THE CULT - Hidden City

80%

Jestliže to v určitém období vypadalo s THE CULT velmi zle, dnes je situace mnohem optimističtější a v souvislosti s touhle britsko-americkou kapelou lze už pár let mluvit o jisté ustálenosti. V období mezi roky 1995 a 2006 nahráli pouze jednu řadovku (na jejich poměry tvrdou, metalovou, avšak po všech stránkách vyvedenou dělovku z roku 2001 „Beyond Good And Evil“), ale jinak prakticky neexistovali. Dnes už jejich alba znovu vycházejí se čtyřletou pravidelností, sice už trochu postrádají onen mystický esprit a neotřelost, které byly vtěsnány do řadovek z let osmdesátých i devadesátých, ale pořád se jedná o kvalitní práci. Ani novinka není žádným provarem, vždyť ten kdo by čekal od dua Ian Astbury/ Billy Duffy nedodělek, zároveň by poodhalil, jak málo o této kapele ví. V průběhu let došlo mezi oběma muzikanty k posunu a urovnání vztahů, protože zatímco v rovině skladatelské byly ony povahové rozdíly ke prospěchu, v té osobní nebylo vše zrovna v pořádku. Tohle je však minulostí. Přejděme tedy k novému albu...

Současnost už sice v nových skladbách nenabízí ono energetické jiskření vedoucí kdysi k doslova geniálním momentům, ale korektnější jednání vede alespoň k dobře odvedené muzikantské práci, kterou znovu kočíroval Bob Rock, producent, se kterým je jméno této kapely spjaté snad ještě víc, než tomu je v případě kapely METALLICA. „Hidden City“ není albem na první poslech a jeho zdánlivě banální rockový ráz zpočátku nepřipouští možnost doufat ve zvýšený posluchačův tep, jenže strožejší forma skladeb jako „Dark Energy“ a „GOAT“ jde na ruku pouze netrpělivým nebo beznadějným jedincům, kteří jsou zvyklí každou kapelu odepisovat po pár posleších. Na desce se toho nachází zajímavého vcelku dost. Přes hrubší sound jde znovu o pravé THE CULT, kteří pomocí typicky naléhavého pěveckého projevu Iana Astburyho, cinkavého zvuku všudypřítomné kytary Billyho Duffyho a občasného vstupu piána, rozehrávají velkou jízdu hodnou jejich jména.

Kapela deset let působila prakticky nerozbitně, takže až vloni došlo na první personální obměnu. Za odešlého baskytaristu Chrise Wyse naskočil do studia Chris Chaney (JANE´S ADDICTION) a občas nějaký part nahrál i Bob Rock. U bicích sedí znovu znamenitý John Tempesta a nové skladby jsou díky jeho silovým úderům poháněny ve stylu nejlepších rockových tradic. Jestliže deska na první poslech nepůsobí zrovna hitovým dojmem a leckdo jí nazve tím banálnějším z repertoáru THE CULT, přesto jde o opravdovou jízdu. Pokud se snad někdy rozhodnete přejet Spojené státy americké od východu na západ, mám za to, že si nedovedu představit lepší hudební doprovod než THE CULT. I když nová deska nepřináší přidanou hodnotu či nové impulsy do jejich hudby, nabízí všechno to, pro co zůstává tahle kapela stále v pozornosti mnoha fanoušků poctivé kytarové hudby. „Hidden City“ vidím jako zajímavé spojení alba „Electric“, bezejmenného alba z roku 1994 a předchozí řadové desky „Choice Of Weapon“.

Dočkáme se zde několika tak trochu hitovek, respektive rockerských vypalovaček bez kudrlin, ale také několika magických momentů upřednostňujících atmosféru. Do první skupiny patří třeba skladba „Dance The Night“, která vlastní chytlavý refrén a celkově budí dojem nejprvoplánovější libůstky. To samé lze zřejmě říci i o úvodní „Dark Energy“ nebo také o skladbě „Avalanche Of Light“, které zde zastanou roli motorkářských dusáren. Jednou z nejlepších skladeb je zde tajemná „Hinterland“, která má hodně velké kouzlo vězící v jejím zastřeném kytarovém zvuku (tak trochu podobném QUEENS OF THE STONE AGE). Jak už je tradicí, nejvíc exceluje Billy Duffy. Jeho kytarový projev je nezaměnitelný. Druhou výraznou skupinou skladeb jsou pomalu se rozbalující atmosférické věci jako „In Blood“, „Birds Of Paradise“, „Deeply Ordered Chaos“ nebo již výše zmíněná „Hinterland“. Za mne tedy znovu naprosto dotažená nahrávka, která sice nedosahuje laťky nastavené genialitou zvanou „Love“, ale přesto si udržuje poctivost většiny dalších alb od nich.

Album zakoupeno v obchodě Music Records.

08.02.2016	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz