THE ROLLING STONES - Their Satanic Majesties Request

80%

„That album was load a crap“ tvrdí po mnoha letech o nahrávce „Their Satanic Majesties Request“ kytarista Keith Richards, není divu, neboť rozlítaná kapela dělila čas ve studiu mezi několik poměrně vyhraněných událostí dané doby, ať šlo o zatčení pro přechovávání zakázaných látek, opakující se soudní stání, ale i nekonečné dýchánky tehdejších hudebních elit, kde se experimentovalo se vším možným. Ve zkoušce času však deska obstála a zpětně se jeví jako zajímavá odbočka do světa surrealistických obrazců, tolik typických pro etapu Hnutí květin. Při střízlivém zkoumání posluchač dospěje k názoru, že maximálně jen šest skladeb z deseti lze považovat za povedené kusy a materiál je pozoruhodný hlavně jako celek. Albu náleží ojedinělé místo v diskografii kapely a role ujetého psychedelického výletu, kterým se tenkrát Stouni snažili podpořit dobová dění a potažmo i albem zkusit konkurovat svým rivalům THE BEATLES a jejich fenomenální desce „Sgt.Pepper´s Lonely Hearts Club Band“.  

O raubíře z THE ROLLING STONES se v onom hektickém roce 1967 začali mnohem více zajímat londýnské policejní složky a bezpečnostní orgány, neboť to byli právě oni, kdo stál v centru kulturní revoluce a nacházel se poblíž zdrojů všemožných zakázaných látek a drog. Jejich tvorba se v tom momentě taktéž nechala vést na vlně psychedelie, zvukových experimentů, i příklonu k východním mystériím, neboť jim tak velela sounáležitost s tehdejším hudebním děním uvnitř tripy zahlceného Londýna. Cesta k docílení výsledku byla však složitá. Samotné kapele, která v tomto případě (a po odchodu uraženého Andrewa Looga Oldhama) převzala i role produkční, trvala realizace zhruba devět měsíců, nutno dodat že velmi hektických měsíců. Vítejte tedy v roce 1967.

Between The Buttons

Když v lednu 1967 vyšla Stounům u stáje Decca řadovka „Between the Buttons“, vzbudila převážně kladné ohlasy, i když zjevně ne až tak kladné, jak se původně čekalo od následovníka skvělé placky „Aftermath“ z léta 1966, nahrávka byla totiž v případě britské verze znovu okleštěna o dva nejdůležitější singly a sice skladby „Let´s Spend The Night Together“ a zejména „Ruby Tuesday“, ostatně oba kusy se na americké verzi nacházely, a v případě Evropy byly ještě týž rok součástí kompilace „Flowers“. Znovu tedy nepochopitelná strategie vydavatelství, se kterým měli patrně muzikanti horší vztahy, než by se dalo ve zdánlivě bezstarostné době tušit. Album „Between the Buttons“ působilo jaksi neduživě a málo průrazně, jako by se loučilo s jednou bezstarostnou érou kapely. Ta vstupovala do druhé fáze své existence, té životu mnohem nebezpečnější a prostší nevinnosti. Nastala roční deziluze vyplněná hudebními experimenty, kdy THE ROLLING STONES hledali svůj nový zvuk, ale i pařbami a naháněčkami s policií. Věděli jste třeba, že případ pana Jaggera a jeho vliv na mládež řešil v tom roce dokonce Britský parlament?

Marianne Faithfull

Mickovi se v případě Marianne Faithfull (z perspektivy metalového fanouška jde o tu paní, co nazpívala v roce 1997 vokální part do skladby „The Memory Remains“ od kapely METALLICA) podařilo natrefit na spřízněnou duši. Bledulka s kouzelnýma očima a nesporným muzikálním talentem, jako dcera rakouské šlechtičny Evy Von Sacher-Masoch a členka londýnské high-society, platila v druhé polovině šedesátých let za kultovní postavu hudebního a společenského dění v Britské metropoli a prorazila do hitparád (krátce před osudovým vztahem) se skladbou „As Tears Go By“, kterou pro ni napsali právě THE ROLLING STONES. 

Její manželství s avantgardním výtvarníkem Johnem Dunbarem (vzala si jej v roce 1964 ve svých osmnácti a měla s ním syna Nicholase) směřovalo v roce 1967 ke krachu, Jaggerovi tedy brzy připadla i role náhradního tatínka, se kterou si údajně věděl docela dobře rady. Nicméně bouřlivý vztah po celé tři roky procházel turbulencemi a nakonec se rozpadl, neboť se každý z partnerů nedokázal rovnocenně srovnat se svody toho nejbujařejšího života, jaký se kdy kterékoliv rockové kapele a jejich přátelům nabízel – Faithfullová v roce 1970 propadla depresím a skončila na několik let na heroinu, přičemž syn jí byl samosebou odebrán z péče. Ona dodnes platí za osudovou múzu hlavního Stouna a jednu z ústředních postav kulturního dění konce šedesátých let.

Veřejní nepřátelé číslo jedna

Tou dobou bezpečnostní orgány směrem ke kapele hodně přitvrdily, a tak byli hudebníci ve svých příbytcích svědky několika přepadení s cílem nalézt cokoliv, co by souviselo s užíváním drog. Sezóna plná uzavřených dýchánků tak byla i obdobím, kdy se hned několik členů THE ROLLING STONES dostalo do vězení, do cel předběžného zadržení. Dělo se tak na střídačku a u každého (snad s výjimkou Charlieho Wattse, který nikdy neměl s drogami nic společného) vždy jen na několik dní, na což navazovalo roční popotahování se soudy. Situace tehdy byla taková, že díky své proslulosti měli THE ROLLING STONES na své straně mnoho vlivných lidí připravených je z průserů vysekávat, nicméně opačná strana situaci nepodcenila a s veškerou vehemencí toužila po pranýřování rozmařilých floutků a po jejich označení za veřejné nepřátele číslo jedna. Ostatně právě v celách vznikly zárodky některých pozdějších skladeb jako třeba „2000 Light Years From Home“ nebo „Citadel“.

Zvuky z jiného světa

Album předběžně nazvané „Cosmic Christmas“ se tak rodilo velmi ztěžka, neboť ve studiu vždy někdo chyběl a někdo jiný byl pro změnu více zainteresován okruhem svých přátel a s tím souvisejícími večírky. Od počátku však bylo zjevné, že půjde o tak trochu jiné album, neboť Stounům zaimponovalo surrealistické výletování nových hvězdiček londýnské scény PINK FLOYD a toužili přijít s deskou po vzoru jejich debutu, nebo ještě lépe - broučího „Sgt.Peppera“. Všechny skladby až na jednu jedinou pocházeli z pera dvojice Jagger/ Richards, tou jedinou písní byla „In Another Land“ od baskytarsty Billa Wymana, který jí složil a nazpíval jako reakci na tehdejší chaos okolo kapely a s tím související nezainteresovanost svých spoluhráčů do nahrávání. Píseň opravdu v mnohém připomene rané období PINK FLOYD, má pohádkově mysteriózní atmosféru plnou orchestrace a roztodivných nástrojů a přijde mi, že její úvodní pasáž mohla o dva roky později posloužit dokonce k napsání ústřední skladby k šestému filmu o Agentu 007 („Ve službách jejího Veličenstva“). Každopádně Bill Wyman jako nepříliš aktivní skladatel dodal jeden ze stěžejních kusů.

Ve studiu

Šílené album bylo tedy od základu poznamenáno experimenty, nástrojovou bohatostí a neotřelým přístupem k formě skládání. V písních se kromě různých nekonvenčních strunných instrumentů a dechů nacházely i zvukové efekty a z dnešního pohledu starodávné samply, k slyšení byly i exotické rytmy a severoafrické bubínky. Na „Their Satanic Majesties Request“ ke své radosti Brian Jones prosadil znovu dulcimer, ke kterému přibyl i mellotron nebo theremin. Na paškál si však vzal i flétnu nebo saxofon a několik dalších nástrojů. Škála Richardsových kytar také nebyla zanedbatelná, neboť k docílení pestrého výsledku bylo využito větší množství akustických instrumentů. Poradcem ohledně strunných nástrojů byl tenkrát ve studiu John Paul Jones (pozdější Zeppelin byl v té době studiovým pracantem), který prosadil dokonce využití harfy.

Satanské vibrace

Konečně tedy k nahrávce. Na podkladě pestrých rytmů a klavírního preludování sebou nesou rozjařené zpěvy v útrobách první položky „Sing This All Together“ jakési spodní podvratné vibrace, což budilo dojem, že pospolitostní nahrávka byla opravdu vzkazem z útrob samotného pekla. Hned na to navazující „Citadel“ patří k těm skladbám, které se zrodily v hlavách Jaggera a Richardse v době pobytu v chládku. Dunivější song se stěžejním kytarovým riffem se stal inspirací pro mnoho stoner/space-rockových kapel pozdějších dekád. Následuje pohádkově krásná „In Another Land“, kde zvuk dobových kláves simuluje barokního spinet a košaté vokální party i instrumentace podněcují její celkově snovou atmosféru. „2000 Man“ v sobě vlastní úžasně charismatickou zpěvovou linku mající takřka podobu tradicionálu, ale i kytarové party Keitha Richardse mají něco do sebe. Hymničtější skladba byla o dvanáct let později předělána kapelou KISS na jejich albu „Dynasty“ z roku 1979, kde jí tenkrát přezpíval velký obdivovatel THE ROLLING STONES, kytarista Ace Frehley. Desetiminutová „Sing This All Together (See What Happens)“ platí za zvláštní psychotickou mantru, kterou utváří řada přes sebe vzájemně štěbetajících nástrojů na podkladě nepřestávajících divotvorných rytmů. Píseň patří k těm nejexperimentálnějším a na desce má pravděpodobně úlohu sloužící pouze k umocnění uměleckého dojmu z alba. Za pilotní singl byla vybrána hippie hymna „She´s a Rainbow“ a nutno říct že po právu, neboť jde zjevně o nejchytlavější skladbu kloubící v sobě silné melodie s instrumentální bohatostí (pozoruhodné je zabudování dechů do refrénové části) a atmosférou příslušnou Věku květin. Následné „The Lantern“ či „Gomper“ už platí spíše za nadstavbové záležitosti nevalné úrovně, ale pro dokreslení bláznivosti díla se coby atmosférické mantry hodí. „2000 Light Years From Home“ okouzluje uhrančivým feelingem a podobou kosmického výletu a díky své atmosféře byla opěvována mnohými následovníky ze space-rockových oblastí, song navíc předělali v roce 2007 na své album „4-Way Diablo“ američtí MONSTER MAGNET. Závěrečná a indickými strunnými nástroji opanovaná píseň „On With The Show“ už má roli jenom takového chaotického outra, každopádně i ona má něco do sebe.

Deska byla přijata se smíšenými pocity a ani v žebříčcích moc nezabodovala, byť samozřejmě nešlo o úplný propadák. Dobové recenze sebou nesly široké spektrum názorů. Pro mnohé se stalo album dalším důkazem úpadku THE ROLLING STONES, ovšem s postupujícími lety získal materiál na zajímavosti, byť plně charakterizuje pouze jednoroční umělecké hledání nového zvuku a to kapelou, která proslula především blues-rockovou platformou a v té se uvelebila až o jeden rok později. Ani Mick Jagger se o nahrávce dnes nevyjadřuje zrovna s nadšením, nicméně osobně si myslím, že bylo nutné aby vznikla, protože si po ní kapela více uvědomila kam patří a přišla se sérií pěti naprosto fantastických nahrávek, navíc i tento experiment měl vždy celou řadu obdivovatelů. „Their Satanic Majesties Request“ platí zřejmě za největší úlet v diskografii THE ROLLING STONES, ovšem důležitý a v mnohém podnětný úlet. Desátá příčka, v rámci Top Ten žebříčku nejdůležitějších alb z jejich rozsáhlé diskografie, je tak vlastně optimální.

THEIR SATANIC MAJESTIES REQUEST  (1967) - 10.místo v rámci TOP TEN žebříčku nejdůležitějších alb z diskografie THE ROLLING STONES.

31.03.2018	Diskuse (3)	Stray janpibal@crazydiamond.cz