THE CORONA LANTERN - Metalová temnota jako osobní postoj (rozhovor)

V rámci vydání druhého řadového alba „Certa Omnibus Hora“ od kapely THE CORONA LANTERN jsme si v prosinci domluvili rozhovor s hlavní tváří tohoto zajímavého projektu Danielou Dahlien Neumanovou a snažili se jí vyzpovídat nejen ohledně aktuální nové hudby, ale trochu komplexněji. Aktivně působící growlerka totiž účinkuje i v řadách deathmetalových DILIGENCE a v podstatě dnes patří k nadějným tvářím tuzemského metalového undergroundu, případně klubové scény. Jak vnímá svou hudbu? Kde čerpá inspiraci? A jak snáší současný pandemický stav? Na tohle i na mnoho ostatních věcí se ptali Hivris a Stray.

Ahoj Dahlien, jak se máš? Jak prožíváš letošní Vánoce?

Ahoj! Teda, původně jsem měla opravdu v plánu se na tyhle otázky vrhnout přímo o vánočních svátcích, ale nakonec mi to časově nevyšlo a ani nebyla asi ta správná konstelace k tomu, si sednout a chvíli se ztrácet v písmenkách. Ale Vánoce proběhly v klidu. Nic moc se nehrotilo, stres a podobný věci jsem se snažila hodit za hlavu, a i když podmínky vlastně pro nic nejsou ideální, tak se mi podařilo si alespoň trochu odpočinout a psychicky se zregenerovat.

Můžeš našim čtenářům ve zkratce popsat historii THE CORONA LANTERN? Koho napadl originální název evokující zatmění slunce? Byl doomovější styl projektu předem daný?

Vznik TCL se datuje k roku 2014. Kytarista DILIGENCE, Iggy, měl v jednu chvíli tvůrčí přetlak a chtěl začít tvořit mimo naši domovskou kapelu. Vzhledem k jeho tehdejší lásce k NEUROSIS a podobným, chtěl vyzkoušet, zda by byl schopen složit atmosféričtější skladby s delší stopáží. Začal tedy oslovovat lidi kolem sebe a nabídka přilétla automaticky i ke mně. Já jsem neváhala, ze začátku to asi byla čistá zvědavost, posunout své limity a rozšířit si trochu tvůrčí obzory. Přitom podobná muzika mě lákala odjakživa, jen ten death metal byl prostě víc okolo. S názvem jsem přišla já a podmínkou bylo, aby to evokovalo onu atmosféričnost, temnotu a mystiku, jednoduše, aby spolu tak ta slova působila a ladila. A aby zároveň možná byla trochu v kontrastu – černá lucerna. Styl hudby byl zpočátku daný Iggyho posluchačským záběrem, když se zaposloucháš do debutu, tak je to jistými, možná i konkrétními vlivy načichlé, nicméně pomyslná stylová kolonka ze začátku neměla doomovou nálepku, ta jaksi vyplynula právě z toho, jak jsme k prvním věcem přistupovali.

Jaké jsou prozatím ohlasy na Vaše aktuální album „Certa Omnibus Hora“? Můžeš popsat rozdíly mezi novým materiálem a pět let starou prvotinou, ať už v rovině posunu hudby, tak co se týče reakcí?

Prozatímní reakce na následovníka debutu „Consuming the Tempest“ jsou veskrze pozitivní. Recenzenti, a i fanoušci hodně chválí autentičnost a syrovost, se kterou jsme se chtěli prezentovat a stejně tak obstála i zvuková kvalita materiálu. Spousta recenzí by se měla ještě vyrojit, tak uvidíme, jestli se ta tendence nějak změní. Zahlédla jsem ale už i názor, že je poměrně náročné se prokousat k jádru věcí a posluchači vlastně i očekávají, že se celým albem budou muset brodit postupně a já jsem za to vlastně i ráda. Naše muzika je o budování atmosfér, koncentraci silných emocí, detailů v textech a jednotlivých podání, když se budeme bavit třeba o zpěvu. Takže přebrat si to celé zabere nemalou energii a určité emoční vypětí, které, co si budeme povídat, je taky ne každý ochoten podstoupit. Kromě zavedených jmen na metalové scéně doba nepřeje delší skladbové stopáži, snažím se to brát jako fakt. K tvé otázce ohledně rozdílů se to má tak, že debut byl z našeho pohledu skladatelsky psán celkem horkou jehlou. Ideálnější by bylo, kdyby ty věci mohly o něco více uzrát, ale i tak se výsledek povedl. S novou nahrávkou jsme i více popustili uzdu inspiraci a na nové desce tedy můžeš slyšet více vlivů, skladby jsou více propletené a pestřejší, co se načichlostí jinými žánry týče. Textově a tématicky je album o velký kus temnější než jeho předchůdce, naděje je tu míň jak šafránu. S reakcemi se to má tak nějak stejně, akorát na debut jsme měli pár připomínek k monotónnosti materiálu. I přesto, že to vnímáme tak, že jistá monotónnost je prostě i žánrová věc a primárně slouží k budování atmosféry, chápeme, že vždy záleží na úhlu pohledu a vnímavosti jedince.

Na nahrávce mě zaujal poctivý hutný metalový zvuk. Z jak velké části byly skladby před samotným nahráváním již promyšleny? Jste s výsledným soundem spokojeni? Jaká byla vůbec spolupráce s Danem Frimlem při nahrávání v jeho studiu The Barn?

Z drtivé většiny jsme měli jasno, co a jak chceme nahrát. Demíčka jsme měli krom jedné věci hotová s poměrně velkým předstihem, takže jsme se snažili na nahrávání trénovat, jak se dalo. „Make Me Forget“ potom vznikla v mezidobí prvního lockdownu a díky tomu je na desce ve finále šest věcí. V pár momentech jsme se ale nechali vést momentálním rozpoložením ve studiu, jindy nám producentsky svými zkušenostmi pomohl Dan. Takže kde to nebylo jasně dané, tam se vedl dialog a společně jsme se už dopátrali toho pravého. A jak skvělou práci v tomto ohledu odvedl, tak stejně spokojení jsme byli i s finálním zvukovým kabátem, který celé desce ušil. Témata, a i stavba skladeb je dost syrová, a to jsme chtěli podtrhnout i samotným soundem. Dan měl v tomto ohledu hodně volnou ruku a já jsem ráda, že to takhle dopadlo, protože s jeho letitými zkušenostmi ještě z analogových studií jsme prostě nemohli šlápnout vedle. Co se přímé spolupráce týče, tak tam už víme, co od sebe čekat, pracovali jsme již na dostatečném množství projektů a celý proces je tak z velké části automatický. Ono je i lepší, když nahráváš u někoho, kdo tě zná, ví o tvých možnostech, co je potřeba trochu skrýt a co zdůraznit. A mně osobně vyhovuje, když je nade mnou přísná ruka, nějaký tlak je potřeba, díky tomu jsem schopná ze sebe vyždímat vždy o něco víc. V současné chvíli je pro TCL The Barn ideální studio.

Kromě drsného vokálního projevu je známo, že seš autorkou i textů všech skladeb. Co tě většinou inspiruje? Kde čerpáš inspiraci pro texty? A teď v rámci vysvětlení asi bude muset dojít k diferenciaci s tvým druhým bandem DILIGENCE. Vycházíš z vlastních zkušeností a pocitů nebo se inspiruješ v literatuře?

Texty ke mně v drtivé většině chodí náhodou. Takže je dobrý být pořád ve střehu. Často se to stává, když jsem venku na čerstvém vzduchu a mám možnost sama rozjímat. Ale někdy to mělo i opačný průběh a slovní spojení se mi vynořily při tom největším přetlaku a velkém pracovním nasazení. Vždycky si to zaznamenám, tyhle momenty se totiž většinou podruhé nevrací. Jakmile mám něco nosného, tak potom už pracuji se zvukovou stopou, přicházejí škrty, ubírání a přidávání slov, aby se sloky povedlo patřičně nafrázovat a aby souzněly s ostatními nástroji. V literatuře se neinspiruji, abych pravdu řekla, nejsem příliš velký čtenář beletrie. Vycházím ze sebe, ze zážitků, snažím se danou situaci popsat vlastními slovy, zachovat si osobitost. Zajímavá slova tak nějak sbírám po cestě, když něco sleduji nebo něco zahlédnu, je to proces konstantního pozorování a poslouchání. Obsahová náplň je pak dost rozdílná, tedy, aspoň se to snažím co nejvíce rozlišit, psát dané kapele texty přímo na míru. Texty pro CORONU jsou hodně temné, vycházejí ze samotného nitra, metaforicky popisují zážitky, životní změny, smutky, ztráty. Oproti tomu v textech pro DILIGENCE můžeš najít nějakou naději, sílu, jakési odhodlání, reakci na určité věci kolem, ale opět je to všechno zabaleno do metaforického hávu. Texty přímo k věci ode mě asi nikdy nezazní, nejsem toho moc fanda, mám ráda, když to má víc rovin.

Jak jsi se ty sama dostala k metalové hudbě? Máš nějaké hudební vzdělání? Kdo tě v počátcích inspiroval a proč sis zvolila jako styl své prezentace podobně brutální výraz?

Tvrdší muzika mě lákala už od nějakých 11, 12 let, kdy jsem konzumovala to, co ke mně přišlo ze všech různých stran. Záhy jsem se náhodou dostala ke kazetám kapel DEATH, SEPULTURA, myslím, že tam byli i KRABATHOR. Z nějakého důvodu mě DEATH chytli na první dobrou, se SEPULTUROU to tak jednoznačné zprvu nebylo. Pak přišla i vlna RAMMSTEIN, která mi zůstala dost dlouho. Nicméně poprvé, kdy jsem měla pocit, že bych něco takového chtěla dělat, bylo, když jsem slyšela ARCH ENEMY. Angela byla tehdy můj první vzor, a tak to vlastně i zůstalo, protože čím víc jsem byla v hudebním kole, vystupovala a snažila se sama o nějaký projev, tak jsem si uvědomovala, že chci sama být svým vlastním vzorem. Je asi trochu problém, mít nějakou modlu, ke který člověk bezmezně vzhlíží, pak může ten projev být hodně upjatý a nějaké rozvíjení sebe sama může vzít za své. Inspirace je fajn a taky důležitá, ale chce to nějaké meze, snaha o vlastní osobitost by vždycky měla vítězit. Začátky mých extrémních pokusů se pak vážou i k jedné události. Bylo to po mé první operaci kolene – zrušila jsem si jej při florbale – a doma jsem se velmi rychle začala nudit. To bylo poprvé, kdy jsem se snažila přezpívávat právě zmíněné ARCH ENEMY a i další, na ten nejlevnější plastový mikrofon. Ani nemusím říkat, jaká to ze začátku byla tragédie. Hudební vzdělání nemám žádné a ani jsem k tomu nebyla nikdy vedena rodinou ani nikým jiným. Do nynější doby nemám v rodičích pro to, co dělám, moc podporu a byly i chvíle, kdy na mě díky tomu bylo nahlíženo ne úplně lichotivě. Umění přeci jen není praktická a stabilní kariéra pro život, že?

Hrála si závodně florbal? Na nějaké vyšší úrovni? Jak ti to šlo? Ani nevím proč, ale říkal jsem si, že jsi pravděpodobně přišla ze sportovního prostředí. Byl jsem si tím prakticky jistej, což mi přijde zvláštní.

Ano, hrála jsem florbal pár let. Začínala jsem s žákyněmi a záhy jsem přestoupila rovnou do týmu žen. Hrála jsem za Jičín, odkud pocházím, a dokonce jsme tehdy válčily i jeden rok v extralize. Moc valné výsledky jsme tam ale neměly, přesto to byla skvělá zkušenost. Řekla bych, že mi to šlo, využívala jsem svojí rychlosti a hbitosti, nebyla jsem extra střelec, ale pár gólů jsem byla schopná nasázet. Sport jsem vždycky měla v sobě – před florbalem jsem dělala atletiku a ještě předtím chvilku fotbal.

Jaké kapely vlastně momentálně posloucháš a kdo patří mezi Tvé oblíbence dlouhodobě? Co se týče THE CORONA LATERN, existuje pro tenhle projekt něco jako kapela, která vaši hudbu, váš stylový výraz nejmarkantněji ovlivnila?

Aktuálně se u mě točí nová alba DISAVOWED, CYTOTOXIN, WITHIN THE RUINS, ale i poslední album zpěvačky Dua Lipa a nová tvorba rapera Paulieho Garanda. Styly neřeším, užívám si bez výčitek všeho, co mě baví. Dlouhodobě se většinou uchyluji k ALLEGAEON, PARADISE LOST, ČAD, CULT OF LUNA, DEATH, DYSCARNATE, občas se vracím i ke GOSSIP, ráda si poslechnu Jamese Cola, MANES, PSYCROPTIC, WHITECHAPEL. Na vlivy pro TCL bys asi musel poptat kapelníka Iggyho, ten by ti dal přesnější info, ale určitě to budou již výše zmiňovaní NEUROSIS a také CROWBAR.

Určitě je škoda, že nemůže pokřtít album během živého vystoupení. Kdo by byl ideální kmotr pro „Certa Omnibus Hora“ a jak moc Vám v současnosti chybí koncertní pódia? I DILIGENCE jsou aktivní koncertní kapelou, můžeš popsat rozdílnost feelingu, jež je nutný pro vystoupení toho kterého projektu?

Máme dva termíny na začátek března – Praha a Brno. V současné situaci si spíše myslím, že to vůbec neproběhne, kdyby jo, tak by to bylo hodně velké překvápko. Oslovili jsme dvě další uskupení, čekám ještě na jejich reakci, tak bychom si to prozatím rádi nechali pro sebe. Živá vystoupení chybí ukrutně, a i když TCL za sebou nemají příliš koncertů, tak teď po desce jsme do toho chtěli na naše poměry trochu víc šlápnout a pořádněji podpořit nové album. Máme v záloze i nějaké menší ozvláštnění na pódia, ale zatím nebylo čas to realizovat, člověk teď spíš věnuje energii tomu, co je hmatatelné a ne tomu, co vlastně v dohledné době ani nemusí dopadnout. S DILIGENCE nám taky vypadlo poměrně dost výstupů, na které jsme byli natěšení, ale tahle situace je stejná pro všechny spolky bez výjimky. DILIGENCE jsou rubačka naživo a je to tedy i dost fyzická záležitost. Mám ve zvyku lítat po pódiu a to, spolu s mými party dokáže fyzicky vyždímat. Je tady důležitá interakce s publikem, hecovačky, agresivnější pohyb. Oproti tomu TCL jsou katarzní, zadumaní, během výstupu ani nemluvím, protože za mě vystupuje jakési alterego, veškerá komunikace s lidmi se děje skrze hudbu a neverbálních gest. Užívám si obojí, baví mě mít pro výstupy jinou alternativu, realizovat se rozdílným způsobem i v rámci performance.

Když jsem prvně viděl nějaké fotografie s tvou civilnější image od DILIGENCE, věděl jsem, že tady si zkrátka všechno sedlo. Cítil jsem přirozenou provázanost tvorby s osobní image, uvolněnost, absolutně nic hranýho, žádná úporná snaha. Chci říct, že v tvrdé metalové kapele hraje kde kdo, ale zdaleka ne každý to v sobě má. Existuje spousta hudebníků, kteří na pódiu vypadaj jako instalatéři nebo závozníci, nikdy to v sobě mít nebudou. Souhlasíš s tím, že extrémní metal přestává být konečně ryze chlapskou záležitostí a začíná být hodně zajímavý i pro ženy? Nebo se stále cítíš být výjimkou?

Jsem ráda, že to takhle vnímáš. DILIGENCE jsou civilnější a vždycky budou. Je to spojení pěti vlastně dost odlišných lidí, který tvoří dohromady jeden celek. Naživo můžeš víc vnímat osobnosti každého z nás a všechno, jak říkáš, má přirozený průběh. Jednou už jsme se snažili o nějaké sladění pro živé výstupy, minimálně co se oblečení týče, ale vždycky někdo něco zapomněl, tak jsme od toho upustili a raději to nechali na přirozenosti každého z nás. A zvláště potom, co jsme 2019 prošli změnou bubeníka. Po všech eskapádách chceme prvně mít z hudby radost a stejně tak z živých výstupů a na tom pak stavět. Dost často se stává, že by kapely rády hlavně dobře vypadaly a řeší se všechno ostatní, jen ne vlastní hudební podstata. Je dost tenká hranice mezi přirozeností a křečovitostí, ale ve většině případů si myslím, že to návštěvníci a posluchači poznají. Ale taky je spousta lidí, co to má rádo a konzumuje věci ve velmi zrychleném tempu, kdy je jim předkládáno spousta kopií a kdy to vlastně i oni vyžadují. Myslím, že extrémní metal je zajímavý pro ženy už delší dobu, záleží na tom, jaké si to uděláš a jak k tomu přistoupíš. Nějakému porovnávání se ale určitě nevyhneš, ať se budeš snažit sebevíc. Spoustu věcí neovlivníš a je tedy dobré si jet po své vlastní ose a prostě dělat věci tak, jak člověk nejlépe dovede. Já se ani nechci ve své tvorbě primárně prezentovat tím, že jsem zástupce ženského pohlaví, protože je tu tolik dalších věcí, které dávají dohromady můj projev. Copak umění je nějaká soutěž či závod? Něco, co by se mělo do nekonečna porovnávat? Řešit, kdo je lepší a kdo horší, případně slýchávat jisté fráze typu: „Na holku dobrý“? Ráda bych, kdybychom se dostali do fáze, kdy se bude hodnotit celek, a nejen druhotné povrchní věci.

Máš za sebou spoustu povedených artworků pro metalové kapely a festy, ale na druhé straně i focení svateb. Co tě přivedlo k designu a k fotografování?

Jak už jsem tu malinko nastínila, za můj větší zájem o kreativní činnost může operace a nemožnost pohybu. I předtím jsem měla ráda umění a tvorbu, ale až po téhle události to začalo více propukávat. K fotografii mě paradoxně dostala hudba – za začátku jsem navštěvovala lokální akce a poté i jezdila za většími koncerty do Prahy, kde jsem fotila na akreditaci. Do toho jsem experimentovala i s dalšími fotografickými žánry. Tím, že jsem se vzdala florbalu, jsem najednou měla fůru času a často jsem chodila ven na procházky, kde jsem zaznamenávala, co se dalo. Nakonec jsem si svůj tehdejší sen splnila a povedlo se mi dostat se na fotografickou školu. Dlouho jsem tam ale nevydržela, čím déle jsem tam byla, tím více jsem si uvědomovala, že mě nebaví studentský status a že si chci vymýšlet a procházet věcmi sama. Dalo mi to ale super základy, na kterých se potom dalo krásně stavět. Postupně jsem se začala zabývat i grafickou činností a doteď obě odvětví velmi ráda střídám a kombinuji. Ale do svateb už se nehrnu, je to náročné odvětví plné stresových momentů a situací a já mám radši svůj klid u počítače, případně preferuji projekty v menších skupinkách.

Díky moc za rozhovor, ať se Tobě a tvým kapelám daří. A na závěr ještě jedna poslední otázka – Jaké máš plány do budoucna? Co bys popřála sobě a THE CORONA LANTERN do nového roku?

Děkujeme za prostor a za přání, přeji to samé Crazy Diamond a stejně tak i čtenářům! Plány do budoucna jsou teď samozřejmě z části ovlivněné situací kolem, ale minimálně co se hudby týče, tak tady osobně se budu snažit být v rámci možností co nejaktivnější, samotný proces tvoření a zkoušky mi v tomto chaosu dodávají pevnou půdu pod nohama a určitý klid a naplnění. Je to velká pomoc, člověk díky tomu nezmagoří. Také mám v plánu navštěvovat častěji studio, otevírám nyní takový malý projekt, který jsem už plánovala delší dobu, ale až teď se jevila ta pravá chvíle k tomu jej odšpuntovat a zanedlouho bude venku i první zářez. Sobě bych popřála asi pevné nervy a kupu trpělivosti, na tom člověk může pracovat pořád a v neposlední řadě samozřejmě pevné zdraví. Pro TCL si přeji, aby se nové album poslouchalo a líbilo, abychom odehráli alespoň nějaké akce a abychom se celkově svezli na kreativní vlně, kterou tohle album odstartovalo.

08.01.2021	Diskuse (1)	Redakce