THE DWARVES - Dwarves Must Die

80%

Kalifornská punková legenda THE DWARVES je už pár let zpátky v dění. Od druhé poloviny osmdesátých let prosluli nejen svými nespoutanými a bláznivými koncerty, ale především ultra-krátkými alby, prostřednictvím kterých do světa vypouštěli svůj nakažlivě chytlavý a vesele odsejpající punk-rock. Jejich nahrávky mimo jiné vešly ve známost rovněž díky nejrůznějším sexistickým obalům a jiným hezkým obrázkům. V roce 2004 (tedy v době původního zveřejnění této recenze) oslavili své dvacáté výročí existence a rovněž přišli s jednou ze svých nejlepších nahrávek - Dwarves Must Die, díky které jsem se vlastně o této prapodivné tlupě individuí z undergroundového světa dozvěděl. Článek jsem tenkrát sepsal ještě pro web Metalopolis, a protože zde za krátko chystám pojednání o jejich nejaktuálnějším materiálu z minulého roku, rozhodl jsem se zde v trochu rozvinutější podobě zveřejnit i onen starší text z roku 2004. Navíc, pár hezkých obrázků si při neděli rád prohlédne každý, no ne? :-) 

Soubor, který po celou dobu existence vytrvale měnil svou členskou základnu, se vždy sdružoval okolo jedné kultovní postavičky nezávislé scény ze západního pobřeží USA. Ten dotyčný se pyšní přezdívkou Blag Dahlia. A zatímco si kapely jako BAD RELIGION, NOFX, THE OFFSPRING a mnozí další od devadesátých let zakládali na pořádný komerční úspěch, THE DWARVES cílili spíše na sledovače malých nezávislých vydavatelství a undergroundu obecně, a přitom jejich potenciál chytlavosti skladeb není o nic menší než u věhlasnějších jmen tamní scény. Zde recenzovaná sbírka ukazuje kapelu v (na poměry punk-rocku) odvážném, velkolepě pojatém a co do zvuku širokém výrazovém spektru. 

První věc, které jsem si už tehdy na nahrávce všiml, byl její velmi kvalitní, moderní a příjemně natlakovaný zvuk. Díky čemuž jejich produkce působila až filmově, zkrátka rozhodně ne tak, jak by jste čekali od punkerů, protože o těch se jak známo vždy tvrdilo, že vylézají odkudsi z kanálů a hrát na své nástroje neumí, natož aby se zajímali ve studiu o nějaká tlačítka. Druhou věcí, co je mi na THE DWARVES sympatická, je schopnost napsat skladby s trochu odlišnou stylovou příslušností. Nápaditost je to pravé slovo, co zde reprezentuje právě tahle partička. THE DWARVES se nevyhýbají jisté hymničnosti, plážovému optimismu, ale ani výše zmíněné cinematické velkoleposti. Pozitivní je, že to celé dokážou zabalit do jednolitého punkového vyznění, díky čemuž má nahrávka spád, rychlost a dravost, a ještě vysílá do světa signály ohledně vlastní zvukové štědrosti. Zkrátka jde o svižný crossover, jak se na volnomyšlenkáře patří. 

Album startuje svižnou a jakoby z živého koncertu sejmutou Bleed On, jejíž refrén navozuje pozitivní atmosféru barevných šedesátých let a všech těch surfařských spolků okupujícím pláže jižní Kalifornie. Následuje mohutný crossover Fefu s hysterickými výkřiky a metalově drtivými riffy. Trojka Salt Lake City trochu brousí do teritoria legendárních RAMONES, nářez Dominator patří zde k nejpovedenějším punkovým položkám, stejně tak, jako do skonání svůj text opakující houpačka Demented. Nabušený hip-hop se skoro nu-metalovým nápěvem v refrénu, jehož autorem není nikdo jiný než Pan provařený alias Dexter Holland z THE OFFSPRING, má jméno Massacre. Jde zřejmě o nejméně typickou položku kolekce, která by dle mého v devadesátých letech obstála na kanále MTV. Naproti tomu je zde i svižný, futuristicky nazvučený punk-rock, který reprezentují skladby jako Downey Junior, Go! nebo Another Classic. V Christ On a Mic, jež je cítit po jehovistech, přichází chvíle pro nejrůznější samply a elektro podkresy. No a titulní skladba Dwarves Must Die, kde liliputáni zvažují svou další existenci, album nekompromisně zakončí. 

Já dnes už vím, že necelý rok po vydání této desky se THE DWARVES rozpadli, aby se opětovně dali dohromady po více než šesti letech nicnedělání až v roce 2011. Dnes jsou však už znovu v plné zbroji a loňskou řadovku nesoucí název Take Back The Night si zde velmi brzy připomeneme. Pokud bych měl ještě něco dodat k albu Dwarves Must Die, tak snad jen to, že má velkou schopnost získat si posluchačovu pozornost a to zejména díky nosným a chytlavým refrénům a bohatému ozvučení. Je na něm jen velmi málo míst, kde by hrozilo polevení koncentrace nebo dokonce nuda. Velmi elektrizující a zábavný punk, kde výpadek proudu nehrozí. 

17.02.2019	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz