THE MURDER CAPITAL - Blindness
Třetí album irských postpunkových THE MURDER CAPITAL je zřejmě zatím jejich nejpestřejší, nejvyrovnanější a nejzajímavější dílo. Proti prvním dvěma kolekcím je slyšet výrazný posun, jak zvukový, tak dramaturgický. Zároveň se pořád drží pevně v alternativních vodách a odmítají lákadla mainstreamové (rockové) scény.
Kapela původem z Dublinu funguje od roku 2018 a společně se souputníky FONTAINS D.C. reprezentuje tehdejší vlnu postpunkové muziky. Zatímco druzí zmiňovaný mi vždy přišli melodičtější s přesahem do indie rocku, THE MURDER CAPITAL byli na svém debutu „When I Have Fears“ z roku 2019 více oldschoolový. Temné skladby, typicky postpunkový zvuk začátku osmdesátých let, komplikovanější melodické struktury. Každopádně to byl slušný debut nadějné kapely, které věřil třeba i slavný Flood, který jim album produkoval. Z pětice se zároveň stali i miláčci kritiků a byli považování za velké naděje indie scény. Dvojka „Gigi´s Recovery“ z roku 2023, ač znova sbírala velice pochvalné recenze, mě úplně nesedla. Totiž co nabrala na pestrosti, to ztratila na melodičnosti. Celé to působilo jako takové nemastné, neslané, hraní si na umění, ale pořádný song, zapamatovatelný, výrazný, aby člověk hledal lupou. Sama kapela dnes hodnotí druhý album jako „overwritten“ (jednoduše řečeno „překombinované“). Tak dlouho nad ním seděli, vymýšleli, upravovali, předělávali, až se cestou ztratili. I proto to na aktuálním albu pojali úplně z jiné strany. Ve finále to vlastně ani jinak nešlo, protože členové kapely jsou roztroušení po Evropě. Tři na různých místech v Irsku, další v Londýně a poslední v Berlíně. Takže se na dva týdny sešli na „soustředění“ v Dublinu s tím, že v podstatě musí napsat nové album. A hned nato se letělo natáčet do Los Angeles s producentem Johnem Congletonem.
Výborný otvírák „Moonshot“ nám dává ochutnat všechny ingredience, které pak uslyšíme i dál. Zní to jako postpunk zkřížený indie rockem, posypaný noiseovými zvuky rozplizlými všude na pozadí a ještě navíc křečovitě zkroucen psychedelickým záchvatem ve stylu THE JESUS AND MARY CHAINS. Song má velice přímočarou melodiku s jasným drivem a vysokou intenzitou. Prý byl nahráván v rámci posledních dvou hodin ve studiu, a skutečně z něj je cítit kvapík, časový tlak, snahu co nejrychleji to ještě dokončit. Ale vůbec nezní uspěchaně, spíše bezprostředně. Kapela se evidentně bavila při vytváření různých podivných zvuků, kterých je album plné. Vytvářejí zajímavý hlukový smog, rozbíjejí kytarové plochy, kompenzují přímočarou popovou strukturu a udržují tím songy v alternativní rovině. Klávesy, mellotron, sampler nebo různé elektronické krabičky v rukou členů kapely otevírají dveře do dimenze plné experimentování.
Temná „Words Lost Meanings“ se nese v duchu tvorby Neila Younga v jeho grungeovém období devadesátých let, zde doplněném o příjemný refrén, který skladbu přece jen trochu prosvětlil. Až do britpopových vod, i když přece jen patřičně špinavých a kalných, nás překvapivě zavede „A Distant Life“. Pročistit zvuk, vyhodit podivné zvuky a na prvních albech SUPERGRASS by ostudu neudělala. Zajímavou, na kontrastech vystavěnou, náladovkou je „Born Into The Fight“. Atmosférická, až téměř ambientní sloka se najednou přepne do nervózního, syrově noiseového refrénu. Mimořádně krásný je návrat do poklidnějších vod zprostředkovaný klávesovým segmentem. Delší rozjezd potřebuje balada „Love Of Country“ dlouho se držící jen vintage kytarového zvuku. Po připojení basy a bicích ale postupně song začne nabírat na síle a když si kytary v závěru začnou hrát s dalšími motivy, najednou je z toho úplně jiný svět.
Energická, tajemně laděná „The Fall“ stojí na intenzivním zpěvu, masivní base a drásavých kytarách. Výborný riff, připomínající mi třeba tvorbu českých kapel ze stáje Silver Rocket, zdobí „Death Of A Giant“. Jinak je song celkem přímočarý, možná by tam byl ještě potenciál ho více propracovat. Jakoby tam chyběl nějaký významný zlom, mezihra, cokoliv. Nenápadně začínající „That Feeling“ se postupně rozjede do špinavě syrového pop songu s výbornou melodickou kytarou a temnou basou vykukující z pozadí. U některých písní může mít posluchač neodbytný pocit, že byly šité horkou jehlou, a i když je základ dobrý, něco jim chybí. Jestli to bylo nedostatkem času, nebo to kapela skutečně chtěla udělat co nejjednodušší, to nevím. Prvky popové melodiky, tak jasně identifikovatelné zejména ve zpěvu, jsou za každou cenu ukrývány za nánosy špinavých zvukových koláží. Jakoby se za ně muzikanti až styděli.
Zatímco výše zmiňovaný souputníci FONTAINS D.C. postupně „měknou“ a zvukově i melodicky míří víc a víc do mainstreamového indie rocku, THE MURDER CAPITAL zůstávají věrni alternativnějším pozicím. Oldschool postpunk už ale taky nechávají za sebou a spíše ho v jejich aktuální tvorbě podvědomě tušíme, než reálně slyšíme. Stále mám ale pocit, že kapela ještě pořád hledá svou pravou tvář i zvuk.
| 07.03.2025 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
