THE DRAIN, BURNING STEPS - Plzeň, Divadlo Pod Lampou, 30.dubna 2022

Chápu, že většina lidí, kterým táhne na padesát, má v sobotu večer asi trochu jiné starosti, než navštěvovat koncerty aktuálních kapel, na které nikdo nechodí. Beru to však jako úděl. Přislušnost k vlastnímu hudebnímu webu mě velí být v pohotovosti a to i v hodinách, které jiní tráví v nedbalkách. Informovat čtenáře je jasnou prioritou. :-) Přestože Plzeň není ani zdaleka tak bezpečným místem jako o dekádu zpět, vyrážím odhodlaně na kultovní místo, které jsem, díky celosvětovým událostem předchozích dvou sezón, naposledy navštívil v květnu roku 2019, kdy zde brněnská INSANIA koncertně propagovala nejen svou, už tehdy dva roky starou řadovku „Na počátku byl spam“, ale také Kacířův kancionál.

Nadupán loňskými poslechy skvělého čtvrtého alba budějovicko-pražských glam-rockers THE DRAIN, jsem byl poměrně zvědav na převedení jejich namakaného repertoáru na koncertní klubová pódia. I podle ukázek z tvorby jejich sparing partnerů - neo-punkových BURNING STEPS z Prahy - šlo vytušit, že budu mít o sobotním večeru co do činění s dvojicí vyhraných a zkušeně se prezentujících živých kapel, které mají o vyznění své tvorby jasno. Strohý, chladný a ztemnělý prostor Divadla Pod Lampou, připomínající mi čím dál víc halu protiatomového krytu, se tak přede mnou otevřel po dlouhých třech letech absence, abych zde zažil dva bytelné sety rockové hudby, ale rovněž abych se přesvědčil, že lidé na podobné akce nechodí, neboť se uvnitř za celý večer nevyskytlo více jak třicet osob, včetně muzikantů, zvukařů a lidí za barem. 

Rozhlížím se, upíjím z půllitru dvanáctky a v duchu si říkám: „Tohle je fakt post-world!“ V rohu místnosti se k sobě mačkají dvě nevzhledné punkové lesby a o kousek vedle stojí pro změnu dva týpci s kamennými výrazy v jejich nazelenalých tvářích, kteří celou dobu vypadali, že se zde pravděpodobně zapomněli ještě z dob koncertů kapel jako SHOGUN TOKUGAWA. Už začínám chápat noirovou stylizaci v literatuře cyber-punku a v duchu si začínám vyhodnocovat celou tuhle obsazenost interiéru. Aspoň nějaká zábava.

Kdybych sem přišel o den dřív, na vystoupení zkušené metalové dvojky DYING PASSION a SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, dost jistě bych se nějaké atmosféry dočkal, ale znáte můj hudební vkus a kompatibilitu se vším, co ze své podstaty vyvěrá ať už z dark/doomových nálad nebo z pohanského backgroundu. Možná mám smůlu v tom, že mě oslovují kapely, které nezapadají do většinového vkusu návštěvníků tuzemských klubů, možná jen hledám něco, co českému posluchači moc nelahodí, s tím se ale nic dělat nedá. Zkrátka další koncert téměř bez lidí a přitom jsem přesvědčen, že THE DRAIN měli v kategorii rock dostat před pár dny za svou poslední desku sošku Anděla.

Přejděme k vystoupením. Pražská čtveřice BURNING STEPS se profiluje jako velmi vyhraná a frišná neo-punková partička, jejíž skladby mají odpich, typicky afektované nápěvy, kvapíkové tempo a vše potřebné, co je možné vypozorovat z produkce nenáročné, avšak kvalitní koncertní jednotky. Vystoupení má čistý a ostrý zvuk, kapela se s ničím moc nepáře a tu a tam šperkuje neo-punkový základ o ingredience lehce související s reggae či rockabilly. Ideální koncertní štika na Mighty Sound, napadá mě okamžitě. Navíc mám pocit, že postupem doby se jejich tvorba rozpíná do trochu pestřejšího výrazu a nejde tak v žádném případě o typicky monotónní vzorek kalifornského veselého punku. Těch čtyřicet minut však bohatě stačí a já se již těším na hlavní kapelu.

Ať už to bylo nevalnou návštěvou, s tím související chladnou atmosférou, a nebo tím, že hejsci od THE DRAIN předešlý večer zřejmě prokalili v Českých Budějovicích po svém předešlém vystoupení, ze set-listu nakonec vypustili všeho všudy nějakých pět skladeb. Seznam jsem totiž v průběhu akce nenápadně skenoval z podlahy na kraji pódia a celého prostředního úseku se nedočkal. Možná jsem měl vznést stížnost, co říkáte? Těch zbývajících devět songů mě však bohatě přesvědčilo, že jde v případě THE DRAIN o silnou koncertní jednotku, která svůj pestrý retro sound, kde se pojí moderní rtuťovitá forma s tradicionalistickou 70´s glam-rockovou hravostí, a kytary jsou obohacené i o různé klávesové prvky, s přehledem přenáší do koncertní podoby a dokáže svým skladbám vdechnout autentičnost. 

Chápu, že před prázdným sálem se nehraje zrovna lehce a s chutí, ale i tak bych řekl, že jsem si leckterou skladbu rád poslechl a shledal stejně zajímavou jako z vinylu. THE DRAIN byli asi trochu statičtější, než jsem čekal, což přičítám spíše společenské únavě z předešlého večera. Zazněly všechny tři singly z aktuální řadovky „Old Big Bad, New Big Good“, jmenovitě „Too Old To Rock´N´Roll“, „Kill Love“ a „Oh David“, ale také několik dalších položek z novinky, či dva songy staršího data. Bylo znát, že kapela k akci přistupuje (i vlivem malé návštěvnosti) naprosto rutinním způsobem, čemuž se vlastně ani nedivím. Zatímco já naskočím na tramvaj a budu do dvaceti minut doma, je čeká ještě sbalení aparátu a minimálně hodinová cesta do Prahy. Taky bych se cítil všelijak. I tak si však myslím, že obě party odehrály dobrá vystoupení.

02.05.2022	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz