THE SISTERS OF MERCY - Poslední kapka 1/3

Jaké to asi je být vynálezcem? Jistě to musí být skvělý pocit. Objevitele a vynálezce přece velebíme, obdivujeme a opěvujeme za jejich dílo, které bylo v historii něčím přelomové. A ti ostatní? Ti mají bohužel smůlu, ujel jim vlak a už nikdy nebudou ti první, ti kteří udali první impuls. Volně přeloženo, sláva a vavříny vítězům, čest a houska na cestu poraženým. Ovšem ani toto pravidlo neplatí za všech okolností, někdy se zkrátka najdou opozdilci, kteří se chopí něčeho již objeveného a dají tomu naprosto nový rozměr. Jinými slovy to co se zdálo být skvělé, rozvinou v něco ještě lepšího a naprosto dokonalého. A ano, tušíte správně, i tito opozdilci se nakonec dočkají vavřínů, obdivu a nesmazatelného zápisu do historie. Po analogii v gothic rocku nemusíme dlouze pátrat. První vlnu tohoto žánru rozpoutala koncem sedmdesátých let čtveřice kapel: SIOUXIE AND THE BANSHEES, JOY DIVISION, THE CURE a BAUHAUS. Právě tyto velikány budou historické záznamy navždy uvádět jako vynálezce gothic rocku, temného, leč velmi procítěného, atmosférického žánru s tuhými punkovými kořeny. Hudba výše zmíněných skupin byla výjimečná, originální a leckdo by si v té době pomyslel, že v tomto hudebním odvětví bylo již vše řečeno ...chyba. Teprve až o pár let později, konkrétně v polovině osmdesátých let, se z undergroundové scény anglického Leedsu vynořila hudební skupina, která vynesla gothic rock ještě více do oblak a právě její jméno se za krátko stalo nejčastěji vyslovovaným synonymem žánru. Řeč je pochopitelně o THE SISTERS OF MERCY.

Druhá vlna gothic rocku, aneb vlna klobouková

THE SISTERS OF MERCY samozřejmě vešli ve známost jako vůdčí kapela a hlavní hnací síla tzv. druhé vlny gothic rocku, mezi další neopomenutelné představitele této etapy dnes řadíme ještě FIELDS OF THE NEPHILIM a rovněž THE MISSION (druzí jmenovaní vznikli právě odtržením od THE SISTERS OF MERCY v roce 1986). Druhá vlna gothic rocku se na rozdíl od té první vyznačovala podstatně menší návazností na punk a post-punk, došlo zkrátka v jejím případě k většímu žánrovému osamostatnění. Neřízenou extravaganci nahradila přímá, mnohdy až vojensky striktní rozhodnost, způsobená nejen strojovou přesností bicích automatů. Významnou roli sehrál jiný přístup frontmanů, ti byli sice pořád temní, ovšem ne tím utrápeným způsobem, naopak působili energicky, bojovně, neohroženě. A jen tak na okraj, zvláštním nehudebním rysem se staly klobouky (převážně kovbojské). Většina členů výše zmíněných kapel si tento modní doplněk velmi oblíbila. O druhé vlně gothic rocku proto s oblibou mluvím jako o vlně kloboukové...ale teď žerty stranou. THE SISTERS OF MERCY možná vstoupily do velkého světa gothic rocku až v druhé vlně, nicméně jejich prapůvodní kořeny sahají do roku 1977! V době, kdy první vlna tohoto žánru teprve pozvolna nabírala na obrysech a její hlavní představitelé se ještě stále hledali, někteří z nich ještě ani pořádně nefungovali. Sestry tak vlastně stáli na stejné startovní čáře, jejich raný vývoj byl ale značně pomalejší.

Neklidný Eldritch a legendární Doktor Avalanche

Kapelu v roce 1977 založili bubeník Andrew Eldritch (vlastním jménem Andrew Taylor) a kytarista Gary Marx, svůj projekt pojmenovali po skladbě Sisters Of Mercy (1967) od Leonarda Cohena. O tvorbu hudby se oba pánové přibližně rovnoměrně dělili, stejně tak jako o zpěv. Výsledkem bylo pár singlů, bohužel bez výraznější odezvy. V tomto režimu a v této skromné sestavě fungovali až do roku 1981, bylo tedy nutné se pohnout z místa a na řadu tak přišly důležité změny. Sestavu doplnil basista Craig Adams a mikrofon si definitivně zabral Andrew Eldritch, neboť se rozhodl naplno rozvinout svůj pěvecký potenciál ...a dobře udělal. Novým bubeníkem se stal dnes již legendární bicí automat Oberheim DMX, známější pod přezdívkou Doktor Avalanche. Koncem roku 1981 se ke kapele přidal také druhý kytarista Ben Gunn. Produktivita THE SISTERS OF MERCY pomalu stoupala, na svět přišlo pár singlů a v květnu 1983 také první EP „The Reptile House“. Opravdový průlom ale nastal koncem roku, obrovský úspěch tehdy sklidil singl „Temple of Love“, ten vynesl kapele především smlouvu se slavným vydavatelstvím Warner Bros, tehdy spadajícím pod společnost WEA (fuze: Warner Bros + Elektra + Atlantic). 

Svoje vlastní vydavatelství „Merciful Release“ kapela i tak zachovala, ovšem logo mateřského labelu se postupně stalo symbolem kapely samotné. Ještě toho roku však z kapely odešel Ben Gunn. Důvodem byly neshody mezi ním a Andrewem Eldritchem. Poprvé se tak významněji projevila neklidná povaha leadera skupiny. Nový kytarista Wayne Hussey se v kapele rychle zabydlel a začal se intenzivně podílet na další tvorbě. Skvělou formu a propracovanější styl Milosrdných sester potvrdilo EP „Body and Soul“ z roku 1984. Ten samý rok měl vyjít i dlouho očekávaný debut, jenže jeho vydání bylo nakonec odsunuto až na další rok. Příčinou bylo jak fyzické, tak i psychické zhroucení frontmana, hroutit se však začaly i jeho vztahy s ostatními členy skupiny, což později vyústilo v rozchod. Název debutového alba „First And Last And Always“ tedy nemohl být výstižnější. O to víc bylo obdivuhodné, jak kvalitně a suverénně toto dílo znělo. Dnes navíc patřící mezi nesmrtelné klasiky žánru a to zcela zaslouženě.

Ideální gothic rocková šablona

Z obecných rysů prvního alba Sester bych měl vyzdvihnout zejména ladné kytarové riffy a hluboký, nervózně chvějivý Eldritchův vokál, který se stal v daném žánru pravděpodobně tím největším vzorem. Tuto ideální gothic rockovou šablonu aplikovali THE SISTERS OF MERCY prakticky na všechny skladby, je tedy opravdu těžké vybrat tu nejlepší. Největší a zároveň zasloužené oblibě se mohly těšit silné a reprezentativní skladby a klipovky „Black Planet“, „Walk Away“ a „No Time To Cry“. Těm, kteří mají největší slabost pro Eldritchův hlas, doporučuji song „Marian“, právě zde si můžete užít jeho ponor do těch nejhlubších tónů. Mezi nejslabší, avšak stále velmi solidní písně řadím „Nine While Nine“ a „Logic“. Říká se, že tento dlouho očekávaný debut vlil gothic rockovému žánru novou krev do žil. Já tento názor sdílím rovněž. Ostatně kdyby tomu tak nebylo, jen těžko by si Milosrdné sestry na  scéně vydobyly hned na první pokus tak dobré, téměř až kultovní, postavení. Album „First And Last And Always“ však není jen zkamenělým kultem uznávaným z úcty k jeho roli v historii žánru, je to především výborná nahrávka plná nápadů, i když postrádá trochu té pestrosti, nebo lépe řečeno členitosti. Nemohu říct, že by mi skladby splývaly, každá má nemalé charisma a svou charakteristickou melodii, stále mi tu však chybí nějaký větší zvrat či předěl, možná právě proto nahrávka trochu zestárla ...ale opravdu jen trochu.

Na závěr bych se chtěl zaměřit ještě na jednu skladbu, kterou jsem  zatím nejmenovat. Jde o závěrečnou „Some Kind Of Stranger“, ta totiž uzavřela nejen celé toto album, nýbrž celou jednu éru v historii kapely. Právě v této skladbě si přednostní a jediný textař Andrew Eldritch dovolil v době nepřítomnosti svých spoluhráčů vylíčit napětí uvnitř souboru. To byla poslední kapka, pohár trpělivosti jeho spoluhráčů přetekl, jen velmi krátce po vydání alba „First And Last And Always“ proto následoval jejich hromadný odchod. Andrew Eldritch se tak ocitl sám bez svých parťáků/skladatelů, po jeho boku zůstal pouze věrný bicí automat Doktor Avalanche. Jak se s touto situací vypořádal se dozvíte v druhém díle tohoto seriálu.

Story pro crazydiamond.cz poskytl autor blogu gothicradar.blogspot.cz. 

18.09.2014	Diskuse (2)	Pan Mara gothicradar@gmail.com