THE GROGANS - Praha, Café v lese, 18.září 2024
Festivaly jsou mrtvé, ať žijí klubové koncerty! Pro nás (nebo možná
jen pro mě…), kteří už festivaly nenavštěvujeme, končí období půstu a
začíná podzimní klubová sezona. A letos to vypadá na slušně nabušenou
jízdu. Jako otvírák jsem zvolil návštěvníky z velké dálky, kteří na 100%
potvrdili moje hudební preference. Jak jsem už několikrát na sebe
prozradil, mám slabost pro australskou hudební scénu. Je pestrá, je
zajímavá, má specifickou auru a vyzařuje z ní upřímná autenticita a
radost z muziky. THE GROGANS jsem objevil až letos, a ve své naivitě
jsem se těšil, že zažiju jejich první koncert v Praze, možná vůbec
jejich první evropské turné. Asi takhle. Hláška, že jsou rádi zpět v
Praze, znamenala výsledné skóre „ješitnost 0 vs kapela 1“. Hlavně že se
nikomu nic nestalo, že.
THE GROGANS jsou škatulkovaní na pomezí
garage a surf rocku. Garage je asi jasná, ale co ten surf rock? Jak
evidentně název evokuje, má to souvislost se surfingem. Ale nepoužívají
surfová prkna jako nástroje, ani jako rekvizity v rámci koncertů. Styl
jako takový vznikl v padesátých a šedesátých letech v Kalifornii,
kombinoval prvky surfařské muziky a rock´n´rollu a byl ovlivněn i
hudebními prvky mexických imigrantů. Nejznámějším představitelem budou
zřejmě THE BEACH BOYS. Je asi pochopitelné, že se tento styl uchytil i v
Austrálii, méně pochopitelné už to bude třeba v Anglii nebo dokonce v
různých zemích bez moře. Třeba v našich domácích podmínkách má k němu
zvukově blízko starší tvorba WILD TIDES. V průběhu let se samozřejmě i
tento styl vyvíjel a zvukově obohacoval a kombinoval s jinými vlivy. Což
je jen pozitivní, protože ta jeho old school forma, kterou i v dnešní
době ctí nejedna kapela, mě upřímně až tak moc nebere, ale když to
zrychlíme troškou punku, zašpiníme garáží a přitvrdíme indie rockem,
výsledek může být zajímavý.
Role předskokana byla delegovaná
dívčí kapele BETTY TAYLOR. Evidentně velmi mladá čtyřka, hrající
pohodový indie pop/ soft rock, samozřejmě z Austrálie, se trefila
náladou do začínajícího babího léta. Sice vypadaly jako školní kapela
letošních maturantek, ale chybějící hudební vyzrálost nahrazovali
bezprostředností a otevřeností. Ten australský akcent v průpovídkách
mezi songy byl prostě boží. Začali zlehka, ale postupně se v rámci své
zhruba půl hodinky propracovaly i k zajímavějším, rychlejším a
komplexnějším kompozicím. Měli slušný zvuk, zpěvačka příjemný a výrazný
hlas, jedině snad bicí trochu sráželi výsledný dojem. Bubeníčka ctila
možná až otrocky styl AC/DC – „držet rytmus“, s minimem přechodů, bez
větší pestrostí beatů a nenápaditým stylem hraní. Každopádně děvčata
jsou na začátku své cesty, evidentně ještě nejsou vyhraná, ale
skladatelsky tam zajímavé melodické nápady rozhodně probleskovaly. Klub
byl už teď zhruba ze dvou třetin zaplněný a i díky své komunikativnosti
si dokázaly publikum získat velice rychle.
Po celkem rychlé rekonstrukci pódii už nastoupili THE GROGANS. Trio, s image australských rednecků, které by zapadlo jako barová kapela i do oblíbené hospody Krokodýla Dundee. Pánové se do svého setu pustili s plnou vervou hned od začátku a bylo vidět, že si to užívají a baví je to. Opět předvedli dokonalou komunikaci s publikem, vytvořili skvělou a pohodovou atmosféru a hlavně na nás vybalili pořádný rokec. Z kapely byla cítit vysoká profesionalita a sehranost. Lehce mě překvapila absence basáka, takže se jelo na dvě kytary a bicí, ale bohatost a hutnost zvuku to vůbec nepoznačilo. Naopak, ten byl skvělý. Mám rád Café v lese, obvykle je tam slušný zvuk, ale teď byl skutečně nadstandardní. Další pozitivní překvapení – zpěv. Většinu písní odzpívali oba kytaristé společně, a často jim, i mimo refrénu, sekundoval i bubeník. Znám zatím jen jejich poslední dvě alba (ze čtyř celkově), kde „Which Way Is Out“ z roku 2022 je bližší zvukově old school surf rocku, zatímco následující „Find Me Out“ z roku 2023 je výrazně tvrdší a rockovější. Set byl dramaturgicky sestaven velice chytře a moje paranoické obavy z živého provedení surf rockových songů byly plané.
Začali novějšími kousky a pěkně zostra.
Docela tvrdý garage rock zvukově blízký BLACK REBEL MOTORCYCLE CLUB
dostal teď už slušně zaplněný klub rychle do provozní teploty. Pak se
vrátili právě ke starším, měkčím kouskům, ale živé provedení bylo
samozřejmě výrazně drsnější a špinavější než studiové nahrávky, takže je
odlišovala spíše hopsavá a popovější melodika ve stylu šedesátých let.
Ke kořenům stylu odkazoval i cover THE KINKS „You Really Got Me“, který s
lehkostí zapadl mezi originální tvorbu. Někde uprostřed setu zařadili
tři pomalejší songy (slaďáky to ale rozhodně nebyly) a pak přišlo to
pravé rodeo. Tvrdé, některé rychlé, některé naopak spíše valivé, ale
výrazně melodické skladby v rychlém sledu nedali fanouškům na výběr.
Vepředu skákat, vzadu skákat. Tady mi pro změnu lehce připomínali další
skvělou kapelu od protinožců VIOLENT SOHO. Drive byl neskutečný. Dokonce
i já, velice konzervativní dědek ve středních letech, obvykle jen
stojící nedaleko zvukaře a lehce pokyvující hlavou, jsem ztratil nad
sebou kontrolu a různě se klátil a kýval hlavou. Ti „Aussies“ jsou
prostě jiní, umí to. Ta bezprostřednost, skromnost a pohoda z nich srší
naplno. Jak bylo na začátku koncertu ve sklepě (tady asi skutečně nejde
použít výraz sál) trochu chladno a musel jsem si zapnout mikinu, ke
konci ze mě teklo jak v sauně. Já byl maximálně spokojený.
Merch byl taky, LP/CD/MC i nějaká trika.
| 21.09.2024 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
