THE QUIREBOYS - White Trash Blues

50%

Je zvláštní, jak se tahle britská kapela, jejíž raná alba bývala vždy velkou vzácností a vycházela s dlouhými časovými prodlevami, v posledních pěti letech odhodlala pojmout kariéru stylem, co rok, to nové řadové album, i když v případě novinky jde o kolekci předělávek od muzikantů považovaných už před více než padesáti lety za lídry amerického dřevního blues rocku. Nabízí se tak srovnání s posledním albem THE ROLLING STONES, které bylo pojato podobným způsobem a platilo za poctu velmi starým 50´s látkám. Londýnští THE QUIREBOYS ve své době zastali role zjevení a zažívali období největší slávy na sklonku osmdesátých let a právě v té době, která podobné hudbě prakticky nebyla vůbec nakloněna, jim vyšel v roce 1989 (po překonání asi tříletého období, kdy se o kapele mluvilo jako o velké naději Ostrovního rocku, ale album stále nepřicházelo) znamenitý debut „A Bit Of What You Fancy“, který se stal odpovědí na zvuk THE ROLLING STONES z časů legendární desky „Exile On Main Street“. Přes nespornou poutavost jejich bluesem načichlého rocku jim však velmi záhy vítr z plachet přebrali v médiích mnohem vyzdvihovanější Američané THE BLACK CROWES a i když druhé album „Bitter Sweet And Twisted“ nebylo špatné, kapela byla v roce 1993 na přímé cestě k rozpadu. Dlouho se tak o THE QUIREBOYS mluvilo pouze v minulém čase, jako o naději, která nebyla nikdy zužitkována ve větší úspěch a právě jejich první dvě alba byla vždy hodně ceněna fajnšmekry vyznávající onen blues/street rockový model s prvky amerického kytarového folklóru. Po roce 2000 však došlo na reinkarnaci a THE QUIREBOYS od té doby brázdí britskými kluby, jakoby ten cikánský způsob života proklamovaný už odnepaměti v jejich písních potřebovali žít až do skonání věků. V dnešní uspěchané době nic podivuhodného, právě naopak. Fakt, že po padesátce muzikant pochopí co jej těší nejvíc, a tak se tomu věnuje na plný úvazek a doslova každý den, mě dává docela smysl.

Po odchodu baskytaristy Nigela Mogga v roce 2012 už zůstali v THE QUIREBOYS z období první desky pouze dva členové – zpěvák Spike vykazující se typickým hlasem plným štěrku, dle mnohých připomínajícím projev Roda Stewarta, a samozřejmě kytarista Guy Griffin. Nicméně právě od tohoto momentu se s nahrávkami THE QUIREBOYS roztrhl pytel a protože s nimi (na rozdíl od těch starých alb) žádnou posluchačskou zkušenost nemám, usoudil jsem, že bych mohl konečně ochutnat novinku „White Trash Blues“. Ta zachycuje předělávky dřevních bluesových klasik z padesátých a šedesátých let, není zde tak prostor pro halasnější hardrockový model rané etapy. A i když ke Spikeovi a Guy Griffinovi ostatní členové do sestavy naskakovali až právě v oněch novějších etapách, materiálu neschází potřebné zaujetí a srdíčko.

Přijde mi, jakoby si THE QUIREBOYS řekli: „Nějaká sláva, polní tráva“ a jali si zkrátka hrát to své typické, country a bluesem načichlé, unavené boogie, letos i bez potřeby skladatelské invence. Vždyť právě z předchozími řadovkami, které kapela v posledních letech chrlila jako housky na krám, to údajně dopadlo všelijak. THE QUIREBOYS se velmi pevně drží svého pojetí zvuku a stále hledí až někam k přelomu šedesátých a sedmdesátých let, což je jasné již od prvních tónů úvodní vypalovačky „Cross Eyed Cat“, kterou, stejně jako většinu ostatních songů, rozezní jiskrně natahované tóny slide kytar a povinná foukací harmonika, nástroje k hudbě THE QUIREBOYS patřící stejně jako barové honky tonk piáno a decentní hammondy. Rázem si tak člověk přijde jako v nějakém Saloonu z období dobývání Divokého západu. Všechny skladby se vyloženě převalují v onom vyprahlém pouštním těstíčku a navozují pocit líných a velmi parných dní, kdy odhánění much se zdá být ve stínu zapomenuté benzínové stanice na americkém Jihu tou nejzáživnější činností. Pokud tak podobné hudební výrazivo máte rádi, vězte, že se v průběhu alba kapela nehne ze své bluesové stoličky ani o krok, pokud právě tohle nemusíte, můžete se vydat jinam a to okamžitě se skončením některé z prvních skladeb.

20.09.2017	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz