THE GATHERING - Beautiful Distortion

80%

Po delší době se hlásí o slovo asi nejvýznamnější holandští náladotvůrci, jejichž kořeny tkví v metalu. Uplynula dekáda, vystřídalo se pár trendů a oni si jedou pořád to samé. Krásné atmosférické miniatury i cituplné plochy staví proti primitivismu a celé škále patologií permanentně otravujících svět. Vrství kytary s klávesy, střídají rytmy a s pomocí sexy vokální linky zvou na svůj typický trip. Pozvání přijímám i tentokrát, protože krom decentních experimentů z oboru electra a dalších sází také na spoustu krásných melodií. Libé tóny v jejich provedení navíc vykazují mimořádnou trvanlivost. Stále je rozkrývám a s požitkem při tom odhrnuji předivo sofistikovaného aranžmá. Jeden famózní hlas tak zůstává už jen milou vzpomínkou na éru, která dávno skončila, pro ně i pro mě. Každopádně díky rozchodu a nekompromisnímu naplňování umělecké vize dostáváme od Anneke van Giersbergen hodně silná alba; no a teď zase jednu perlu i od THE GATHERING.

Silje Wergeland možná nemá takové charisma, ale od počátku dává kapele přesně to, co potřebuje. Nestrhává tolik pozornosti, dodává klid a stabilitu. Znovu a znovu tudíž může vzniknout něco opravdově pospolitého, co se pak odráží jak v detailně propracované kompozici, tak i v instrumentaci a co tolik láká k opakovaným poslechům. Maximální důraz, který klade každý ze zúčastněných na celek, se dá i nadále považovat za nejsilnější stránku Holanďanů, za něco dnes už spíše nevšedního. Samozřejmě, tahouni jsou jasní, nicméně angažování a práce Attieho Bauwa, produkujícího před x lety zlomovou, a hlavně nadčasovou nahrávku „How to Measure a Planet?“, dojem z kolektivního díla podtrhuje. Najednou všemu víc věříte a všemu se víc oddáváte. Cítíte hudbu lidí, kteří se nebojí svěřit se, něco společně prožít, popř. se někam posunout. Při poslechu novinky „Beautiful Distortion“ jsem tudíž vůbec neuvažoval v kategoriích typu zvuk či skladba. Rovnou jsem se naplno kochal. V naprostém souladu s názvem alba se zlehka noříte do krásy tonoucí v oparu nepatrných zkreslení.

Budu-li konkrétnější, krásu přináší zejména hlas Silje. Zbytek kapely její výkon zkresluje, avšak natolik citlivě a jemně až ho vlastně plasticky dokresluje. Krása, jako pozitivní prvek uvedený v názvu nového alba, dominuje výrazu hudebního pásma a nakonec vše překrývá. Přes veškeré post, alternative hrátky míří celek k pop/rockovému artovému standardu, který je pro kapelu typický. Z hlediska pocitového si není nač stěžovat. Přichází zaujetí, okouzlení, opojení, láska, ředěné snesitelnou dávkou melancholie a temnoty. Aktuální kolekce osmi písní díky své vyrovnanosti nádherně plyne. Od úvodní „In Colour“ až po šestou „Weightless“ lze poslech přerušit jen velmi problematicky. Mírné uvolnění nastává v závěru, který obstaraly kytarovky „Pulse of Life“ a „On Delay“, přesto radím nepodceňovat.:-)

Od přechodu z ambientně laděného intra v „In Colour“ do sfér THE GATHERING (37 sekunda první písně stojí za to) po hodně temný obrat ve výše zmíněné „Weigthless“ přichází jeden muzikálně-emoční „nával“ za druhým. Můžete jen poslouchat, nebo za doprovodu exkluzivního soundtracku pomalu proplouvat zajímavými asociacemi či intimními vzpomínkami. Pád do deprese ovšem nehrozí, THE GATHERING vás nakonec vždy zachytí a zvolají: „Nedělej to, nemusíš!“:-) Pakliže jsem výše zmínil hudební pásmo, neznamená to, že by jednotlivé písně samy o sobě neobstály, naopak, zážitek přináší každá z nich. Nicméně ten nejsilnější se dostavuje až v rámci jejich synergie.

Nálady se mění po celou hrací dobu. Sledujete tok všedního dne, vztahu, života atd., vyberte si. Počítejte však s tím, že hudba se vás dotýkat bude. Nenuceně mobilizující „In Colour“ přechází v posmutnělé přemítání s „When We Fall“, na kterou navazuje euforická jízda „Grounded“, připomínající svou melodickou stránkou, a zejména pak refrénem letitou albovou klasiku „Nightime Birds“. Vrchol? Kdepak, najednou udeří mohutný shoegaze/doom riff a přichází temná hymna „We Rise“. Další skvělá položka mnoha poloh a odstínů, která vás dokáže přesvědčit o tom, že naši Holanďané jsou stále silní a výjimeční. S „Black Is Magnified“ se dostavuje euforie, ostatně právě tak má tato píseň také působit. Silný popový motiv promítnutý na sofistikované doom rockové pozadí. Ve spojení s opěvovanou „Weightless“ už lze hovořit o puncu osvědčujícím přirozenou progresivitu celku. Album zde graduje přesně v čase 2.44. Jo, představte si v těch Siljiných výškách navazujících na daný okamžik fistulku maestra NECROCOCKA, zajímavé.:-)

THE GATHERING přichází i v roce 2022 s nahrávkou, která potvrzuje jejich jedinečný status. V digitální stopě zhmotnili kus umění, jehož vnímání činí život zas o něco příjemnější, objevnější, lepší, snesitelnější, šťastnější, zajímavější, bohatší, účastnější… Zdá se vám doba vymknutá z kloubů? Dotyční se ji svou hudbou nesnaží bolestivě nahodit zpět, radši odvádí vaše vnímání na chvíli jinam. Do světů, kde je dobře.

23.05.2022	Diskuse (3)	Pekárek hackl@volny.cz