THE BROOD - Děsivá studie dysfunkčního vztahu

Ten nečekaný rámus upoutal její pozornost. Ne, nezdá se jí to. Změť zvuků vychází určitě z kuchyně. Upře ustaraný pohled na svou blonďatou pětiletou vnučku a vydá se prozkoumat zdroj toho nenadálého šelestu. Otevírá dveře do kuchyně a vnímá mrazivé znepokojení, jež hladově proniká do morku jejích kostí. Rozházené příbory na lince, převrácené spotřebiče a mléko rozlité po podlaze. Hotová spoušť! Odkládá sklenku s whisky a pomalu se prochází tím nevysvětlitelným chaosem. Kočka? Zloděj? Zvláštní zachroptění! Ta věc sedí nahoře na kredenci a v ruce něco svírá. Je to kladivo, a zakrslá kreatura se jej nebojí použít. Tupé údery donutily blonďatého anděla vstát. Vnučka nechápavě pozoruje svou babičku ležící v krvavém tratolišti a skrze otevřené dveře zahlédne na schodech u zábradlí pár děsivých očí.

Nelidské pokusy a zvrhlé experimenty. Mutace tělesných tkání, postupný rozpad lidské schránky, nekontrolovatelná transformace, metamorfóza či krvechtiví parazité. To je filmový subžánr „body horor“, to je David Cronenberg ve své nejtypičtější poloze. Pro jedny úchyl a pro druhé génius. Já osobně akceptuji obě varianty, přičemž tohoto podivínského Kanaďana beru jako jednoho z nejoriginálnějších režisérů všech dob. Cronenberg měl obrovský vliv na mé vnímání filmového média. Doslova formoval mou lásku k filmu a já ho dodnes řadím mezi své nejoblíbenější filmové tvůrce. A to navzdory faktu, že mi jeho současná tvorba už moc neříká. Nechme ale mé citové výlevy ležet stranou a pojďme zlehka prolustrovat režiséra a jeho ranou tvorbu.

Celoživotní obdiv k filmu a sci-fi literatuře v mladém Davidovi zažehl jeho otec Milton Cronenberg. Celé dětství byl David filmem posedlý a největší vliv na něj mělo švédské fantasy „Sedmá pečeť“ (1957) a kreslená disneyovka „Bambi“ (1942). Kdo by to byl řekl, že? Režisér chtěl před lety dokonce slavný kreslený film promítat jako součást své výstavy, ale z nějakého nepochopitelného důvodu byla společnost Disney tvrdě proti. No jen si to představte. Na bílém plátně skotačí Bambi běhající po zelených lukách a okolo něj se ve skleněných vitrínách tyčí relikty z mistrových nejslavnějších děl. Tady stojí zmutovaná hlava s hmyzími tykadly, opodál odpočívá obří stonožka a pod rozpálenými reflektory září do dáli speciálně upravené gynekologické náčiní, určené pro ženy s … řekněme nevšedními problémy.

Pro Davida Cronenberga výraz tabu nikdy neexistoval. Filmy si vždy točil podle sebe, bez jakýchkoliv morálních brzd. Tohoto principu se drží dodnes a je to vlastně i jeden z důvodů, proč nikdy nedokázal naplno prorazit do mainstreamu. Už jeho celovečerní debut šokoval a vzbuzoval odpor u početné divácké obce. Nízkorozpočtový nářez „Shivers“ (1975) představoval velmi svéráznou odpověď na tehdejší vzrůstající popularitu zombie filmů. Do luxusního bytového komplexu pro movité se infiltruje parazit připomínající uhnilý penis. Tento v laboratoři vypěstovaný tvor se množí v těle lidského hostitele a zvyšuje u něj agresivní sklony a sexuální apetit. Nákaza nezadržitelně narůstá a brzy zachvátí všechny nájemníky. Hromada nesympatických herců, nálož krve a z kloubů vymknuté násilí. Vykouzlit za pár šupů tak sugestivně bezvýchodnou atmosféru si zaslouží obdiv i dnes. David Cronenberg se ale teprve rozehříval.

Jeho druhý snímek „Rabid“ (1977) pracuje s podobným tématem a vzorcem vyprávění. Slečna Rose utrpí vážnou nehodu na motorce a je podrobena experimentální operaci. Tento zákrok však na jejím těle vyvolá jistou mutaci. Rose má chuť na krev a z podpaží jí vyrůstá zvláštní orgán, jenž přenáší nebezpečnou infekci. Každý milenec, s nímž se Rose vyspí, je nakažen a mění se v nebezpečného devianta bažícího po krvi. Cronenberg v sobě nezapře kovaného botanika, biologa a milovníka vědy, které věnoval svá mladistvá studijní léta. Film zručně kombinuje upírskou tématiku, zombie fenomén a genetické inženýrství. Zajímavé je, že režisér dlouho nemohl najít představitelku pro hlavní roli. Spousta nahoty a nepříjemných scén, to není zrovna ideální lákadlo. Jediná vážná uchazečka Sissy Spacek byla příliš mladá a v té době takřka neznámá. Cronenberg měl ale pod čepicí a vsadil na porno. Hvězdě filmů pro dospělé Marilyn Chambers nahota pochopitelně žádné problémy nečinila a do své role šla naplno.

Třetí snímek ve filmografii režiséra reprezentuje zásadní zlom. Jednak zde po technické, potažmo režijní stránce učinil velký krok vpřed a úplně poprvé navázal spolupráci se svým dvorním skladatelem Howardem Shorem. Hudebního mága si dnes většina diváků spojuje především s trilogií „Pán prstenů“ (2001–2003). Já ho však mám zafixovaného jako neoddělitelného souputníka, který výstředního rodáka z Toronta provází téměř po celou kariéru a nezaměnitelným způsobem dotváří atmosféru k jeho filmům. Znepokojivý snímek „The Brood“ (1979), to jest krystalicky čistý David Cronenberg. Režisér koncem sedmdesátých let procházel velmi obtížným životním obdobím. Sedmileté manželství s Margaret Hindson bylo v troskách a bolestné přetahování o dceru Cassandru začínalo nabývat ošklivých rozměrů. Režisér svou palčivou frustraci otiskl do svého třetího celovečerního filmu a právě ten se teď stane terčem našeho zájmu.

Frank Carveth to nemá lehké. Je už nějaký čas rozvedený a jeho psychicky narušená bývalá choť Nola pobývá ve specializovaném Institutu Somafree, jemuž pevnou rukou vládne kontroverzní psychiatr, Dr. Hal Raglan. Tento inteligentní muž provádí na svých pacientech experimentální terapie. Během intenzivních sezení proniká do mysli labilních svěřenců a nutí je ventilovat své potlačované emoce. Vedlejším produktem této techniky zvané psychoplazmie jsou různé fyziologické změny na těle. Frank a Nola spolu mají pětiletou dceru Candice, která za izolovanou matkou pravidelně dochází. Po poslední návštěvě má Candice na těle podezřelé podlitiny a Frank se i přes protesty Dr. Raglana rozhodne styk dcery s matkou zarazit. Záhy poté dojde k několika brutálním vraždám, a co je zvláštní, malá Candice je vždy někde poblíž. Jak se ukáže, vraždy mají na svědomí zvláštní zmutovaní trpaslíci a veškeré stopy pomalu, ale jistě směřují do Institutu Somafree. Frank je odhodlán přijít celé věci na kloub a jeho pátrání vede k odhalení hrůzného tajemství.

Film „The Brood“ je v první řadě těžkým psychologickým dramatem o rozpadu vztahu, do něhož v pravidelných intervalech pronikají čistokrevné hororové výjevy. Sám Cronenberg připustil, že ve scénáři provedl několik výrazných změn poté, co zhlédl exkluzivní ukázku z filmu „Kramerová versus Kramer“ (1979). Byl udiven tím, jak snímek líčí rozvodový proces, a zarazil ho i veskrze pozitivní závěr. Jeho osobní zkušenosti byly přesně opačného rázu. Proto se rozhodl stvořit maximálně zlé dílo tvořící jakýsi protipól ke zmiňovanému filmu. Hlavní hrdina Frank Carveth je režisérovým alter egem a Nola zase symbolizuje jeho bývalou ženu Margaret. Cronenberg se do postav snažil promítnout své pocity, svůj strach z rodičovství a tvrdý boj o nevinného potomka. Jinak řečeno, psychologie má reálný základ vycházející z nitra režisérovy mysli, kdežto samotný příběh je již čirá fikce. Ostatně nic jiného než fikce nepřipadá v úvahu vzhledem k tomu, co se ve filmu později děje.

„The Brood“ má velmi dlouhou expozici a je nutné s tím počítat. Film se nikam nežene, má pozvolné tempo a jednotný rytmus vyprávění narušují pouze nečekané útoky zmutovaných trpaslíků. Samotná terapeutická sezení, založená na precizním herectví, mají až teatrální nádech a podtrhují zlověstnou povahu Dr. Raglana. Některé scény opravdu můžou navozovat pocity mírné letargie a nudy, avšak i zdánlivě sebezbytečnější maličkost tvoří zásadní dílek znepokojivé skládačky. Zakrslí vrazi si za oběti vždy vybírají jedince, kteří se pohybují v blízkosti Franka a Candice. Je úplně jedno, zda-li jde o rodinného příslušníka nebo souseda. Frank postupně propadá zoufalství a je přesvědčen, že přítomnost trpasličích mutantů nějak souvisí s Dr. Raglanem. Podezření zesílí, jakmile do příběhu vstoupí doktorův bývalý pacient Hartog, jemuž vlivem psychoplazmie vyrašil na krku velký rakovinotvorný nádor.

V momentě, kdy se soudnímu patologovi podaří získat a prozkoumat jednoho mrtvého mutanta, film přeskočí do ryze hororového módu s lehkou sci-fi patinou. Cronenberg pak začne postupně přikládat pod kotel a sázet před nás nekompromisní obrazy. Kde jinde uvidíte učitelku mateřské školy ubitou dvojicí trpaslíků před zraky vyděšených dětí? V závěrečné, geniálně vygradované čtvrthodince začne režisér struny napětí šponovat na maximum a děsivě nechutná pointa všemu nasazuje odpornou korunu. Je to přesně ten moment, kdy si řeknete: ano, tohle je David Cronenberg. Zde se hodí menší varování. Pokud jste dosud neměli s tímto filmem čest, tak po jeho šokujícím rozuzlení nepátrejte a raději si dopřejte soukromou projekci. Mějte ale na paměti, že slabší žaludky Cronenberg nešetří a vyústění snímku má i dnes dopad rovnající se ráně palicí do hlavy. Vskutku mocný zážitek.

Ústřední trojlístek herců byl vybrán s citlivou pečlivostí, čemuž odpovídají i jednotlivé výkony. Odloučenou manželskou dvojici přesvědčivě ztvárnili Samantha Eggar a Art Hindle, ale největší pozornost na sebe strhává Oliver Reed v roli doktora Hala Raglana. Jeho postava je krásně nejednoznačná, nečitelná a svou impozantní tělesnou konstrukcí vyvolává patřičný respekt. Britský herec Oliver Reed platil ve světě filmu vždy za velkého pijana, hospodského povalovače a rváče s nevyzpytatelnou povahou. Jeho tvář zdobila obrovská jizva, kterou mu způsobil opilec za pomoci kusu rozbité lahve. Tato drsná památka ještě zvýraznila hercův zlověstný pohled a stala se součástí jeho image. Určitě si pamatujete Reddovu poslední roli ve filmu „Gladiátor“ (2000), v němž si zahrál tvrdého otrokáře Proxima. Bohužel, konce natáčení se herec nedožil, neb ho zastihl osudový infarkt. A kde jinde, než v jeho milované hospodě.

Film „The Brood“ vznikal s nuzným rozpočtem okolo jednoho a půl milionu dolarů. Maličký štáb čítal dokonce pouhých dvanáct členů. Jde tedy spíše o nezávislé dílo a sehnat patřičné finance pro realizaci nebylo vůbec snadné. Musíme si uvědomit, že na předchozí dva filmy čerpal Cronenberg finance mimo jiné i z peněz daňových poplatníků, které poskytl kanadský filmový institut. Smršť nekompromisních recenzí a nenávistné ohlasy ale režisérovi značně zkomplikovaly život. Pohoršený filmový institut rázně utáhl kohouty a tok financí přestal téměř téct. Cronenberg se musel pořádně otáčet, dělat vše možné i nemožné, aby si splnil další vytyčený cíl. Rozpočet se skládal i ze sponzorských darů a bankovních půjček. Hlavička Cronenberg uměl s ukořistěnými penězi velmi dobře nakládat a šetřit. Například pro role zmutovaných trpaslíků nemusel angažovat liliputy, ale chytře a hlavně levně využil skupinu dětských gymnastek z Toronta.

Vyplatilo se. Film se ukázal býti ziskovým a malé distribuční společnosti New World Pictures vydělal pěkných pět milionů. Tehdejší recenze můžeme označit za protichůdné, ačkoliv kladné odezvy výrazně převládaly a film si začal postupně získávat kultovní status. Bodoval i na nejrůznějších sci-fi festivalech a získal řadu prestižních ocenění. Od tohoto momentu už David Cronenberg stoupal pouze nahoru. Veškerá píle a tvůrčí zápal vyvrcholil roku 1986, kdy režisér natočil svůj komerčně nejúspěšnější film „Moucha“.

Třetí zásek z bohaté filmografie Davida Cronenberga vám můžu jednoznačně doporučit. „The Brood“ je komorní a náročné psychologické drama okořeněné funkčním hororovým kořením. Film precizně studuje erozi kdysi funkčního vztahu a sílu mateřské lásky využívá jako zhoubný nástroj, jenž rozsévá zkázu a zmar. Zápalná šňůra je sice dlouhá a k dokonalosti filmu něco málo schází, ale závěrečná exploze za to opravdu stojí!

Hodnocení: 90%

30.12.2021	Diskuse (0)	J.Rose DeathVale@seznam.cz