THE LUKA STATE - More Than This

70%

Ostrovní scéna chrlí každoročně stovky kapel nejrůznějších žánrů. A každý rok se i v kategorii alternativního/indie rocku urodí hezkých pár nových kapel. A není to rozhodně jednoduché, jeden by mohl říct, že už vše bylo vymyšleno, napsáno, nahráno, vydáno i zkonzumováno. A přesto se dají objevit zajímavé věci. Třeba takové THE LUKA STATE. Jejich prvotina „Fall In, Fall Out“ z roku 2021 naznačila, že v kapele dříme určitý potenciál, a ten pak loňská druhotina „More Than This“ naplno potvrdila.

Kapela původem z Winsfordu (což je severozápad Anglie, zhruba mezi Liverpoolem a Manchesterem) vzniká už v roce 2013 a od začátku staví na relativně tradičním přístupu – energický alternativní rock ve spojení s výraznou melodikou. Dvě kytary, basa, bicí. Nic lepšího stejně nejde vymyslet. Kapelu zakládají ještě jako teenageři a hezkých pár let vydávají v podstatě jen singly, případně EP-čka, a samozřejmě intenzivně koncertují. A když se konečně dopracují k prvnímu plnohodnotnému albu, mají v rukávu eso. O mix se postaral Alan Moulder, známý to producent třeba U2 nebo ARCTIC MONKEYS.

Na druhém albu „More Than This“ je zároveň vidět progres proti debutu. Melodie jsou pořád svěží, ale už komplexnější a propracovanější. Zvuk je tvrdší, vícebarevný. Kytary mají lehce glamový nádech, zpěv je téměř celý čas jakoby zastřený, zřejmě je to dělané přes nějaký studiový efekt. Výsledkem je zajímavá atmosféra celé nahrávky. Má takový zvláštní pocit naléhavosti a napětí s lehkým nádechem tajemnosti. Ještě jedna poznámka ke zvuku – zatímco první album mělo jasný britský zvuk, tady se, nevím jestli schválně nebo je to jen náhoda, přiblížili více k americkému zvuku. Zároveň se povedlo udělat zvuk krásně lavírující na hraně mezi alternativou a mainstreamem, jako třeba v „Stick Around“ nebo „Matter of Fact“. Můj favorit je pak agresivní vypalovačka „Tightrope“ se skvělým textem o balancování mezi touhami a vášněmi v životě. A hodně špinavé kytary tomu dodávají ještě větší grády. Další rychlá věc, „Metamorphosis“ na to jde z jiného úhlu – čisté kytary ve sloce v sekaném riffu a naopak pomalejší velkolepý refrén. A že kapela umí taky měkčí věci, dokazuje lehce nasládlá „Change“ i s parádním falzetem v refrénu. Délka písniček i celého alba je v rozumném rozsahu, což je další velké plus. Skvělý je i samotný obal – jednoduchá, ale silná fotka. Trochu mi ta kompozice, nebo to, co z ní vyzařuje, připomíná cover první desky PLACEBO. Po pozitivně laděném prvním albu je toto druhé vážnější a temnější, ale minimálně stejně dobré, spíš dokonce ještě o fous lepší. Poctivá rocková kapela, která si svojí pozici tvrdě odpracovala, na nic si nehraje a zůstává velice autentická a svébytná.

16.04.2024	Diskuse (1)	Tomáš