THE MUTE GODS - Atheists And Believers

80%

Bicman Marco Minnemann byl pro mne hlavním důvodem k nakouknutí do hudební kuchyně trojice muzikantů THE MUTE GODS. Minnemannův talent, známý především ze spolupráce s korunním princem prog-rockového žánru Stevenem Wilsonem, pro mě vždy byl dostatečným lákadlem k tomu, abych se zabýval i jeho činností v jiných hudebních projektech. Marcovým dovednostem sice budu jen těžko něco vytýkat, na druhou stranu nemohu tvrdit, že jsem propadl všem podnikům, pod kterými je podepsán. Například u jazz-fushion instrumentalistů THE ARISTOCRATS dostává jeho hra mnohem více prostoru k vyniknutí než kdekoliv jinde, nicméně jako celek ve mě jejich hudba zkrátka nedokázala rozfoukat z jiskřičky zájmu větší plamínky nadšení.

Moje první reakce ze setkání s tvorbou THE MUTE GODS byly hodně rozpačité. Po vyslechnutí obou předchozích desek vydaných v letech 2016-2017, a to prvotiny „Do Nothing Till You Hear From Me“ a „Tardigrades Will Inherit The Earth“ jsem hned poznal, že jsem objevil kapelu, jež se vyznačuje velmi specifickým vyzněním, u kterého jsem si však nebyl jistý, zdali k němu budu schopen najít hlubší vztah. I přes svoji prvotní nejednoznačnost je právě ona tolik vzácná neotřelost vždy hlavním stimulem k dalším posluchačským průzkumům. Nemluvní Bozi mě nakonec oslovili, a to hluboce.

V hudbě THE MUTE GODS je přítomen jistý a těžko specifikovatelný progresivní element, který je však s přibývajícími poslechy odbouráván, takže skladby jsou postupně modulovány na přístupných rockových, kolikrát až pop-rockových vlnách. A právě nedávno vydané album „Atheists And Believers“ v některých pasážích dovádí tento skladatelský přistup téměř k dokonalosti. THE MUTE GODS využívají všechny instrumenty (včetně elektroniky) velmi střízlivě. Neočekávejte žádné velké hudební exhibice, zde je hlavní prioritou budování přitažlivě nervních atmosfér s ležérní dynamikou. Navíc zde pomáhá i častokrát pozoruhodné účelově protahované frázování zpěvu baskytaristy s albínským zevnějškem Nicka Beggse. „Atheists And Believers“ operuje s jakýmsi nadpozemským hudebním pnutím a zvláštním druhem „chill out“ psychedelie, jež je zčásti dotvářená rozličným samplingem, o který se starají všichni tři členové, tedy i kytarista a klávesista Roger King. Deska samozřejmě nabízí zajímavé instrumentální okamžiky, stejně tak umí potěšit jako příjemná hudební kulisa. Skladbu „One Day“, ve které si zahostoval i sympaťák Alex Lifeson z dobrovolně umrtvených RUSH, si skutečně není vůbec těžké představit v kterémkoliv mainstreamovém rádiu, její refrén je doopravdy pěkně zpěvný. Sice není tím nejtypičtějším reprezentantem ostatních devíti soukmenovců, avšak o hudebním rozpoložení sedmapadesátiminutové kolekce může hodně napovědět.

Novinka nabízí vytříbené prog-rockové výrazivo, nejsou jí cizí hutnější kytarové momenty „Envy The Dead“, funk vibrace „Knuckleded“ s mile opruzujícím v refrénem, dojemné polohy domalované doprovodnou flétnou „Old Men“, ale i intimní písně „The House Where Love Once Lived“, skladba s jakýmsi radikálním robotickým feelingem „Iridium Heart“, pojednávající o nadřazenosti jedné z ras, či doslova elektrizující heavy záležitost „Twisted World Godless Universe“ s úderností barev vokálu a refrénu („free your soul, free your mind“). No a pak je tu naprosto dokonalá instrumentálka s příhodným názvem „Sonic Boom“, jež ve svém napětí přináší celou škálu hudebních emocí a interesantních přestřelek mezi klávesy a kytarami, včetně Beggsových CHAPMAN STICK, a kde navíc hostuje další z Wilsonových pulsátorů Craig Blundell a i on předvádí své bubenické mistrovství. V této souvislosti bych měl ještě zmínit, že Minnemann u této kapely občas nahrává i některé kytarové party. Pianový výdech „I Think Of You“ se dá při své šestiminutové délce a monotónní hudební náplni považovat až za zbytečný a je jediným místem, ke kterému bych měl kárnou připomínku, každopádně jistá fatálnost se mu upřít nedá, zvláště pak na poslední pozici rozpisky.

Troufám si tvrdit, že THE MUTE GODS, kteří svoji činnost započali v roce 2014, musejí být pro fanoušky prog-rockové hudby zajímavou studijní látkou a pro ty ostatní možná i vhodnou vstupní bránou k rozšíření obzorů o složitěji komponovanou hudbu, která však nutně nemusí znamenat náročný poslech. Nabízím paralelu s rozmanitostí tvorby RUSH nebo GENESIS. Nejen „Atheists And Believers“, ale i oba předchozí výše zmiňované opusy, jsou shodně pozoruhodná hudební díla a jejich existence pro mě znamená značné osvěžení posluchačského života.

18.04.2019	Diskuse (4)	Subeer jirikubis1975@gmail.com