THE BOOK - Zapomenuté umění temných otců (rozhovor)

Jihomoravská heavy/darkmetalová kapela THE BOOK nepatří zrovna k zavedeným značkám, ale nelze o nich smýšlet ani jako o nováčcích, neboť dva její členové mají dlouholeté zkušenosti s působením v kapele ŽREC. Před pár týdny kluci realizovali albovou prvotinu THE BOOK nazvanou „Forgotten Art Of Old“, ta následovala po demáči „Sculptures Of the Gods“. O okolnostech vzniku alba, založení a vývoji kapely, jejich inspiračních zdrojích a snad ještě o něčem dalším, jsem si povídal se dvěma členy - Torhamem a Sarapisem.

Můžeš nejprve něco prozradit o počátcích vaší kapely? Kdy THE BOOK vznikli? Jak jste se dali dohromady? Jaké máte za sebou muzikantské zkušenosti? Případně, bylo složité sehnat podobně stylově zaměřené hudebníky?

Sarapis: Zdar! Takže počátky THE BOOK… Myslím, že to začalo bezprostředně po rozpadu ŽRECE, kde jsme s Torhamem působili bezmála 15 let. Část poslední sestavy zůstala pohromadě a v tvůrčí činnosti se pokračovalo dál. Paradoxně jak přibývalo materiálu, tak nás bylo čím dál míň. Ale zpětně mi to přišlo jako svlékání hada z kůže, něco jako nezbytná obroda. Nová sestava se pak dala do kupy až podezřele snadno. Když chyběla basa - bum ho! a už jsme měli Draguláka. Problém se zpěvem? Stačilo zaklepat na vedlejší dveře a tam stál Mr. Forneus. Oba dva jak na stříbrném podnose. Kniha si je našla. Teprve až s nimi se zrodil opravdový THE BOOK, vše předchozí lze považovat za neurčité proto-formy.

Název vaší kapely dle mého zřejmě navádí myšlenky na kapelu ROOT. Je to tak? I z vašeho zvuku je cítit, že jste se jimi nechali trochu inspirovat. Zajímalo by mne, jak se v případě vaší kapely vyvíjel stylové zaměření a zdali jste se hned na tvořené hudbě shodli?

Sarapis: Název THE BOOK by měl vyvolávat úplně jiné asociace než ROOT, ale když jsme se na něm shodli, trochu jsme tušili, že to občas někoho svede na scestí. Což se i děje. Řekl bych, že s ROOT máme společné vlastně jenom to Brno. Ke kapele a k tomu, co v minulosti dokázala, chováme samozřejmě respekt, ale naši tvorbu ovlivnila jiná muzika, zejména starší kapely, které známe z mládí z nahraných kazet svých otců-pirátů. K neshodám kolem stylového zaměření mezi námi nedocházelo, všichni jsme se tím procesem nechali unášet s patřičnou zvědavostí, co z toho nakonec vypadne a když se něco stáčelo mimo okruh našeho zájmu, nebyl problém vydat se jinudy.

Můžeš tedy nastínit nejvýraznější inspirační zdroje pro kapelu THE BOOK? A dál, co vám právě na těchto kapelách imponuje?

Torham: Můj osobní základ vidím už dlouhá léta v BLACK SABBATH. Jsou to otcové muziky obecně a protože jsem na nich s muzikou začínal, platí to i v mé osobní rovině. Nejde ale jen o hudební postupy. Nejsem kdovíjaký kytarista, takže si nelajznu z patra riffovat jako Iommi a jeho následovníci. Spíš mi imponuje určitá tajuplná atmosféra, která mě nutí se zahloubat do sebe sama a ty riffy si postupně najít. Nejpřirozeněji se tak děje, když má nahrávka organický, někdo by řekl oldschoolový zvuk. Podobnou kombinaci nacházím např. v MERCYFUL FATE, u starších fošen SLAYER, samozřejmě u BATHORY a nebo třeba i na demáčích a prvních albech ROTTING CHRIST, kteří teda v té době museli působit hodně bizarně, ale právě proto mě fascinují.

Nejprve se zastavme u několik let starého demáče „Sculptures Of the Gods“, co o téhle dvouskladbové nahrávce můžeš říct a jak dalece vidíš její důležitost pro vznik debutového alba „Forgotten Art Of Old“?

Sarapis: „Sculptures of the Gods“ byl náš vstup na scénu, kterým jsme se chtěli nesměle přihlásit o pozornost, že existujeme a že to třeba může někoho zajímat. Kazeta pro nás měla a pořád má obrovskou cenu, protože po dlouhém procesu nahrávání a hledání optimálního zvuku (ono v covidovém roce nešlo nic rychle) jsme konečně mohli držet v ruce první plod naší práce. Člověka to vždycky nabudí, když vidí, že to vede k nějakému konkrétnímu cíli. Vybrali jsme dvě skladby, u nichž jsme se shodli, že nejlíp reprezentují naše hudební zaměření. Snad jsme se trefili, každopádně kazeta už není k mání, což zahřeje. Ještě tě poopravím, že nejde o několik let staré demo, ale o necelý rok starý singl. Na CD najdeš totožné zvukové stopy obou skladeb, samozřejmě v trochu jiném zvukovém charakteru, který však určuje jen formát nosiče.

Dobře, díky za opravu. Skládáte jako kapela dohromady ve zkušebně, nebo naopak preferujete práci každý zvlášť s dodatečným rozvinutím nápadu? Kdo má u vás největší podíl na podobě skladeb?

Sarapis: Dosud největším přispěvatelem je Torham, který si nachystá riffy, v hlavě si je uspořádá a pak dojde na náš obvyklý kongres, kde se jeho představy promísí s představami nás ostatních a tím začne dlouhá etapa různých úprav. To je asi ta nejlepší fáze, protože s každou ideou a pokusem se blížíme ideálu, který nejde uchopit hned. Spíš ho naháníme jako motýla po louce a když se nám ho konečně podaří lapit, jsme o půl roku starší. Naštěstí děláme na více věcech najednou a přepínáme mezi nimi.

Můžeš nastínit okolnosti vzniku vaší desky „Forgotten Art Of Old“? Jak dalece se výsledek blíží vašim původním představám? Jste s nahrávkou spokojeni? Jsou věci, které bys na ní zpětně změnil, případně, co se zde nejvíce povedlo? Přeci jen materiál byl nahrán již před rokem…

Sarapis: Album se nahrávalo ve studiu Zounds od listopadu 2020 do dubna 2021 pod dohledem Ondry Valacha, který s námi měl svatou trpělivost, hlavně při hledání finálního zvuku. Původní idea nahrát to během pár víkendů vzala brzy za své a z různých všeobecných i interních příčin z toho bylo víkendů asi tak milion. Ale stálo to za to, vždycky jsme si dopřáli čas vstřebat nové stopy, hodně jsme se o tom bavili a nechtěli nic nechat náhodě. Leccos by se na nahrávce dalo udělat lépe, to se mi z dnešního pohledu řekne snadno, ale na druhou stranu nic mě tam vyloženě nedráždí. Navíc nové songy už chtějí na svět, takže nemá smysl se v tomto směru zabývat nahrávkou, kterou už nijak nezměníme. Můžeme už jenom sledovat, jak se vsakuje do lidí.

U jakého labelu vaše nahrávka vyšla? Případně, kdo kromě vás se na její realizaci nejvíce podílel?

Sarapis: Album jsme si vydali sami. Teprve až bylo vše v procesu, odpověděl nám na starý email Raphael z Rafchild Records, že by měl zájem vydat CD a hned nato taky LP. Kostky už ale byly vrženy, tak alespoň pomohl s propagací kolem CD a na vinylu jsme zatím předběžně domluveni, že se nám o něj postará. Ale vzhledem ke globální situaci a jak se v závislosti na ní prodlužuje čekací doba na lis, tak to bohužel nečekám nijak brzo. Jen tiše doufám.

Na vašem sedmiskladbovém albu se nachází i předělávka „Man Of Iron“, která pochází z repertoáru švédských BATHORY, konkrétně se objevila na albu „Blood On Ice“, které vyšlo 26 let před vydáním právě vašeho debutu, tedy 27.května 1996…můžeš něco prozradit o umístění této písně na desku?

Sarapis: Myšlenka zpracovat tuto skladbu nás hlodala už dlouho, ale teprve s albem přišla zřejmě ta pravá příležitost ten nápad zrealizovat. Předělávky mívají většinou pokleslou hodnotu, najdeš je na koncích alb jako bonus nebo jako natažení stopáže, to jsme ale s „Man Of Iron“ nechtěli. Cílem bylo dodat jí novou šťávu a energii, zkusit ji uchopit za trochu jiný konec a udělat z ní soběstačnou jednotku. Slyšel jsem už dost verzí, které víceméně jen reprodukovaly akustické pojetí originálu, k čemuž bych se asi nedokázal snížit, hlavně by mě to ani nebavilo a myslím, že ani kluky ne. Zahrát ji tzv. elektricky s bicíma byla zajímavá výzva a hned to otevřelo nový obzor, kterým na Quorthonovu táborákovou skladbu nahlížet. BATHORY jsou samozřejmě fenomén a „Blood On Ice“ je asi moje nejoblíbenější album od nich. Vydat náš debut ve stejný den byla jediná volba, když už jsme propásli ručníkový den…

Jak bys „Forgotten Art Of Old“ sám charakterizoval? Uveď nějaké přednosti skladeb umístěných na vašem debutu?

Torham: Debut je takovou knihou metalových podžánrů. Není to čistě klasický heavy metal a to asi hlavně z důvodu, že jsme nakloněni více stylům a úplně nedokážeme zůstat jen u jednoho. Album považuji logicky trochu za pokračování toho, co jsme se Sarapisem načali ke konci kapely ŽREC a zároveň prolog k tomu, co bude následovat. Onu žrecovskou fázi je slyšet v prvních třech písních. Ústřední riffy do „Serpent Baron“ byly složeny ještě za fungování ŽRECE, podobně tomu bylo i u „Striking Solar Force“, který textem odkazuje na prastará sluneční božstva. „Sacrificer“ je ve své podstatě sám žrec, protože funkce žrece byla právě obětování. A od „Sculptures of the Gods“ se už pohybujeme v nové kapitole. Vrcholem alba je pro mě poslední song „Master of the Dawn“, který je kompozičně vyvážený, má epickou atmosféru a košatý symbolický text, který má dokonce i děj.

Co THE BOOK a koncerty? Máte už domluvené nějaké akce?

Sarapis: Velkou novinkou v našich řadách je akvizice žádaného kytaristy Kubyka, který už snad ani nemůže vědět, kde mu hlava stojí, ale má rád knihy, takže působení v THE BOOK ho nemohlo minout. Obvykle by po vydání alba měla následovat dlouhá šňůra s korálky z prostitutek a koksu, ale právě kvůli sehranosti nového line-upu jsme si nechali tyto požitky ujít a s prvními koncerty přijdeme až na podzim. V naší gesci bude kupříkladu dvojkoncert s německými LYNX v Plzni a Brně na konci října. Další akce jsou v jednání, chceme hrát, chceme se tísnit v autě a rozdávat tu naši metalovou radost.

28.06.2022	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz