THE DEAD DAISIES - Revolución

80%

Všichni fanoušci klasického hardrocku vycházejícího z bluesových kořenů a rovněž všichni tradicionalisté a příznivci zaoceánské rockové scény zbystřete! THE DEAD DAISIES je totiž přesně kapela pro vás. Vlastně nejde o žádné nováčky nebo vyplašené zelenáče, ale o band, který je tvořen poměrně známými muzikanty světové rockové scény. Kapela se sice dala dohromady již před mnoha lety, ale postupem několika sezón se díky změnám v sestavě vyprofilovala v ucelený soubor s jasným směrem. Vznikli v Austrálii a za jejich zrodem stálo spojení kytaristy Davida Lowyho s kytaristou od INXS Jonem Stevensem. Druhý jmenovaný, i s několika muzikanty původní sestavy, však po čase odešel, a na jejich místa se k Lowymu postupně dostali samé americké veličiny. Tak zaprvé Richard Fortus, kytarista současných GUNS ´N ROSES, dále zde působí klávesák z totožné kapely Dizzy Reed, bubeník Brian Tichy (ex-WHITESNAKE) , baskytarista Marco Mendoza (ex-WHITESNAKE, BLUE MURDER, THIN LIZZY, BLACK STAR RIDERS a další) a v neposlední řadě také muzikant, pro kterého mám opravdu velkou slabost - John Corabi, vynikající zpěvák, který před dvaceti lety nahrál jediné a nutno říct že netypické a skvělé bezejmenné album MÖTLEY CRÜE. John Corabi (v mezidobí také kapela UNION, pod jejíž hlavičkou na přelomu milénia stvořil - spolu s ex-kytaristou KISS Brucem Kulickem - dvě skvělá alba) do THE DEAD DAISIES naskočil až před necelým rokem, tedy jako poslední, ale vlastně díky němu jsem na kapelu zacílil svou pozornost, protože čeho se tento znamenitý zpěvák s ryčným chraplákem účastní, to prostě nemůže dopadnout špatně. 

Momentálně THE DEAD DAISIES vychází po tříleté pauze a zmiňovaném zemětřesení sestavy už druhá řadovka „Revolución“, která ctí nepsaná pravidla zemité hardrockové hudby, nebo také americké větve blues rocku, tak jak byl od přelomu šedesátých a sedmdesátých let prezentován celou řadou, ať už jižanských, kalifornských, legendárních britských (LED ZEPPELIN, BAD COMPANY, WHITESNAKE apod.) nebo po Británii alespoň šilhajících hardrockových kapel.

Předem je třeba říct, že „Revolución“ je vyvážená, zvukově dotažená a co se skladeb týče, nikterak experimentální deska. Nahrávka zhotovená prvotřídními muzikanty, která ve všech směrech ctí tradice klasické rockové hudby. Z písní není poznat, v jakém roce album vzniklo, protože tento styl je už dost dlouho jaksi nadčasový a motá se stále kolem velmi podobných postupů a indicií s ním souvisejících. Osobně si myslím, že pro příznivce americké Hard ´N´Heavy (a klasického hardrocku obecně) bude album zajímavým zpestřením sbírek. Skladby rozepínají pole záběru od zemitých válů, dost často zdobených zvukovým závojem hammondů, až po jemnější kusy, které někdy berou z dřevního pojetí blues, jinde se kloní k boogie nebo nabídnou momenty lehce inspirované kořeny soulu, což je třeba patrné, když skladbou „Something I Said“ problesknou gospelové hlasy. 

Souhra kytarového tandemu Lowy/ Fortus je famózní a John Corabi i nadále neztrácí nic ze svého hlasu a je nutné dodat, že podobná hudba k němu pasuje, pro THE DEAD DAISIES je velkou výhrou a skladby posouvá správným směrem. Jenže kdo ze zmíněných vlastně ne? Ať si kapelu rozeberu po jednotlivcích, vždy je na místě opravdový mistr. VŽdyť Dizzy Reed byl přítomen u vzniku dvojalba GUNS N´ROSES „Use Your Illusion“ a Briana Tichyho si do svých WHITESNAKE vybral samotný David Coverdale. 

Songy jsou vrstevnaté, nástrojově proměnlivé a muzikantsky pečlivě vycizelované a celá řada z nich působí dojmem nosných vypalovaček, např. „Mexico“, „Critical“, „Devil Out Of Time“, „Empty Heart“ nebo „Evil“, případně ještě několik dalších zajímavých a barvitých songů, které s přirozenou rvavostí, tolik vlastní odkazu velikánů let sedmdesátých, drží energetický kvocient hardrockové nahrávky v nadprůměrném poli. Osobně si myslím, že podobná kapela má velkou šanci, se postupem času z letmého projektu členů mnohem zavedenějších souborů vypracovat v naprostou stálici hardrockové scény. Velmi dobrá práce. 

16.11.2015	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz