THE CROWN - Death Is Not Dead

70%

V dobré pohodě se vracejí právě v těchto dnech švédské stálice melodického death metalu THE CROWN, protože jejich novinka, jinak vtipně nazvaná „Death Is Not Dead“, pro mne představuje vyvážený a řádně šťavnatý vzorek severské zkázonosné hudby. Nutností jsou zde pořádně bzučící podlazené kytary, které neustále útočí v chuchvalcích riffů a jednoznačně dominují zvuku. Skvěle se povedla i sóla a nejrůznější vyhrávky, jenž skladbám naopak dodávají na větší rozmanitosti a v únosných mezích je projasňují. Myslím že s takovéto metalové desky musí mít na Century Media docela radost. V poslední době lze vlastně říci, s přihlédnutím k tomu co vychází a jaké zkušené kapely se po letech vracejí, že prožíváme novou invazi ze Země tří korunek. Jestliže se povedli podzimní AT THE GATES, tak právě THE CROWN se dají označit za další dobře odvedenou práci s totožného hudebního ranku, navíc jde o kapelu, která právě s AT THE GATES nebo THE HAUNTED (rovněž podzimní comebacková emise) kolegiálně utváří scénu.

THE CROWN mají na postu jednoho z kytaristů nováčka a sice Robina Sonquista, kterému to se zkušeným Marko Tervonenem zjevně svědčí. Novinka je jejich první společnou deskou, takže uvidíme, co přijde za nějaký čas. Dobrou zprávou je i návrat řvouna Johana Lindstranda za mikrofon, tenhle týpek vlastní skutečně hororový hlasový projev, se kterým by mohl dirigovat armádu zombíků nekoordinovaně se potácejících periferií opuštěného města. Vsadil bych boty, že by ty mátohy postavil do latě. Určitá neotesanost jeho hlasu mě sice trochu připomíná nejstarší nahrávky ENTOMBED a DISMEMBER, ale to asi nemusí nikoho překvapovat, vždyť s THE CROWN zůstáváme ve Švédsku.

Ano, z desky jde vycítit znamenitá hororová atmosféra a také nadšení, které vyústilo v celou řadu dobrých nápadů a motivů (výrazná „Horrid Ways“). Nové skladby díky všem melodickým kytarovým kejklím vlastní také jistý archaický metalový nádech a to už vůbec nemluvím o obstojně uchopené předělávce klasiky „Eternal“ z repertoáru britských PARADISE LOST. Líbí se mi i jadrný, skoro až grindově eletrifikovaný zvuk, ve kterém cítím velkou dávku nahromaděné energie. Švédům se zkrátka povedlo nahrát velmi solidní desku, která si dle mého své posluchače a fanoušky najde, protože nepopírá nic z toho, s čím kapela zacházela v minulosti a navíc se zde dostavuje nezanedbatelná dávka dravosti i kytarového vyšívání – viz. třeba parádní instrumentálka „Meduseld“. Za mne spokojenost.

14.01.2015	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz