THE NIGHT ETERNAL - Fatale

70%

Druhá řadovka německých THE NIGHT ETERNAL nazvaná „Fatale“ nijak neslevuje z postojů předeslaných na dva roky starém a u miniaturní značky Ván Records vydaném debutu „Moonlit Cross“ a představuje kapelu, příslušící k momentální vlně NWOTHM, stále v dobré pohodě. Essenský kvintet není v pravém slova smyslu čistě heavymetalovou kapelou, byť se u nich dá rozeznat náklonost k IRON MAIDEN prostřednictvím nezanedbatelného množství sól a kytarových vyšívánek, nicméně je to právě ona temná aura, která jejich výraz kloní více do oblastí okultna a gothic metalové kultury.

Takže tu na jedné straně máme spřízněnost s melodickým heavy metalem, jaký dnes reprezentují třeba švédské hvězdy GHOST nebo britští WYTCH HAZEL, na stranu druhou cítím o něco větší příbuznost Němců s goth-metalovými spolky jako jsou Američané UNTO OTHERS nebo Švédové TRIBULATION, či jejich již neexistující krajané IN SOLITUDE. Zkrátka a dobře, THE NIGHT ETERNAL jsou další nadějnou kapelou nové vlny pravého heavy metalu, která může nabídnout dobře poslouchatelné a energické skladby, kde je dostatek melodií a temně romantické aury.

Jasně. Je zde nesporné ovlivnění děním osmdesátých let, což je každému jasné už od poslechu prvních dvou rtuťovitých vypalovaček „In Tartarus“ a „Prince Of Darkness“, kdy vše hezky najede na vlnu heavymetalového retra s jistým prvkem gotické nadstavby. „We Praise Death“ je zjevně nejodhodlanější a nejexcentričtější skladbou alba a honosná „Run With The Wolves“ má podobu koňáckého cvalu a tak bez přehnaného patosu působí dojmem potencionální hitovky.

Ve skladbách je přítomen rovněž onen prvek mystiky, který definitivně odděluje výraz THE NIGHT ETERNAL od bombastických produkcí, na jaké byl fanoušek heavy metalu zvyklý ještě před deseti či dvaceti lety. Tahle kapela čerpá z toho prazákladního, co na metalové scéně vznikalo především v první polovině osmdesátých let, ať se předobrazy jmenovaly IRON MAIDEN, DIAMOND HEAD, SATAN či MERCYFUL FATE. Od sveřepě metalového vyznění však kapelu ochraňuje i pěvecý projev zpěváka Ricarda Bauma, jehož hlas daleko spíše připomíná post-punkové či gothic rockové halekaly (po vzoru Waynea Husseyho z THE MISSION) a civilně působící zpěváky, nemající vlastně nic společného s emotivně přepjatými ječáky. Něco podobného jako metalový ječák zde prakticky není k slyšení.

Důležité je, že dobrých skladeb je tu podstatná většina a album působí velmi uceleně a v pohodě odsýpá. Jediným neduhem se tak v jeho druhé polovině stává určitý úpadek do monotónnosti, jakkoliv je to zřejmě způsobeno tím, že nemám materiál ještě úplně zažitý. Každopádně songy jako „Stars Guide My Ways“ nebo závěrečná „Between The Worlds“ jsou oslavou temně vyznívající, dobře poslouchatelné a nekašírované metalové hudby.

08.01.2024	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz