THE OFFSPRING - Supercharged

60%

2024. Odečtěte 30 let, znova se nadechněte, ano je to už tolik… a jsme v roce 1994. S albem „Smash“ THE OFFSPRING tehdy konečně prorazili a zařadili se do proudu pop/skate punkových kapel, které se chystaly na MTV sesadit vládnoucí grunge a oslovit novou generaci mladých teenagerů. Že to nejsou punkáči v pravém slova smyslu demonstrovala jednak jejich vizáž (delší vlasy), jednak muzika samotná, která v sobě nesla prvky alternativního rocku a možná i trochu metalu. Letos nám nadělili slušný „retro“ album, na kterém se snaží zmapovat celou svojí kariéru. Nebudu vám lhát, pokud jste je neměli v lásce doteď, tato deska rozhodně vaše srdce neobměkčí. Pro nás fanoušky přináší nálož old school písniček ve stylu jejich nejsilnějšího období z devadesátek, plus nějakou tu vatu, kterou plevelí i poslední alba.

Z původní čtyřčlenné sestavy nám v kapele zůstali už jen dva zakládající členové a dalo by se říci, že zároveň její duše i srdce. Zpěvák a kytarista Dexter Holland a sólový kytarista Kevin „Noodles“ Wasserman. Do dnešní pětičlenné konstelace je pak doplňují basák Todd Morse, kytarista/ klávesák Jonah Nimoy a zejména bubeník Brandon Pertzborn. S datem narození 1994 je sice benjamínkem kapely, ale jako bubenický nádeník už má za sebou spolupráci třeba s MARILYN MANSON, SUICIDAL TENDENCIES nebo BLACK FLAG. Je to velice bezprostřední, skromný a zejména nadaný chlapík. Jeho energická hra skutečně vlévá živou krev do tvorby kapely. Na nahrávání se ještě podílel i bývalý tour bubeník Josh Freese, který pak přestoupil do základní sestavy FOO FIGHTERS. Produkce se opět ujal Bob Rock, a jeho hard-rockový a metalový původ je zde cítit a slyšet asi nejvíc ze tří posledních alb, na kterých s kapelou spolupracoval. On už jen samotný cover alba něco lehce naznačuje. Vtipná (punkrocková) parafráze na legendární „Ride The Lightning“ od METALLICY skrývá za mě dva významy. Zaprvé energii. Ačkoliv je Dexter na prahu šedesátky, Noodles jí pak už úspěšně překročil, do důchodu se evidentně nechystají. Chtějí dělat to, co umí nejlíp – živelné, rychlé, nadupané punkrockové písně. Dexterův hlas z alba zní skutečně jako v devadesátkách. Jak moc je to díky zázračným studiovým mašinkám, mě tak nějak netrápí, zní to dobře a přirozeně, to mi stačí. Když se člověk podívá na YT na aktuální živáky, tak kapela skutečně šlape, srší energií a evidentně si vystoupení užívá. Asi nikoho nepřekvapí, že naživo už samozřejmě Dexter nedokáže na 100% utáhnout ty řvané stadionové refrény ve vysokých polohách, v tom mu ale vždy rádi pomůžou tisíce fanoušků pod pódiem. Druhý význam vidím v odkazu na zvuk konce osmdesátých let, který určoval i rannou podobu THE OFFSPRING. I když postupem doby se i jejich zvuk víc zakulatil a zmohutněl, pořád tam je cítit tu ostrost s menší prostorovostí tak typickou pro „měkčí“ část metalového spektra v tomto období.

Zhruba polovina písniček jen lehce přes 30 minut dlouhého díla by klidně mohla být na albech „Smash“ a „Ixnay On The Hombre“. Nekomplikované, rychlé, hymnické punkrockové songy s jasným tahem na branku. Tady se nedá šlápnout vedle. „Light It Up“, „The Fall Guy“ s typickým „ooo-hoo“ v pozadí nebo „Truth In Fiction“. Že tam není žádný progres? Není, a to je jen dobře! Bohužel snaha o „progres“, kterou na posledních albech lehce naznačovali, byla z mého pohledu krokem vedle. Při balancování na hraně mezi alternativou a přeslazeným popíkem několikrát uklouzli a šlápli do pořádně smrduté mainstreamové nechutnosti. Ať jen v klidu zůstanou u svého zvuku a melodických struktur, to umí skvěle. Dneska to naštěstí relativně ustáli, i když třeba takový otvírák „Looking Out For Nr.1“ je už taky jednou nohou nad propastí. Když už chtějí zkoušet nové věci, ať to teda udělají jako při „Make It All Right“, to je parádní powerpop. Retro nádech tomu dává mluvící ženský hlas parafrázující asi jejich největší hit „Pretty Fly“. Sám nevím co si mám myslet o „Come To Brazil“, znějící téměř jako vyměklý thrash metal, který je v závěrečné části doplněný o fotbalový chorál „oléoléolé“. Naopak skvělý riff nabídne „Hanging By A Tread“, která v druhé sloce opět najede na lehce metalovou rytmiku, ale tady to dává smysl a podpoří tím vážnější ladění songu. Skvělá je pak závěrečná „You Can´t Get There From Here“, melodicky blízká, a v jejich tvorbě zdaleka ne poprvé, BAD RELIGION. Tyhle punkrockovější polohy jim jdou taky moc dobře.

Po předchozí řadovce „Let The Bad Times Roll“, kterou považuji za nejslabší část jejich diskografie, je aktuální „Supercharged“  když ne zmrtvýchvstáním, tak minimálně návratem do slušné formy. Snad jim to vydrží co nejdéle. Kolekce není perfektní, ale převažují dobré až skvělé skladby. Jestli plánujete kapelu vidět naživo, tak za rok v říjnu 2025, máte možnost v Praze.

23.10.2024	Diskuse (2)	Tomáš