THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA, METALITE - Praha, Futurum, 15.února 2025

Noční ulice anonymního velkoměsta. Bílá limuzína, osazenstvo v černých brýlích, neony, světla metropole a jejich odlesky na skle a vyleštěných plochách. Klip THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA (NFO) k písni „Transmissions“, kterou hrají i na tomhle turné. Blade Runner, ale v diskotékové verzi. Pocta konci sedmdesátek/osmdesátkám s upjatými džínami, košilí zastrkanou do kalhot, cingrlátky a vším tím barevným a lesklým, co prostě v jiných dekádách nefunguje. Girls (and Boys) Just Want to Have Fun, Hříšný tanec, Flashdance, Bony a klid, The Night Flight Orchestra…

Björn Strid a David Andersson, někdejší kreativní duo melodeathových SOILWORK, pojalo ideu NFO na americkém turné v roce 2007. Oba měli rádi AOR a chtěli vyzkoušet cosi v tom duchu, něco jiného a uvolněnějšího, než jim umožňovala jejich dosavadní melodeathová kazajka. Po 18ti letech má skupina na kontě sedm solidních alb, a to nejnovější vydané letos je vůbec prvním po Anderssonově smrti. Kapela čítající z těch známých jmen ještě basistu ARCH ENEMY Sharleeho D´Angela ale i po smrti jednoho ze dvou hlavních patronů jede dál a nepolevuje. Osmdesátky jsou v jejich pojetí stále silné a tenhle nedělní únorový večer to přijeli dokázat i do pražského Futura.

Tak tak se na jeho pódium vešli. I když se nejedná o opravdový orchestr, tak jde o osmilístek se dvěma kytarami, klávesami a dvěma doprovodnými zpěvačkami, které vedle Strida tvoří centrum vizuální pozornosti show. Společně s dvěma blikajícími palmami zkrátka hodně lidí pro tento menší potemnělý smíchovský prostor. Oč víc jich bylo na pódiu, o to méně bohužel v hledišti, což během večera komentoval i Strid – „Je to sice intimní, ale příště musíte říct všem kámošům a známým, aby přišli“. Snad mají jinde NFO větší účast, protože s takovou by se jim turné nezaplatilo. Futurum bylo pouze tak nějak poloplné, ale to naštěstí nijak neubralo kapele na profesionalitě a nadšení a těch pár stovek fanoušků se taky snažilo. Vypadalo to, že jde o opravdové fandy. Atmosféra byla prvotřídní, rocková ABBA na pódiu poskakovala a šlo o hodinu a tři čtvrtě přímočaré a uvolněné zábavy. Přesně jak to Strid a spol. mají v těch svých písničkách.

Minusem celého vystoupení bylo, že nezahráli ani jednu moji opravdu oblíbenou skladbu. To je celkem umění, když set obsahoval sedmnáct písní. 😊 Nedá se svítit, hodně jich hráli alespoň na minulém turné. Oblíbené hitovky ale byly a Smíchov velmi dobře reagoval na známé kusy jako „Divinyls“, „Gemini“, přídavkovou „White Jeans“ (hodně lidí skutečně dorazilo do Futura v bílých texaskách) nebo na tradičně finální „West Ruth Avenue“. Zaznělo i pět novinek a z nich největší ohlas sklidily taky singlovky – „Shooting Velvet“, „Paloma“ a „Way to Spend the Night“, z nichž ta první se už skoro přidala do skupiny mých oblíbenkyň a vypadá to na budoucí klasiku, která by se mohla udržet v repertoáru. Zaujala i „Cosmic Tide“, kde Strid ke konci poletuje ve výškách a ukazuje, jak silný je nejen showman, ale že je to i jeden z nejvšestrannějších rockových a metalových pěvců současnosti. Sám plešatec s vizáží barového vyhazovače přiznává, že právě NFO mu pomohla rozšířit hlasové výrazivo a stát se lepším zpěvákem. Škoda, že z klobouku desky „Give Us the Moon“ nevytáhli také titulní skladbu (podle mě nejsilnější kus alba) nebo vůbec poslední anderssonovku „Like the Beating of a Heart“. Plusem naopak bylo, že přehráli některé „deep cuts“ ze starších alb. Mauglího stojícího vedle mě nejvíc dojalo osmiminutové „Transatlantic Blues“ s hutným sabbathovským riffem uprostřed a musím i zpětně uznat, že to byla pecka.

NFO si od začátku kariéry udržuje uniformní laťku kvality, zvuku i stylu, a tak méně znalý návštěvník ani nerozezná, zda je ta která píseň z poslední desky nebo z prehistorické éry kapely. Každopádně i věci z novinky se v koncertním hávu osvědčily a dokazují, že si orchestra i po Anderssonově skonu udržuje dostatek síly a invence. Stejně jako v případě SOILWORK je samozřejmě otázkou, jestli a jak dlouho (a daleko) je dokáže samotný Strid táhnout skladatelsky. Alespoň v případě NFO to zatím vypadá, že to může fungovat.

Jo… NFO předskakovali METALITE, švédská pop/sympho-metalová parta ze Stockholmu. Ničím nevynikající plastiková záležitost ze stáje AFM, ale jejich třičtvrtěhodinka se dala v pohodě zkousnout. Publikum bylo nejdřív úplně mrtvé, ale nakonec se nechalo přesvědčit a celkem se rozehřálo. Úlohu supportu splnili, ale nic co by utkvělo v hlavě, v očích nebo kdekoliv jinde tam nebylo…