THE HIVES - The Death Of Randy Fitzsimmons

70%

Pětice švédských punk-rockových vtipálků v černobílých fracích je po jedenáctileté pauze zpět. Donedávna takřka odepisovaní, předčasně odsunutí mezi kapely za zenitem, se dnes snaží prostřednictvím nových aktivit znovu nakopnout svou rock´n´rollovou dráhu. Na půlhodinové novince zní velmi vitálně a životaschopně, a tak znovu budí pouze sympatie. THE HIVES však i mimo album potvrzují, že zůstávají věrní své pověsti silné koncertní jednotky, se kterou je velká zábava a jejíž koncerty je nutné vidět. I současné skladby v sobě mají onen typický punk-rockový drive, rozvernost šedesátkového rockabilly a garážovou nekoordinovanost, díky níž v první desetiletce nového milénia prosluli coby čelní představitelé kytarového retra. Ani se mi při poslechu novinky „The Death Of Randy Fitzsimmons“ nechce věřit, že od jejich poslední nahrávky „Lex Hives“ z roku 2012 uběhla taková doba, natolik současné songy souvisí se vším, co kapela představovala v minulosti.

Nečekejte prakticky vůbec žádný úkrok stranou ani vývoj. Již dávno ve středních letech se nacházející věčný kluk Howlin´ Peĺle Almqvist křepčí okolo mikrofonu totiž možná ještě ujetějším způsobem než tomu bylo u něho za mlada, jeho bratr Niklas Almqvist, v rámci THE HIVES však dlouhodobě využívající pseudonymu Nicholaus Arson, zas pročesává prostor důraznými riffy a spolu s druhým kytaristou Vigilante Caelstromem představují generátor energie a svěžích nápadů. Od bicích vše jistí týpek s citem pro rock n´rollový feel Chris Dangerous, aby u baskytary nyní poprvé stanul The Johan And Only, muzikant dříve spjatý s jinou punkovou formací skandinávské scény, konkrétně s RANDY.

Na vlně bodrosti a hektické nálady se nese úvodní song a pilotní singl alba „Bogus Operandi“, což je taková černohumorná libůstka v řízném punk-rockovém duchu, které nechybí ryzí náboj a dobré melodie. Přestože kapela v určitých chvílích, v rámci pozdějších skladeb, oproti tomuto songu ubere z tempa a bude více tíhnout k bluesovému prostředí, lze říci, že si deska vesměs drží obdobně spěšný ráz a rozdýchanost. Ostatně, právě první song nasazuje laťku vysoko a v době vypuštění coby singl platil za velký příslib do budoucna. V žádném případě netvrdím, že novinka patří mezi lepší alba diskografie THE HIVES, spíše to slyším naopak, nicméně se jí daří přinášet přesně tu náladu, jakou od nich jejich fans vždy žádali a díky které se kapela stala tolik specifickou. Zažil jsem je naživo dvakrát a v obou případech byli naprosto skvělí, takže doporučuji všem.

Chytlavá a vtipně rozjetá „Bogus Operandi“ zkrátka vládne a i když se mnohdy kapela vytasí s další povedenou vypalovačkou, tak jako v případě jednu minutu přesahujícího a sakra vtipného nářezu od vyfintěných voříšků (napadl mne předobraz týkající se psí kapely z televizní epizody někdejšího animovaného večerníčku Jen počkej zajíci, pozn.starší a pokročilí se snad zorientují) „Trapdoor Solution“, sloganového glam-rocku „Rigor Mortis Radio“ podpořeného davovým  vytleskáváním, či zpěvné „Smoke And Mirrors“, vesměs se jí nedaří překročit vlastní stín. V závěru desky se trochu zpomalí a údržbové chvilky se nesou na vlně coolového elekro-billy „What  Did I Ever Do To You?“ , které THE HIVES vlastně také docela sluší. Zcela typická a pohodová deska od těchto skandinávských nezmarů jim rozhodně ostudu nedělá. Vzhledem k tomu, že jsem recenzí na předchozí album (léto 2012) uzavřel své působení na webu Metalopolis, má pro mne nakopnutí nových studiových aktivit této švédské kapely osobní význam. Snad tu ještě pár let pobudou. Zbývá tedy zodpovědět otázku, kdo je vlastně tím Randym Fitzsimmonsem, jehož smrt je vetknutá do názvu nosiče? Vězte, že jde o imaginárního a údajně velmi agilního manažera kapely, na kterého THE HIVES do úmoru celou tu dobu makali. Slušná pointa a taky hodně slušná deska. 

06.09.2023	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz