THE ROLLING STONES - Tattoo You

90%

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už se v souvislosti s THE ROLLING STONES pomalu přestávalo užívat slov informujících čtenáře o zadýchané a vyprahlé rockové kapele. Vzhledem k jejich neopadávající popularitě, se daleko více využívalo sloganu - největší rock´n´rollová legenda. Po smrti takových osobností jako John Bonham, Keith Moon nebo John Lennon, ničím nepřerušovaná kariéra Micka Jaggera a spol. ztratila valnou většinu generačních souputníků. Když v roce 1980 vyšlo album „Emotional Rescue“, všeobecně považované za jedno z těch průměrnějších, odměnou kapele byla první místa v žebříčcích prodejnosti, a to jak v USA, tak na Starém kontinentě. Nikdo z generace šedesátých let nevstupoval do právě začínající dekády v takto luxusní pozici a THE ROLLING STONES si svého postavení byli dobře vědomi. Negativní stránkou věci však byly stále častější rozkoly mezi vůdčím duem, neboť Mick Jagger, stále více se tou dobou zajímající o nehudební stránky veřejného života, se již druhým rokem netvářil moc nakloněně koncertování a v postupujících osmdesátých letech (až na ono fantastické turné z let 1981 a 1982, viz. v článku níže) z pozice šéfa fungování své kapely následných devět let spíše brzdil. Přednější byly investice do nemovitostí po celém světě, vztah s Jerry Hall, golfové a kriketové turnaje a logicky také pokus o vlastní sólovou kariéru, zkrátka vydělávání peněz jinými způsoby než trmácením se s celou tou obří hudební karavanou nutnou pro fungování THE ROLLING STONES.

Tato Mickova neoblomnost brzy začala dopalovat Keitha Richardse, protože kytarista, tou dobou už pravděpodobně zbaven závislosti na tvrdých drogách, měl naopak chuti po živém muzicírování požehnaně. Stále více tedy docházelo ke sporům. Tehdejší Keithova manažerka však tvrdí, že Mick byl vždy opravdu jediný, komu v dobách Keithovi závislosti na kytaristovi záleželo, ale na druhou stranu zkraje osmdesátých let opravdu nečekal, že se Richards tak rychle zotaví, postaví osobnostně na nohy a už vůbec ne, že bude chtít brzy rozhodovat o plánech jejich společné kapely. Najednou tu Richards stál, uzdravený, střízlivý a připravený. „Emotional Rescue“, které vyšlo v létě roku 1980, nakonec bylo deskou, která odhalila tak trochu nový zvuk kapely. Do skladeb se dostávaly jak vlivy New wave, tak zde bylo možné slyšet záchvěvy reggae a dubu, vše však bylo korunováno titulní skladbou, což bylo podobné funky/ disco jako stěžejní hit minulé řadovky, skladba „Miss You“. Album tak platilo za jakousi směsku. Po skladatelské stránce však bylo kapele vyčítáno, že se u nových skladeb spíše zaměřila na formu provedení, než na jejich jádro. Další více než rok od vydání pak kapela znovu nevyrazila na turné a atmosféra houstla.

V první polovině roku 1981 se Stouni několikrát znovu sešli, aby začali pracovat na nadějných skladbách, které jim v šuplíku zůstaly ze sessions určených pro vznik několika minulých řadovek. Nejstarší položka se datovala do roku 1973. Z více či méně dodělaných fragmentů se nakonec vypiplaly sebevědomé písně. Ve studiu bylo všem nedodělkům a nadějným skladbám dodáno té největší možné péče. Moderní zvukový kabátek přenášející THE ROLLING STONES do osmdesátých let byl jistotou, stejně tak nová energie, která z nových vypalovaček přímo sálala. Bylo zkrátka poznat, že kapela se energeticky zvedla, načerpala nové síly a celkově působila zdravěji jak dlouho předtím ne. Keith Richards si tehdy s novou přítelkyní pravidelně užíval sluníčka na Jamajce, kde již pár let před tím koupil nějaké pozemky a Mick Jagger namísto ponocování s nejrůznějšími newyorskými celebritami dával v nové dekádě přednost vlastnímu zdraví a objevil zcela nový koníček: běhání dlouhých tratí.

„Tattoo You“ nakonec vyšlo na podzim roku 1981 a okamžitě se vyhouplo do čela prodejních žebříčků, kde nakonec pobylo nejdéle ze všech alb THE ROLLING STONES od počátku sedmdesátých let. Na to že se o projektu zprvu uvažovalo jenom jako o výplni mezi dvěma regulérními řadovkami, šlo vlastně nakonec o jednu z nejúspěšnějších nahrávek THE ROLLING STONES vůbec, co se týče prodejnosti, patří nahrávce třetí místo z celé diskografie. Byť skladby pocházely z naprosto rozdílného časového pásma a byly kapelou hromaděny napříč skoro celými sedmdesátými roky, nikdo na nich nepoznal nějakou zastaralost nebo nepatřičné rozdíly ve stylové a zvukové usazenosti. Naopak, od začátku se hovořilo o „Tattoo You“ jako o té nejmodernější a nejživotaschopnější nahrávce STONES za hodně dlouhou dobu. Osobně musím potvrdit, že tahle deska již nebyla (ani skladatelsky) překonána žádným z jejich novějších alb.

Startovalo se stylově, skladbou „Start Me Up“,  tím zdaleka nejúspěšnějším a komerčně nejzpofanovanějším singlem od dob legendární pecky „Brown Sugar“. Píseň byla postavena na výrazné Richardsově kytarové figuře vyznačující se křišťálově čistým zvukem. Skladba pochází z poloviny sedmdesátých let a pro výsledné zpracování se uchovala především verze z časů studiových sessions roku 1977, kdy se hromadil materiál pro album „Some Girls“. Skutečně výtečný otvírák, kterým THE ROLLING STONES vstoupili sebevědomě a s novým zvukem do osmdesátých let. Za ono studiové zpracování všech skladeb pak byla zodpovědná dvojice fachmanů Chris Kimsey a Bob Clearmountain. Druhá „Hang Fire“ platí za typickou rockovou vypalovačku uzdraveného Richardse a jde zřejmě o nejdivočejší skladbu celého alba. Její starší verze pochází z jamů uskutečněných rovněž na sklonku roku 1977. V textu zaujme i Jaggerovo označení Británie jako „země, kde se nic neděje“.

Trojka „Slave“ je pohupující se rytmický rock s mrouskavými vokály a celou řadou sólových exhibic a parádiček. V druhé polovině songu převládají štěbetavé etudy saxofonu a kytar prosvětlující onu blaženě plynoucí a zdánlivě nekonečnou karavanu. „Little A and T“ je Richardsem odzpívaná rockenrollovka, která pochází rovněž z časů jeho zotavování na sklonku sedmdesátých let. Naproti tomu „Black Limousine“ je další z řady stařičkých vykopávek a je jí vlastní datum vzniku 1975, ačkoliv song si uchovává ráz padesátkového bluesového old-school standardu. Jaggerova svižná „Neighbours“ vypráví příběh, jak byl Keith Richards ze svého newyorského bytu v sedmdesátých letech vystěhován pro své tehdejší asociální chování.

B strana alba je zahájena prostřednictvím „Worried About You“, což je pozoruhodná funky balada uchovaná v trezoru ještě z časů nahrávání alba „Black And Blue“. Následné dvě písně „Tops“ a „Heaven“ považuji za své favority, obě platí za vágní vzpomínky na psychedelické časy a svou línou atmosférou, hromadou pozoruhodných aranží a rozšafných zpěvů, dávají vzpomenout na sessions uskutečněná v tropických podmínkách středoamerické Jamajky, ke kterým došlo v rámci příprav a natáčení alba „Goats Head Soup“ již v roce 1973. Obě skladby byly samozřejmě nově přearanžované a nahrané v aktuálnějším provedení, které z nich udělalo lehkostí „world music“ a exotiky nasáklé klenoty počátku osmdesátých let. Krásně nostalgická „No Use In Crying“ kapele zbyla z nahrávání minulé řadovky „Emotional Rescue“. A konečně „Waiting On a Friend“ je krásnou výpovědí své doby, skladbou prezentující zklidněné a dospělé rockery coby naprosto dokonalé skladatele. Skladba reprezentuje eklektičnost THE ROLLING STONES v době, kdy se dva jejich hlavní představitelé po stránce hudebních názorů a vkusu již rozcházeli, což jim ovšem nebránilo ve skládání podobně charismatických výpovědí. Na smířlivé písni zaujme takřka vše, včetně výtečného saxofonového sóla.

Tehdy se však konečně pohnuly ledy i v oblasti koncertních aktivit, k radosti široké fanouškovské základny ve Spojených státech totiž Mick Jagger oznámil v září roku 1981, že za měsíc vyrážejí Kameny po třech letech pauzírování konečně na velké americké turné. Šlo o fenomenální událost, svou velikostí překonávající jakákoliv rocková turné do té doby. Lístky byly zcela rozebrány během několika dní a koncerty se konaly na těch největších baseballových stadiónech. Karavana se pak v létě roku 1982 přesunula i do Evropy, kde proběhly ty největší koncerty THE ROLLING STONES do té doby, koncerty, po kterých už se o Stounech vždy mluvilo jen a pouze jako o legendární a zasloužilé rockové instituci. Kapela v té době zkasírovala doslova rekordní tržby a hudebníci se zajisté zahojili na několik životů dopředu. Turné z roku 1982 bylo však také na celých sedm let dopředu posledním živým vystupováním THE ROLLING STONES a celé osmdesátá léta byla tak ve znamení stagnace a pozvolného zahnívání, což velmi nelibě nesl zejména Keith Richards.

Po celá osmdesátá léta docházelo k permanentním přestřelkám mezi Jaggerem a Richardsem v tiskovinách a blbá nálada způsobená zejména Jaggerovou touhou po úspěšné (ovšem realistickým okem zhodnoceno, také nikdy nedosažené) sólové kariéře se šířila prostorem. Na jednom ze srazů, konkrétně v roce 1983 v Amsterdamu, dokonce došlo ke konfliktu, kdy Mick dostal regulérně pěstí dokonce od notorického kliďase Charlieho Wattse, to když se Charliemu krátce před tím vůbec nelíbilo, že o něm Jagger veřejně mluví majetnicky jako o „svém bubeníkovi“. Následující alba „Undercover“ (1983) a zejména docela otřesné „Dirty Works“ (1986) se nakonec vykazovala nevyrovnanou kvalitou a přes jejich úspěch na ně mnoho lidí nahlíží jako na sporadické záležitosti, místy až nehodné jména kapely. THE ROLLING STONES se tehdy dostali do své dalece nejkrizovější situace, ze které je vysekalo až velkolepé turné na podporu podstatně zdařilejšího alba „Steel Wheels“ (1989), na konci této štace se Stouni podívali dokonce do Prahy, ale o tom až příště.

Tattoo You  (1981) - 8.místo v rámci TOP TEN žebříčku alb z diskografie THE ROLLING STONES.

11.06.2018	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz