THE BLACK KEYS - Let´s Rock

80%

Neshody uvnitř kultovního garažového dua THE BLACK KEYS způsobily, že se projekt zdráhal pět let přistoupit k tvorbě nového materiálu. Cosi se říkalo i o definitivním konci bandu, který patří v rámci přímočaré kytarového hudby ve Spojených státech amerických posledních dvou dekád vůbec k nejoblíbenějším. Dan Auerbach a Patrick Carney se však dokázali usmířit a pokračují s deskou „Let´s Rock“. Ta vznikala v průběhu podzimu roku 2018 a prvního měsíce roku 2019 ve studiích v Nashvillu a produkce se duo z Ohia tentokrát ujalo samo na vlastní pěst, jejich dlouholetý producent, muzikant a spolukonstruktér předchozích nahrávek Danger Mouse již nebyl přítomen.

Novinka od THE BLACK KEYS rozhodně nepatří k nejpřekvapivějším materiálům na scéně, ale je přesto sbírkou oplývající neuvěřitelnou lehkostí a ve svém lo-fi nalazení dokonce nápaditostí. Je neuvěřitelné, jak poutavé kytarové písničky mohou vzniknout v podobně skromných podmínkách, kde je využíváno pouze přirozenějších studiových řešení a s tím souvisejícího základního nástrojového vybavení v rocku.

Auerbachův zpěv má v sobě opět onu naléhavost a jitří u posluchače pocity bezstarostnosti, v jejich písních ještě umocňované zajímavými harmoniemi jeho kytary, které pracují ve prospěch skladeb. Deska má sice bluesový naturel a tíhne k písničkářské tradici amerického jihu, ale rozhodně se neutápí v nějaké zdlouhavosti, monotónnosti a nudě. Každá skladba má až pop-rockovou hravost a chytlavost, což je o to cennější, když je vše vystavěno pouze na kytarách a rytmice. Tohle album je sakra zábavné, přímočaré a určitě ne tupé, takže skladby jako „Shine a Little Light“, „Lo/Hi“ nebo „Tell Me Lies“ dokážou posluchače chytit za srdíčko a přitáhnout. K největším vrcholům do detailu propracované kolekce aktuálního rock´n´rollu řadím její střed a sice konkrétně trojici nostalgicky vyznívajících jemnůstek „Every Little Thing“, „Get Yourself Together“ a „Sit Around a Miss You“.

Devátá řadovka „Let´s Rock“ svědčí o zaslouženém úspěchu dua v nedávné minulosti a jejich neobyčejném skladatelském talentu a hladu po poměrně introspektivním a na chytlavých písničkách stojícím blues rocku. Jsem rád, že ještě podobně přirození muzikanti existují, nahrávají alba a hlavně, že to celé dělají s úspěchem. Opravdu osvěžující sbírka kytarových a velmi tradičně znějících skladeb, jejichž vzory rozhodně nehledejte v sedmdesátých letech, ale možná ještě o kousíček dávněji.

11.04.2020	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz