Boomer Space

THE BLACK CROWES - Shake Your Money Maker

Bratrské duo Chris a Rich Robinsonovi vždy ctilo pravidla tradicionalisticky zaměřeného rocku s přesahem k blues, ale zároveň usilovalo o úspěch bez kompromisů dost možná od svých útlých let. Už někdy v roce 1984 (mladšímu Richovi bylo tehdy patnáct) vytrvale koncertovali v klubovém prostředí amerického jihovýchodu, kde coby mladíci z Georgie získávali postupně první ostruhy. Skutečnost, že pocházeli z hudebně orientované rodiny (jejich otec Stan Robinson se s nahrávkou „Boom A Dip Dip“ dokonce probojoval v roce 1959 do celostátního žebříčku Billboard200), vypovídala cosi o předpokladech, že by se jim onen průlom snad někdy opravdu mohl podařit. Jenže všechno zkrátka chtělo čas. Jejich kapela MR.CROWE´S GARDEN totiž dlouho do prostředí osmdesátých let jaksi nezapadala a se svým dřevním blues rockem, vesměs orientovaným na vzory z ranných sedmdesátých let typu THE ROLLING STONES nebo THE FACES, působila tou dobou vlastně zastarale a to navzdory velice nízkému věku muzikantů. Osmdesátky přály spíše bezproblémovému synthy-popu a nebo roztodivným párty-metalovým bandům s uměle vyzdobenou image. Že by se tou dobou chtěla kulturní společnost vracet o nějakých patnáct let zpět, do časů nekašírovanosti, módě zvonáčů či kamsi k přírodě, o tom nemohla být vůbec řeč. Vždyť kocovina z vietnamských průserů tou dobou z Američanů stále ještě nevymizela. V módě byli svalnatí a opálení lidé akčního charakteru, zastávající pravicové hodnoty, tehdy jasní vítězové se skromnou zásobou myšlenkových pochodů, za to s funkčně modelovaným oblečením a podivnými účesy. Jak tedy na to všechno vyzrát a prorazit?




Všechno se začalo měnit až v roce 1989, kdy newyorský koncert MR.CROWE´S GARDEN spatřil jistý George Drakoulias, který talentovaným hudebníkům, velmi slyšitelně zfanatizovaným soundem sedmdesátých let, nabídl spolupráci a dohodil jim smlouvu u tehdy se rozrůstající stáje vychytralého šarlatána a fanouška rapu i dřevního blues Ricka Rubina - Def American. Hudební prostředí ve Spojených státech amerických se na sklonku osmdesátých let začalo citelně proměňovat a trend mnohým velel k návratu k přirozenosti, z tohoto pohledu lze i THE BLACK CROWES, jak se kapela na popud vydavatelství brzy přejmenovala, považovat za jedny z hybatelů změn. Vlastně už megaúspěch kapel jako GUNS N´ROSES nebo AEROSMITH svědčil o skutečnosti, že fanoušci rocku měli plné zuby umělotin a chtěli se nechat konfrontovat s čímsi opravdovějším a více autentickým. George Drakoulias se okamžitě nominoval do pozice producenta a od srpna 1989 s kapelou nahrával na střídačku ve studiích v Los Angeles a Atlantě skladby pro debutové album.


Zpěvák Chris Robinson si na svá bedra vzal kompletní tvorbu textů, zatímco jeho bratr Rich Robinson se ukázal být brzy hlavním skladatelem hudby THE BLACK CROWES, dohromady bylo bratrské duo autory 99% repertoáru. Kromě těchto dvou tvořilo pětičlenou sestavu ještě další trio hudebníků. Nejprve musím zmínit dlouholetého bubeníka Stevea Gormana, který byl posléze u všech velkých úspěchů kapely, dalším na řadě byl pak baskytarista Johnny Colt a nakonec kytarista Jeff Cease. Pro Ceasea šlo vlastně o první a zároveň poslední účast ve studiu, neboť byl hned záhy v průběhu prvního velkého turné vyhozen pro nižší míru spolehlivosti. Cílem bylo složit album, které by vrátilo americkému blues rocku jeho autenticitu a přírodní naturel. Od počátku bylo jasné, že se to „Shake Your Money Maker“ povede, neboť pozitivní reakce byly takřka okamžité a už od prvního singlu „Hard To Handle“, což byl cover letitého songu Otise Reddinga, měli THE BLACK CROWES příznivce v hrsti.


Deska se vykazovala přirozeným naturelem v duchu americké blues-rockové tradice a navzdory své slyšitelné nepotřebě posluchači nadbíhat, chrlila jeden singl za druhým. A tak se veřejnost brzy dojímala nad vroucným cajdáčkem „She Talks To Angels“, do jehož textu Chris Robinson zašifroval příběh jedné goth-dívky z Atlanty závislé na heroinu. Skladba vlastně pocházela ještě z časů ranných MR.CROWE´S GARDEN, takže vlastně patřila na albu k nejstarším. Mezi další singlové skladby se zařadily ještě dvě boogie vypalovačky - úvodní zemitý kousek „Twice As Hard“ a také naléhavý boogie rock´n´roll „Jealous Again“, v jehož průběhu je do sytosti využito barového honky tonk piána. Na svou dobu šlo o skutečné retro, ale začínající devadesátá léta začala prostě podobným návratům do šedesátých a sedmdesátých let přát, a tak šly kapele brzy všechny trumfy do karet.



Za sebe musím říct, že deska působí ještě dnes, s odstupem téměř třiceti let, velmi vyrovnaně a svou kvalitu stále potvrzují i skladby, kterým nebylo umožněno dočkat se singlové nominace. Tak třeba heroicky rozmáchlá „Sister Luck“ představuje jeden z nejlepších blues-rockových válů své doby, kde jsou inspirace zlatou érou THE ROLLING STONES prostě jasně rozpoznatelné. Hodně se povedly i poslední dvě syrové vypalovačky „Struttin´Blues“ a „Stare It Cold“, které představují na desce to výživnější a tvrdší, tedy jakýsi protipól další tesknící balady „Seeing Things“ .


Alba „Shake Your Money Maker“ se jenom na území USA prodalo hned v prvním roce po vydání na tři miliony kusů, a tak debut platí stále za bezpečně nejúspěšnější nahrávku THE BLACK CROWES v celé jejich historii. Kapela byla v roce 1990 okamžitě zařazena mezi největší rockové přísliby pro nadcházející desetiletku (časopis Rolling Stone) a čelila mnoha nominacím do nejrůznějších anket. Když se po návratu z vlastního amerického turné THE BLACK CROWES připojili coby doprovod texaských ZZ TOP na jejich velké turné k albu „Recycler“, průser visel hodně dlouho ve vzduchu, neboť bylo zjevné, že po marihuaně zapáchající kapela, která o sobě od začátku prohlašovala, že nenávidí hudební byznys a komerční zájmy bere jen jako prostředek jak to celé skončit, potvrzovala své postoje vyjadřováním se v průběhu svých vystoupení na adresu komercializace rock´n´rollu, což se týkalo zejména sponzorováním celého dvouměsíčního podniku americkým pivovarem Budweisser. I přes několik napomenutí ze strany managementu ZZ TOP, Chris Robinson zkrátka nedržel jazyk za zuby, a tak byli THE BLACK CROWES z karavany předčasně vyloučeni, nicméně tím na počátku devadesátých let získali sympatie dalších nových příznivců, což ostatně záhy potvrdil i úspěch druhé desky. Navíc nominaci na Donningtonský Monsters Of Rock 91´v roli předskokanů AC/DC, METALLICY, MÖTLEY CRÜE a QUEENSRŸCHE také zrovna nedostává každý.


02.12.2019Diskuse (2)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
02.12.2019 18:39

spajk: Díky za ohlas. Také jsem se do hudby THE BLACK CROWES obtížně dostával (a že ta snaha probíhala soustavně už od roku 1992), hlavně do alb jako Amorica nebo Three Snakes And One Charm jsem se ve své době nemohl dostat, jinak za nejpřívětivější desku považuji By Your Side 99´, na první dvě a právě tuhle zde chci napsat recenze. Přál bych si už zítra zveřejnit recenzi na dvojku Southern Harmony And Musical Companion 92´, zrovna se nořím v záplavě gospelových vln a nekonečného jižanského bulení, jsem u třetího odstavce. Bolí to, ale jedu. :-) Jasně, že Chris Robinson je hodně obtížně skousnutelnej zpěvák. :-)

 

spajk
02.12.2019 18:12

S chutí jsem to přečetl. BC mám velmi rád. Mám od nich do 2008 všechny desky plus několik koncertních DVD a CD včetně legendárního koncertu s Jimmy Page - Live at the Greek, kde se přehrávaly převážně zeppelinovské fláky. Do hudby BC se aspoň mně trochu hůř pronikalo, ale když jsem se prokousal tou záměrně nelíbivou atmosférou a zvykl si na atypický zpěv, absolutně mě jejich hudba pohltila. Na téhle skvělé desce mi kromě trochu horšího zvuku vadí jen jedna maličkost a to, že vyšla 14 dní po A Bit Of What You Fancy od stylově příbuzných QUIREBOYS a "ukradla" jim velkou část úspěchu.
Svého času jsem ujížděl na kapele CRY OF LOVE pohybující se v podobných vodách. Zakládající člen Audley Freed po jejím rozpadu přestoupil k BC. Kruh se uzavřel.
Skvělý článek na vyjímečný debut, hned jsem si ho musel pustit. Díky