ještě viditelněji u poslední kouzelné balady „Too Far Gone To See“. I přesto je to jeden z vrcholů alba, kde se Taylor snaží pěvecky dotáhnout na ty nejcharismatičtější frontmany.
Tento projekt jsem smlsnul jako malinu a marně vzpomínám, kdy se mi tak lehce poslouchala jakákoliv studiovka od FOO’s. Taylorův chraplák se příjemně poslouchá a každý, kdo má naposlouchané sedmdesátkové velikány, se musí cítit jako ryba ve vodě. Velký vliv na plynulost má určitě také délka, která dosahuje pouhých třiatřiceti minut, což je na dnešní dobu vlastně poměrně obdivuhodné a nedává to žádný prostor nudě, ba dokonce ani k chvilkovému odpoutání pozornosti. Zase jednou vzniklo dílo založené na poctivosti a lásce k hudbě, které nemá žádné komerční ambice, já si jen můžu trhat vlasy, že jsem poslech odkládal tak dlouho. Vždyť deska vyšla v dubnu a zanedlouho už tu máme v plné polní FOO FIGHTERS s jejich novinkou „Sonic Highways“.
| 02.09.2014 | Diskuse (0) | Kropis kropacekmichal@gmail.com |
 |
